Bílá smrt Rudé armády: odstřelovač Simo Häyhä

Když Sovětský svaz na konci listopadu 1939 zaútočil na Finsko, šlo z pohledu Moskvy o krátkou a technicky zvládnutelnou operaci. Malý stát měl podle plánů padnout během několika týdnů. Realita zimní války však rychle ukázala, že kromě mrazu, terénu a improvizace bude Rudá armáda čelit i jednotlivcům, kteří dokázali narušit celý operační rytmus. Jedním z nich byl Simo Häyhä, nenápadný farmář z východního Finska, který se stal nejúspěšnějším odstřelovačem moderních dějin.

Simo Häyhä se narodil 17. prosince 1905 v Rautjärvi, v oblasti Karelské šíje, jen několik desítek kilometrů od hranic s tehdejším Ruskem. Vyrůstal v početné rodině zemědělců a jeho dětství se nijak nevymykalo místním poměrům. Práce na statku, péče o zvířata a brzký kontakt s lovem byly běžnou součástí života.

Formální vzdělání ukončil po obecné škole. Nebyl vyučen v řemesle, jeho profesí bylo hospodářství. Střelba pro něj nebyla sportem ani vojenskou ambicí, ale praktickou dovedností. Lov drobné i vysoké zvěře jej naučil trpělivosti, odhadu vzdálenosti a schopnosti čekat. Tyto návyky se později ukázaly jako zásadní.

Povinnou vojenskou službu nastoupil v roce 1925 u cyklistických jednotek finské armády. Ty kladly důraz na pohyb v terénu, orientaci a samostatnost. Häyhä nepatřil mezi výrazné osobnosti, nevynikal řečnicky ani velitelsky. Jeho silnou stránkou byla konzistence výkonu. Po návratu do civilu vstoupil do dobrovolnické občanské gardy Suojeluskunta, kde se pravidelně účastnil střeleckých soutěží. Výsledky byly natolik dobré, že si ho začali všímat instruktoři i důstojníci.

Do roku 1939 vedl klidný život venkovana. Neměl politické ambice, nevystupoval veřejně, nepsal. Když byl po sovětském útoku mobilizován, nešlo o nadšený nástup do války, ale o splnění povinnosti.

Po vypuknutí zimní války byl Simo Häyhä přidělen k 12. pěší divizi a nasazen v oblasti Kollaa, jednom z nejtvrdších a nejstatičtějších úseků fronty. Nešlo o prostor rychlých přesunů, ale o několik kilometrů lesů a zamrzlých bažin, kde se bojovalo o jednotlivé metry a kde každý den znamenal nové ztráty.

Häyhä zde působil jako samostatný odstřelovač bez přímého spojení s velením. Jeho úkolem nebylo držet linii, ale narušovat pohyb protivníka a vytvářet nejistotu. Používal finskou pušku M/28-30 s mechanickými mířidly, protože optika v extrémním mrazu selhávala a mohla prozradit pozici. Střílel z mělkých úkrytů, často vsedě, což odpovídalo jeho nízké postavě a umožňovalo delší výdrž.

V teplotách mezi −20 až −40 °C byla jeho každodenní práce monotónní a vyčerpávající. Dlouhé hodiny čekání střídaly krátké, přesné zásahy a okamžité přesuny. Bez rádia, bez doprovodu, odkázaný jen na vlastní úsudek. Právě v podmínkách Kollaa se naplno ukázalo, že jeho účinnost nestála na technice, ale na schopnosti vydržet a neudělat chybu.

Oficiálně potvrzené záznamy finské armády připisují Simo Häyhä 259 zabitých sovětských vojáků odstřelovací puškou. Tato čísla nevznikala zpětným odhadem ani propagandistickým součtem, ale průběžným zaznamenáváním potvrzených zásahů, které musely být doloženy svědectvím spolubojovníků nebo přímým pozorováním následků. I přesto je třeba mít na paměti, že v podmínkách zimní války nebylo vždy možné každý zásah jednoznačně ověřit, a statistiky proto zachycují spíše spodní hranici jeho skutečné účinnosti než definitivní součet.

Vedle odstřelovací pušky Häyhä pravidelně používal i samopal Suomi KP/-31, zejména při blízkých střetech, přepadech nebo při obraně vlastních pozic. Právě zde se odhady výrazně rozcházejí. Tyto zásahy se do odstřelovačských statistik nezapočítávaly, protože nesplňovaly formální definici odstřelovačské činnosti. Podle výpovědí spolubojovníků i pozdějších odhadů mohl tímto způsobem zabít další desítky až stovky sovětských vojáků. Přesný počet však nelze doložit a sám Häyhä se k těmto číslům nikdy nepřihlásil.

