Článek
Na Náchodsku začněme Pavlišovákem. Pod podivným názvem se skrývá kombinace, která návštěvníka z jiné části republiky obvykle zarazí: smažený vepřový řízek, houskový knedlík a kysané nebo dušené zelí.
Jídlo je spojené hlavně s Pavlišovem u Náchoda a okolím Červeného Kostelce. Stačí ale popojet směrem k Úpici a na jídelním lístku se může objevit jako Úpický řízek. O původu existuje několik verzí. Jedna ho spojuje s místním hostincem, jiná s dělníky, kteří ve třicátých letech stavěli pohraniční opevnění.
Ochutnávat proto dává největší smysl přímo na Náchodsku a Úpicku.
Ještě větší jazykový chyták nabízejí jabkance z České Třebové. Jablka v nich nehledejte. Základem jsou vařené brambory, z nichž se vytvoří placka plněná sladkým tvarohem. Upečená se potírá máslem a sype cukrem.
Název souvisí se starším označením brambor jako zemských jablek.
Jabkance jsou s Českou Třebovou spojené natolik, že se tam každoročně koná Jabkancová pouť. Letos připadá na 14. listopadu. Právě tehdy je nejjednodušší ochutnat je v podobě, kterou udržuje místní Spolek od svaté Kateřiny.
Kundrfály z Chodska a sejkory z hor
Kundrfály znějí skoro jako nadávka. Na Chodsku jde ale o jednoduché bramborové jídlo. Připravují se jako bramborové šišky, které se vaří ve slané vodě a potom zapékají s kysaným zelím. Navrch přijde sádlo a osmažená cibulka.
Stejné jídlo může mít podle obce i jiný název. Na Chodsku se objevují také označení krautnudl nebo čídlmony. Právě to dobře ukazuje, jak lokální česká kuchyně bývala. Recept se mohl udržet na území několika vesnic a o pár desítek kilometrů dál se stejná kombinace jmenovala jinak.
Kdo je chce hledat v restauraci, největší šanci má na Domažlicku a širším Chodsku.
Krkonoše mají sejkory. Vypadají jako příbuzný bramboráku, ale tradičně se nesmaží ponořené v tuku. Těsto ze syrových strouhaných brambor se peče na suchém rozpáleném plátu. Hotová placka se následně potře sádlem nebo máslem a osolí.
Ve Špindlerově Mlýně se letos konal už třetí ročník soutěže o nejlepší krkonošskou sejkoru. Místní restaurace a hotely je připravovaly přímo na litinových tálech.
Kyselo není kulajda a buchta může být z mrkve
Z Krkonoš pochází také kyselo. Není to jen obecné označení kyselé polévky. Základem pravého krkonošského kysela je žitný chlebový kvásek. Přidávají se houby, brambory, cibule, vejce a kmín.
Krkonošské kyselo
Výsledkem je hustá polévka, která v horách nahrazovala podstatně dražší jídla. Dnes ji najdete hlavně v restauracích a horských boudách v Krkonoších. S kulajdou ji spojují houby a brambory, chuť i základ jsou ale jiné.
A pokud cesta povede na Vysočinu, stojí za pozornost mrkvance z Polné. Jde o kynuté buchty plněné ochucenou strouhanou mrkví. Právě mrkev se v okolí dobře pěstovala a postupně se stala součástí místní poutní tradice.
Mrkvance se v Polné pečou dodnes. Letos navíc získaly ocenění Regionální potravina Kraje Vysočina. Největší koncentrace bývá při zářijové Mrkvancové pouti.
Zdroje:
