Článek
Svátek Povýšení svatého Kříže patří mezi nejstarší křesťanské slavnosti. Připomíná nalezení Kristova kříže a jeho pozdější slavnostní vyzdvižení v Jeruzalémě. V tradici měl tento den hluboký, pokorný význam. Nebyl veselý, ale nesl v sobě zvláštní klid. Lidé se zastavovali, děkovali za dosavadní rok a prosili o ochranu pro období, které přicházelo. V lidové víře byl kříž symbolem síly, naděje a ochrany před neštěstím, a proto měl tento svátek v krajině vždy zvláštní vážnost.
Na Šumavě se Povýšení svatého Kříže slavilo tiše. Rána byla chladná, v údolích se držela hustá mlha a lesy měly jinou vůni než v létě, těžší, vlhčí, plnou podzimu. V horských vsích se chodilo na mši, která měla vážný, ale uklidňující tón. Kapličky a kostely se zdobily jen střídmě, často zelenými ratolestmi nebo prostými květinami ze zahrad. Modlitby se nesly v duchu prosby za ochranu rodiny, za zdraví a za sílu do podzimních prací. V některých osadách se světívala voda, kterou si hospodyně odnášely domů a používaly při nemocích nebo při ochraně stavení. Věřilo se, že voda požehnaná na tento den má zvláštní moc, protože je spojena s křížem, symbolem ochrany a naděje.
V centrální Šumavě, kolem Modravy, Kvildy nebo Borových Lad, se svátek pojil s koncem letních prací. Dřevaři dokončovali sezónní úkoly, pastevci se vraceli z luk a v chalupách se začínalo myslet na zimu. Po mši se rodiny scházely u stolu, ale nešlo o veselou slavnost. Jednalo se spíše o chvíli, kdy se člověk zastavil a přemýšlel o tom, co ho čeká. V některých rodinách se udržoval zvyk obcházet kapličky nebo boží muka, na nichž byl vyobrazen kříž. Nebyla to velká procesí, spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali krátkou píseň. Prosilo se za ochranu domova, za zdraví rodiny a za klidné počasí.
V podhůří, kde je krajina mírnější, měl svátek více domácí rovinu. Hospodyně kontrolovaly zásoby, ukládaly ovoce, sušily byliny a připravovaly se na podzimní práce. Věřilo se, že kolem 14. září je vhodný čas na sběr některých léčivých rostlin, které mají zvláštní sílu. Některé rodiny si uchovávaly malé obrázky kříže nebo dřevěné křížky, které věšely v síni nebo ukládaly do truhly jako ochranu domova. V chalupách se také vyprávěly příběhy o tom, jak kříž pomohl při těžkých chvílích, při nemoci, při neštěstí nebo při bouřkách.
Večer býval tichý, chladnější a plný jemného světla. Lidé sedávali před staveními, poslouchali zvuky lesa a povídali si o tom, co je čeká v dalších týdnech. Svátek Povýšení svatého Kříže byl na Šumavě vnímán jako vážné, ale uklidňující požehnání na prahu podzimu. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za dosavadní rok a poprosil o ochranu pro sebe, svou rodinu i kraj, který ho živil.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Jste milovníci Šumavy, rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst, napít a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací, hotelů a penzionů na české i německé straně Šumavy. Chybět nebudou rozhovory s místními obyvateli a články o tom, jak se na Šumavě žilo, které svátky se slavily a co se vařilo. Všechny články najdete také na mém webu sumavinka.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