Jeho postoj k vlastnímu „skóre“ byl po celou dobu konzistentně zdrženlivý. Vyšší finská čísla, která se objevovala už během války a zejména po ní, považoval za nadsazená a odmítal se účastnit debat o rekordech nebo historickém prvenství. Ve svých pamětech i v pozdějších rozhovorech opakovaně zdůrazňoval, že pouze plnil rozkazy a že počítání mrtvých nepovažuje za smysluplné. Tento odstup výrazně kontrastuje s obrazem, který kolem něj postupně vytvořila veřejnost.

Pro sovětské velení se Häyhä stal konkrétním a hmatatelným taktickým problémem. Jeho opakované zásahy narušovaly pohyb jednotek, zpomalovaly ofenzivu a měly nepřiměřený psychologický dopad. Proti jeho pozicím byly nasazovány dělostřelecké přepady, minometná palba i specializovaní protiodstřelovači. Často však šlo o slepé zásahy do prostoru, protože jeho stanoviště byla obtížně zjistitelná a krátce po střelbě je opouštěl.

Přezdívka „Bílá smrt“ se mezi sovětskými vojáky rozšířila spontánně. Nešlo o výsledek finské propagandy, ale o výraz frustrace a bezmoci vůči protivníkovi, kterého nebylo vidět, slyšet ani spolehlivě lokalizovat. V tomto smyslu byl Häyhä nebezpečný nejen počtem zabitých, ale především tím, že dokázal narušit pocit kontroly a bezpečí mnohem větší armády.

Dne 6. března 1940 byl Häyhä zasažen tříštivou střelou do obličeje. Utrpěl devastující poranění čelisti a upadl do kómatu. Z bojiště byl evakuován v kritickém stavu a probral se až po podpisu příměří mezi Finskem a Sovětským svazem. Jeho aktivní účast ve válce tím skončila doslova v jejím závěru.

Krátce poté jej maršál Mannerheim povýšil z desátníka na nadporučíka. Šlo o výjimečné gesto uznání, ale také o symbolické uzavření jeho vojenské kapitoly. Do žádného dalšího konfliktu už nezasáhl.

Zranění, které Simo Häyhä utrpěl na konci zimní války, jej poznamenalo na celý zbytek života. Tříštivá střela mu rozdrtila dolní čelist, poškodila obličejové kosti a způsobila rozsáhlá poranění měkkých tkání. Následovala dlouhá rekonvalescence a série chirurgických zákroků, které sice zachránily jeho život, ale nikdy mu nevrátily původní vzhled ani plnou funkčnost obličeje. Potíže s řečí, přijímáním potravy i chronické bolesti se k němu vracely po zbytek života.

Po válce se Häyhä nevrátil k armádě ani neusiloval o veřejnou roli. Cíleně se stáhl do civilního života, který co nejvíce připomínal dobu před konfliktem. Živil se zemědělstvím a chovem psů, činnostmi, které znal od dětství a které mu umožňovaly žít mimo pozornost. Většinu života strávil v jihovýchodním Finsku, později se přestěhoval do města Hamina, kde měl lepší přístup ke zdravotní péči. I tam však vedl spíše uzavřený způsob života.

Nikdy se neoženil a nezaložil rodinu. O svém soukromí téměř nemluvil a nezanechal po sobě deníky ani osobní korespondenci, které by tuto část jeho života blíže osvětlovaly. Zájem médií o jeho osobu sílil především v pozdějších desetiletích, kdy se zimní válka znovu dostávala do historických debat i populární kultury. Häyhä však rozhovory poskytoval zdrženlivě a bez emocí. O válce mluvil věcně, bez dramatických detailů a bez snahy cokoli přikrášlovat. Stejně strohý byl i k dotazům ohledně počtu zabitých. Neobhajoval se, neoslavoval, nevysvětloval.

Kolem Häyhäho se postupně vytvořila aura, která často překračuje doložitelná fakta. Některé příběhy o extrémních denních počtech zásahů či o „zakázané munici“ používané proti němu nejsou spolehlivě potvrzené. Jisté je, že jeho působení mělo reálný dopad na morálku i taktiku protivníka. Stejně jisté ale je, že sám se nikdy nepokoušel stát symbolem.

Zemřel 1. dubna 2002 ve věku 96 let. Většinu života prožil mimo pozornost veřejnosti. Z historického hlediska zůstává zajímavý právě tímto kontrastem: muž bez ambicí, bez ideologických prohlášení, který se na krátký čas stal jedním z nejnebezpečnějších jednotlivců své války.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Simo_H%C3%A4yh%C3%A4

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/bila-smrt-nejlepsiho-odstrelovace-dejin-stvorila-zimni-valka-55753

https://www.rigad.cz/magazin/bila-smrt-odstrelovacska-legenda-zimni-valky?srsltid=AfmBOoqp5hhU6iFLEf1mWDf5L9woU6KU5nwMq3klVMN6nvxnzViqwxvy

https://www.stoplusjednicka.cz/postrach-sovetskych-vetrelcu-legendarni-finsky-snajpr-simo-hayha

https://www.dotyk.cz/magazin/simo-hayha-20191218.html

https://www.visegradsky-jezdec.cz/bila-smrt-simo-hayha/