Článek
Platební terminál z provozovny odstranila a zákazníci u ní mohou útratu zaplatit pouze hotově. Neobvyklý krok si zatím nemůže vynachválit. Lidé totiž při vracení drobných častěji zaokrouhlují a na spropitném jí podle vlastního výpočtu zůstane přibližně o 50 tisíc korun ročně více.
Za rozhodnutím nemusí být snaha skrývat tržby, jak si někteří zákazníci u podniků bez terminálu okamžitě myslí. Přijímání karet není pro obchodníky bezplatné. Poskytovateli platebních služeb odvádějí poplatek z každé transakce, který se podle nastavených podmínek může pohybovat od desetin procenta až po několik procent zaplacené částky. U malého podniku se nízkými maržemi se i zdánlivě drobné položky za celý rok nasčítají.
Kavárnice však vedle ušetřených poplatků zaznamenala ještě jeden efekt. Když host platil kartou, obvykle pouze přiložil telefon či kartu k terminálu a uhradil přesně zadanou cenu. U hotovosti naopak zákazníci častěji řeknou, že vrácení nechtějí, případně účet zaokrouhlí na nejbližší desetikorunu.
Pět korun denně udělá tisíce
Na první pohled nejde o závratné částky. Stačí ale, aby třicet zákazníků denně nechalo v průměru o pět korun více. Kavárna má otevřeno šest dní v týdnu, takže se dodatečné spropitné za rok přiblíží 47 tisícům korun. Spolu s dalšími drobnými zaokrouhleními se majitelka dostala zhruba na uváděných 50 tisíc korun.
Pro malou kavárnu může jít o významnou částku. Provozovatelé musejí platit nájem, energie, suroviny, mzdy i stále dražší služby. Z několika korun u jednoho šálku kávy se tak během roku může stát rezerva na opravu vybavení nebo část měsíčního nájmu.
Zkušenost jedné provozovny však nelze automaticky přenést na celý trh. Starší údaje pokladního systému Dotykačka naopak ukázaly, že hosté mohou být při placení kartou štědřejší. Moderní terminály jim totiž nabídnou tlačítka s přednastaveným spropitným, například pět, deset nebo patnáct procent. Zákazník pak často zvolí jednu z možností, místo aby částku ručně měnil na nulu. Podle těchto dat se spropitné u karet mohlo pohybovat až kolem deseti procent účtu, zatímco u hotovosti bývalo zhruba poloviční.
Část hostů se otočí ve dveřích
Hotovostní model má také podstatné riziko. Mnoho lidí už peníze v peněžence běžně nenosí a kávu, oběd i drobný nákup platí mobilem nebo hodinkami. Když se až u pokladny dozvědí, že podnik karty nepřijímá, mohou objednávku zrušit nebo se příště nevrátit.
Právě ztráta zákazníků může snadno převýšit peníze získané na vyšším spropitném a ušetřených poplatcích. Obchodníci přijímající karty podle projektu Česko platí kartou dosahují v průměru vyšších tržeb než provozovny odkázané pouze na hotovost. Platba kartou totiž zákazníka méně omezuje tím, kolik bankovek má právě u sebe.
Rozhodnutí kavárnice proto představuje sázku na konkrétní klientelu. V podniku se stálými hosty, kteří o pravidlech vědí předem, může návrat k hotovosti fungovat. Kavárna na frekventovaném místě plném turistů či náhodných návštěvníků by však mohla dopadnout opačně. Padesát tisíc korun navíc zní lákavě, jedinou podmínkou ale je, aby zákazníci bez terminálu vůbec zůstali.
