Článek
Představme si Reagana, jak sleduje zprávy z Bílého domu. Ruský prezident Vladimir Putin se domluvil s americkým prezidentem na dodávkách nafty. Washington kvůli tomu uvolnil část sankcí.
A to v době, kdy se Rusko snaží zlomit ukrajinský odpor. Těžko hledat názornější rozdíl mezi dvěma republikánskými prezidenty. V Reaganově logice to fungovalo opačně. Nejdřív oslabit schopnost soupeře vést válku, pak mu nabídnout ústupky.
Americká vlajka.
Reagan šel Sovětům po penězích
Roku 1981 zavedl Reagan omezení vývozu amerického vybavení pro sovětský ropný a plynárenský průmysl. Reagoval na vyhlášení výjimečného stavu v Polsku a potlačení Solidarity. O půl roku později sankce rozšířil i na výrobky zahraničních poboček amerických firem. Šlo o zařízení potřebná pro plynovod ze Sibiře do západní Evropy.
To nebylo pohodlné rozhodnutí. Proti stáli evropští spojenci a podniky, které už měly podepsané kontrakty. Reagan přesto trval na tom, že Západ nemá pomáhat financovat sovětskou vojenskou moc. V projevu z listopadu 1982 upozornil, že prodejem technologií a nákupem sovětské energie Západ sám posiluje soupeře, proti němuž potom musí zbrojit.
Lze uvést, že Reagan sankce nakonec v listopadu 1982 zrušil. Nikoli po dohodě, která by Moskvě otevřela další tržby, nýbrž po jednání se západními spojenci o omezení strategických technologií, úvěrů a nových kontraktů na sovětský plyn. I tento kompromis měl držet tlak na Kreml.
Trump obrací pořadí
Devátého října Trump oznámil, že Rusko okamžitě uvolní přes 300 tisíc tun nafty pro americký a světový trh. V listopadu má přidat půl milionu tun a poté další milion. Americké úřady kvůli obchodu dočasně zmírnily sankční pravidla.
Ve čtvrtek 15. října už podle Reuters vyplul z ruského Primorsku tanker se 40 tisíci tunami nafty do Maroka.
Proč to Trump udělal?
Američany před listopadovými volbami trápí vysoké ceny paliv. Jenže první slíbená dodávka představuje 2,25 milionu barelů, méně než jednodenní spotřebu nafty v americké dopravě.
Donald Trump.
Podle Reuters by těchto 300 tisíc tun mohlo Rusku přinést zhruba 400 milionů dolarů. Nejde o čistý příjem státního rozpočtu, ale o tržbu za palivo.
Právě v tomto ohledu je možné zmínit kupříkladu ukrajinské útoky na ruské rafinerie. Cílem je omezit výrobu paliv a příjmy z jejího prodeje. Trump naproti tomu pomáhá vrátit ruskou naftu do oběhu. Je to politický signál, který má větší váhu než několik tankerů.
Republikáni si vzpomněli na Reagana
Proti dohodě se postavili i politici Trumpovy vlastní strany. „Putin nikdy nebude naším přítelem,“ řekl republikánský senátor John Kennedy. Kongresman Brian Fitzpatrick navrhl zákon, který by nákup ruské ropy blokoval.
Pojmenovat ho chce po Reaganovi a jeho zásadě míru prostřednictvím síly, napsal Washington Post.
Reagan považoval Sovětský svaz za „říši zla“. V roce 1983 oznámil program strategické obrany, navýšil vojenské výdaje a roku 1987 v Berlíně vyzval Michaila Gorbačova ke stržení zdi. Současně s ním jednal o jaderném odzbrojení. Nevylučoval diplomacii, pouze věřil, že vyjednávat má smysl z pozice síly.
Z tohoto hlediska je potřeba podotknout, že nikdo nemůže s jistotou tvrdit, co by udělal roku 2026. Jeho vlastní kroky však ukazují, že ekonomický tlak nepovažoval za překážku míru, nýbrž za jeho podmínku.
A při této příležitosti je nutné, aby zaznělo, že Trump přišel s úlevou pro Moskvu bez prokazatelného ukončení ruských útoků. Ronald Reagan by v takovém postupu nejspíš jen obtížně poznával vlastní recept na jednání s Kremlem.
