Článek
Moskva, 22. ledna 1969. Ulice lemují lidé, sovětská televize chystá přenos z oslav kosmonautů. U Borovické brány Kremlu stojí mezi příslušníky milice muž v uniformě. Nikdo ho nekontroluje. Pod kabátem má dvě pistole Makarov a čeká na průjezd černých limuzín. Jmenuje se Viktor Iljin, je mu 21 let a chce zabít nejmocnějšího politika Sovětského svazu.
Dvě pistole ukryl pod policejní kabát
Iljin sloužil jako podporučík armády poblíž Leningradu. Den před útokem odnesl z vojenského skladu dvě pistole a čtyři zásobníky. Odletěl do Moskvy, kde přespal u strýce, příslušníka policie. Ráno mu ukradl uniformu a postavil se do bezpečnostního kordonu. Policisté z různých oddílů se navzájem neznali. Muž, který tam neměl co dělat, tak vypadal jako jeden z nich.
Brežněv a americký prezident Nixon.
Příležitost mu nabídla kosmonautika. Sovětské lodě Sojuz 4 a Sojuz 5 se několik dnů předtím spojily na oběžné dráze. Hrdiny letu vítaly davy a vedení země je mělo přijmout v Kremlu. Iljin věděl, kudy pojede kolona, a předpokládal, že Brežněv sedí ve druhé vládní limuzíně.
Ve 14.15 první vůz minul. Průvod se sunul jen pomalu. Jakmile přijel další, střelec vytáhl obě zbraně a spustil palbu. Podle různých popisů padlo jedenáct až čtrnáct ran. Trvalo to jen několik vteřin.
Střílel na kosmonauty. Řidič zemřel
Vůz, do kterého pálil, ovšem Brežněva nevezl. Uvnitř seděli kosmonauti Alexej Leonov, Valentina Těreškovová, Georgij Beregovoj a Andrijan Nikolajev. Rozbité čelní sklo a střely zranily několik lidí. Řidič Ilja Žarkov útok nepřežil. Zasažen byl i člen motocyklového doprovodu, který pomohl útočníka zastavit.
Brežněv jel jiným automobilem. Vůdci se navíc podobal kosmonaut Beregovoj, sedící vedle řidiče. I to mohlo střelce zmást. Podle dobových rekonstrukcí se změnilo pořadí vozů kolony. Útočník tak mířil tam, kde vůdce očekával, nikoli tam, kde skutečně seděl. Z tohoto hlediska se liší od atentátu v Dallasu 22. listopadu 1963. John F. Kennedy byl v otevřeném voze a střelec ho smrtelně zasáhl. V Moskvě zemřel člověk, který s politickým cílem útoku neměl nic společného.
Střelba navíc přišla pouhých pět měsíců po srpnové okupaci Československa. Iljin ji podle pozdějších svědectví odsuzoval. Vadil mu rovněž sovětský režim a věřil, že odstraněním Brežněva vyvolá změnu vedení země. Žádné široké spiknutí se prokázat nepodařilo.
Místo popravy dvacet let v léčebně
Kreml si nemohl dovolit přiznat, jak snadno se ozbrojený muž dostal do blízkosti kolony. Oficiální zprávy o střelbě byly stručné a její skutečný cíl zamlžovaly. Slavnostní program s kosmonauty pokračoval jen s menším zpožděním. Případ vyšetřovala KGB vedená Jurijem Andropovem.
Iljin se před běžný trestní soud nedostal. Byl označen za nepříčetného a poslán do psychiatrické nemocnice v Kazani. Strávil tam přibližně dvacet let, na svobodu se dostal až v roce 1990. O Kennedyho vrahovi Lee Harveym Oswaldovi měl dříve prohlásit, že „jedinou ranou se zapsal do dějin“. V americkém atentátu viděl příklad, jak může jediný člověk zasáhnout do politiky.
Později nabídl i vysvětlení, proč nebyl popraven. „Proto se rozhodli, že o vraždu hlavy Sovětského svazu mohl usilovat jedině šílenec,“ řekl. Jde o jeho výklad postupu režimu, nikoli doložený závěr vyšetřovatelů.
Brežněv zůstal v čele Sovětského svazu až do smrti 10. listopadu 1982. Iljin po propuštění získal jednopokojový byt v Leningradu a invalidní důchod. O mrtvém řidiči Žarkovovi později mluvil jako o člověku, jehož smrt už nemůže napravit.
Zdroje
