Článek
Když v říjnu 1740 zemřel císař Karel VI., jeho dcera Marie Terezie zdědila rozsáhlou habsburskou monarchii. Sotva se ujala vlády, začali její nástupnictví zpochybňovat evropští panovníci. Nejrychleji jednal pruský král Fridrich II.
Už 16. prosince 1740 vtrhl bez vyhlášení války do Slezska.
Oblast tehdy patřila k zemím Koruny české. Zahrnovala mimo jiné Vratislav, Lehnici, Opolí nebo Ratiboř. Šlo o hospodářsky významné území s úrodnou půdou, rozvinutými řemesly a obchodními cestami. Jeho ovládnutím by Prusko výrazně posílilo své postavení ve střední Evropě.
Rakouská armáda nebyla na válku připravena. Pruská vojska během několika týdnů obsadila značnou část Slezska a v lednu 1741 vstoupila také do Opavy. Marie Terezie se pokusila postup zastavit, jenže v dubnu její armáda utrpěla porážku u Molvic.
Situace se dál zhoršovala. Do války proti Habsburkům vstoupily také další evropské mocnosti a na podzim 1741 padla dokonce Praha. Bavorský kurfiřt Karel Albrecht se nechal prohlásit českým králem.
Marie Terezie tak najednou nebojovala pouze o Slezsko. Musela bránit samotnou existenci své monarchie.
Za mír zaplatila téměř celým Slezskem
Rozhodující okamžik přišel 17. května 1742. Pruská armáda porazila habsburské vojsko v bitvě u Chotusic nedaleko Čáslavi. Marie Terezie následně přistoupila na mírová jednání.
Dne 11. června podepsala s Pruskem předběžný mír ve Vratislavi. Definitivní dohoda následovala 28. července v Berlíně.
Cena byla obrovská.
Prusko získalo většinu Slezska a také Kladsko, které bylo historickou součástí Českého království. Habsburkům zůstalo především Těšínsko a části Opavska, Krnovska a Niska. Z původně rozsáhlé země se tak stalo podstatně menší Rakouské Slezsko.
Panovnice se však se ztrátou nesmířila. V roce 1744 vypukla druhá slezská válka. Pruský král znovu vpadl do Čech a obsadil Prahu. Rakouské vojsko jej sice vytlačilo, rozhodující střety ale opět skončily ve prospěch Pruska.
Drážďanský mír z prosince 1745 potvrdil předchozí územní ztráty. Marie Terezie dostala další příležitost během sedmileté války v letech 1756 až 1763. Ani tehdy se jí nepodařilo Slezsko získat zpět.
Prusko se mezitím zařadilo mezi evropské velmoci. Připojení Slezska mu přineslo nové obyvatele, daňové příjmy i strategicky významné území. Pro habsburskou monarchii naopak znamenalo ztrátu jedné z nejvýznamnějších hospodářských oblastí.
Česká stopa zůstala i za dnešní hranicí
Mapa Slezska se znovu zásadně změnila až ve 20. století. Po první světové válce připadla většina někdejšího pruského Slezska Německu, menší část Polsku. Po druhé světové válce se hranice posunuly výrazně na západ a převážná část regionu se stala polským územím.
Dnešní Vratislav, Opolí, Lehnice nebo Kladsko tak leží v Polsku. Jejich spojení s českými dějinami ale nezmizelo. Připomínají je historické stavby, staré mapy, městská privilegia i někdejší obchodní vazby.
Právě o Kladsko a část Horního Slezska se Československo po roce 1945 znovu zajímalo. Existovaly dokonce plány na vojenské obsazení některých území. Proti československým požadavkům však stála polská vláda. Hranice nakonec zůstala téměř beze změny.
Historická hranice ze slezských válek je přitom místy patrná ještě dnes. V krajině se dochovaly staré mezníky, které kdysi oddělovaly rakouské a pruské državy.
Samotná současná česko-polská hranice se dál pravidelně kontroluje. Ve dnech 14. až 18. září 2026 se v Plzni uskutečnilo již 31. zasedání stálé česko-polské hraniční komise. Zástupci obou zemí projednávali výsledky společných kontrol, stav hraničního značení a přípravu nové dokumentace.
Nešlo o obnovení historických nároků na Slezsko. Jednání se týkalo správy současné hranice, jejíž značná část má původ právě v územních změnách minulých staletí.
Zdroje:
