Článek
Myšlenka překlenout hluboké Nuselské údolí není produktem socialismu. První vážný návrh předložil už v roce 1903 inženýr Jaroslav Marjanko. Město ho odmítlo. Další projekty následovaly v meziválečných letech a architekti přicházeli i s nápady, které dnes působí překvapivě.
Některé počítaly s obchody, garážemi nebo dokonce byty přímo v pilířích.
První oficiální soutěž přišla ve dvacátých letech. Architekti do ní poslali 29 návrhů. Za desítky let se jich nakonec vystřídala více než stovka. Uvažovalo se o obloucích, visutých konstrukcích i mohutných pilířích využitých jako několikapatrové domy.
K realizaci se Praha dostala až v šedesátých letech. Kvůli stavbě muselo zmizet 17 obytných domů v Nuselském údolí. Práce začaly v roce 1965, hlavní stavební etapa následovala o dva roky později.
Pamětní deska na Nuselském mostu
Výsledek byl na tehdejší poměry mimořádný.
Most je dlouhý 485 metrů a široký 26,5 metru. Vozovka vede zhruba 40 metrů nad údolím. Po povrchu projíždějí auta, uvnitř betonové konstrukce je dvoukolejný tubus metra.
Stavba patřila k nejsložitějším dopravním projektům tehdejšího Československa. Projektanti museli sladit automobilový provoz s budoucí kolejovou dopravou uvnitř nosné konstrukce. Použily se desítky tisíc kubíků betonu a tisíce tun oceli. To vše nad zastavěným údolím. Chyba ve výpočtu mohla znamenat vážné následky.
Ještě před otevřením čekala most nezvyklá zkouška. V listopadu 1970 na něj najelo 66 tanků. Konstrukce obstála. Ověřovalo se, jak se bude chovat při mimořádném zatížení, které běžný provoz nemohl napodobit.
Stavba století s temnou pověstí
Automobily se po mostě poprvé rozjely 22. února 1973. Metro začalo jeho útrobami vozit cestující v květnu následujícího roku. Za normalizace nesla stavba jméno Klementa Gottwalda. Současný název používá od roku 1990.
Dnes jde o jednu z nejvytíženějších dopravních staveb v zemi. Podle současných údajů po ní denně projede přibližně 160 tisíc vozidel. Další statisíce lidí využívají linku C metra.
V roce 2000 získal most titul Stavba století v kategorii dopravních staveb.
Jenže téměř od otevření měl ještě druhou pověst.
Nízké původní zábradlí nedokázalo zabránit tragédiím. Přesný počet lidí, kteří zde zemřeli, není známý. Nejčastěji se uvádí číslo kolem tří set. Právě proto se pro Nuselský most vžil název most sebevrahů.
Město postupně hledalo způsob, jak tomu zabránit.
Nejdříve přibyly ochranné prvky pod zábradlím. Později bylo oplocení zvýšeno až na 2,7 metru. Ani to problém úplně nevyřešilo.
Pohled na Nuselský most.
Zlom přišel až s novou bariérou
Rozhodující úprava přišla v roce 2007. Na horní část zábran byly doplněny tvarované hladké plechy bez snadno použitelných záchytných bodů. Překonání bariéry se tím výrazně ztížilo a počet tragédií prudce klesl.
Obě tváře Nuselského mostu tak existují vedle sebe dodnes.
Jedna je technická. Most překonal údolí, zkrátil spojení Pankráce s centrem a umožnil vést po jedné konstrukci silnici i trasu metra. V době dokončení patřil mezi největší evropské stavby z předpjatého betonu.
Most přitom mohl vypadat úplně jinak. Některé meziválečné projekty počítaly s výtahy a schodišti propojujícími údolí s horní částí stavby. Jiné chtěly do pilířů umístit garáže nebo obchody. Nakonec zvítězilo podstatně střídmější řešení.
Druhá tvář zůstává v parku pod mostem. Stojí tam dílo Krištofa Kintery věnované lidem, kteří zde zemřeli. Připomíná obyčejnou pouliční lampu. Její světlo však nemíří k zemi, ale vzhůru.
Zdroje:
