Článek
Den před volbami jsme měli svůj maturitní večírek a sešli jsme se v hospůdce na kraji lesa na Novém Hradci Králové i několika s našimi páni profesory. Bylo tam veselo. Museli jsme však o půlnoci skončit. Takové bylo tehdy nařízení, aby se voliči mohli na volbu dobře vyspat a nedej Bože snad volby nezaspali.
Provozovatel hospody nás sice nechal slavit o hodinu déle, ale v jednu hodinu po půlnoci nás nekompromisně všechny „vymetl“ z hospody ven. MHD už po půlnoci nejezdila, takže jsme museli z Nového Hradce do města 4 kilometry pěšky. Byla nádherná letní noc, žádný provoz. Roztáhli jsem se po šíři celé silnice, zpívali si a já jsem k tomu hrál na svoji kytaru. Nikdo nás nezastavil, až jsme skončili na břehu řeky Orlice a usedli jsme a naposled vzpomínali na příhody z právě ukončeného studia. Zůstal tam s námi náš nejoblíbenější pan profesor Vaněk, kterého jsme později zvali na všechny své třídní srazy, až do jeho téměř 100 let. Mezitím už začalo svítat a volební den, náš docela první, se tímto definitivně otevíral.
Domů jsem došel, když už bylo docela ráno. Nestálo mi za to jít ještě spát, protože v 9 hodin se otevírala naše volební místnost, umístěná tehdy na hradeckém magistrátu. Jak bylo tenkrát zvykem, šli jsme všichni volit společně – manifestačně, jak se to tehdy nazývalo. Po vhození svého lístku do volební urny jsem se cítil konečně už jako dokonale dospělý. Vždyť jsem mohl prvně volit společně kandidáta jednotné Národní fronty. Opravdu jsem si ten akt užíval. Od té doby jsem absolvoval desítky různých voleb a nechyběl jsem ani na jedněch. Nebudu chybět ani na těch nejbližších. A volím stále stejně. Tentokrát už ale nějaká jednotná kandidátka není. Jenom v záhlaví mého zvoleného volebního lístku je uveden název STAČILO. Budu na sebe znovu, tak jako jsem byl při své první volbě, hrdý s pocitem, že volím nezávisle a sám podle svého svědomí. Je to stále neuvěřitelně sváteční pocit, svobodný a ten jedině správný.
