Článek
Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh o nemoci, ztrátě, lásce a naději.
Jmenuji se Martin Pavlák. Ještě před pár lety jsem byl obyčejný chlap, který miloval svou práci, svou rodinu a svůj život. Měl jsem sny, měl jsem plány, měl jsem sílu. Netušil jsem, že přijde nemoc, která mi vezme téměř všechno a přesto mi nakonec dá něco, co jsem nikdy nečekal.
Kdo jsem a jaký život jsem měl
Narodil jsem se na Slovensku, vyučil jsem se jako truhlář a celý život jsem pracoval rukama. Miloval jsem vůni dřeva, pocit, že z ničeho vzniká něco krásného. Když jsem se přestěhoval do Šumperka, začal jsem nový život. Pracoval jsem, budoval domov, a hlavně stal jsem se otcem.
V roce 2015 se mi narodil syn Martinko. Ten okamžik byl největší štěstí, jaké jsem kdy poznal. Držel jsem ho v náručí a měl pocit, že svět je dokonalý. Že všechno, co jsem kdy prožil, mě vedlo právě sem. Byl jsem hrdý táta. A byl jsem šťastný.
Nemoc, která mě zastavila
Jenže rok 2015 přinesl i něco, co jsem nečekal. Stejně jako můj bratr jsem onemocněl roztroušenou sklerózou. Nejdřív jsem to popíral. Ještě rok jsem pracoval, opíral se o francouzskou hůl, snažil se být silný. Ale nemoc postupovala. Nohy mě přestaly poslouchat. Tělo sláblo. A s nemocí přišla i ztráta rodiny.
Manželka odešla i se synem. To byla rána, která mě zlomila víc než nemoc. Zůstal jsem sám, bez práce, bez síly, bez budoucnosti. A tehdy jsem udělal chybu, kterou už nikdy nechci zopakovat sáhl jsem si na život.
Přežil jsem. A právě tam, na dně, začal nový příběh.
Co mi nemoc dala
Když jsem byl po pokusu o život v nemocnici, začal jsem psát s jednou ženou. Nečekal jsem nic. Jen jsem potřeboval slyšet lidský hlas. Ale z obyčejného psaní se stalo něco, co dodnes nechápu.
Našel jsem druhou lásku.
Ženu, která mě přijala takového, jaký jsem. Ne silného. Ne zdravého. Ale skutečného. Už šest let je se mnou. A nejen ona i její dvě dospělé děti, které mě přijaly, jako bych byl jejich vlastní.
Díky ní často zapomínám, že mám RS. Zapomínám na bolest, na strach, na omezení. Ona je moje síla, moje opora, moje radost. Dokáže mě rozesmát, i když tělo nefunguje. Dokáže mě uklidnit, když se bojím. Dokáže mě milovat, i když já sám někdy nevím, jestli si to zasloužím.
V nemoci, která bere všechno, jsem našel něco, co dává všechno zpět.
Našel jsem svého anděla.
Moje dojíždění za synem cesta, která bolí i léčí
I když už nemám sílu chodit, i když moje tělo často odmítá spolupracovat, za synem jezdím dál. Každá cesta je pro mě boj fyzický i psychický. Ale když ho vidím, když slyším jeho hlas, když se na mě podívá… všechno to stojí za to.
Je to bolest i radost zároveň. Je to připomínka toho, co jsem ztratil. Ale i toho, co nikdy nepřestanu milovat.
A právě kvůli těmto cestám pokračuji ve sbírce. Kvůli tomu, abych mohl být tátou, i když moje tělo už nefunguje jako dřív. Kvůli tomu, abych mohl žít důstojně. Kvůli tomu, abych mohl bojovat dál.
Čeho se bojím nejvíc
Moje nemoc mě naučila žít s bolestí. Naučila mě žít s tím, že tělo slábne. Naučila mě přijmout, že některé věci už nikdy neudělám.
Ale je jeden strach, který je větší než všechny ostatní.
Nebojím se smrti. Nebojím se invalidity ta už přišla. Nebojím se ani toho, že jednou nebudu moct chodit.
Bojím se, že jednou budu úplně ležet. Že budu jen koukat na strop, neschopný otočit se, posadit se, nadechnout se bez pomoci. Bojím se, že přestanu polykat. Že přestanu mluvit. Že ztratím poslední kousek svobody, který mi ještě zůstal.
Tenhle strach mě provází každý den. Ne proto, že bych se bál bolesti ale proto, že bych už nemohl být tátou. Nemohl bych říct synovi, že ho miluju. Nemohl bych ho obejmout, když přijede. Nemohl bych mu odpovědět, když se mě zeptá, jak se mám.
Tohle je moje největší noční můra. A právě proto bojuji dál. Proto pokračuji ve sbírce. Proto se nevzdávám.
Ne kvůli sobě. Ale kvůli tomu, abych mohl být dál součástí života svého syna. A kvůli ženě, která mě drží při životě, když už já sám nemůžu.
Proč prosím o pomoc
Moje nemoc je těžká. Moje tělo slábne. Ale moje vůle žít ta je silnější než kdy dřív.
Každá finanční pomoc nám pomáhá překonávat překážky, které přináší budoucnost. Pomáhá mi dojíždět za synem. Pomáhá mi žít důstojně. Pomáhá mi bojovat.
Pokud chcete podpořit můj boj, zde je odkaz na sbírku:
Děkuji každému, kdo mi pomáhá. Děkuji každému, kdo věří, že i zlomený život se může znovu postavit. A děkuji své partnerce mému andělovi že mi ukázala, že láska dokáže uzdravit i tam, kde tělo už nemůže.
