Článek
Svatý Václav, patron české země, byl kníže, který podle tradice vládl spravedlivě, mírně a s úctou k lidem i krajině. Jeho život končí mučednickou smrtí, která se stala symbolem věrnosti a odvahy. Svátek připadá na 28. září a po staletí byl vnímán jako den, kdy se člověk zastaví, poděkuje za dosavadní rok a poprosí o ochranu pro sebe i svou rodinu. Václav byl patronem země, ale také polí, úrody, vinic a práce. Právě tato rovina se na Šumavě silně odrážela.
Na Šumavě měl svátek sv. Václava tichou, vážnou atmosféru. Rána byla chladná, louky pokryté rosou a v údolích se držela mlha, která se jen pomalu zvedala. V horských vsích se chodilo na mši, která měla děkovný ráz. Lidé přinášeli poslední květiny ze zahrad, někdy i malé klasy obilí, jako symbol úrody. Po mši se často zpívala krátká píseň věnovaná patronovi země, která připomínala jeho laskavost a ochranu. V chalupách se říkalo, že „Václav zavírá léto“, protože právě kolem jeho svátku se krajina definitivně mění.
V centrální Šumavě, kolem Modravy, Kvildy nebo Borových Lad, se svátek pojil s koncem pastevecké sezóny. Pastevci se vraceli z luk, dokončovaly se poslední práce u stavení a v chalupách se začínalo připravovat dřevo na zimu. Rodiny se scházely u jednoho stolu, často s jednoduchým, ale slavnostnějším obědem. V některých osadách se udržoval zvyk přinést k božím mukám nebo kapličce malou větvičku či květinu jako poděkování za léto. Nebyla to velká slavnost, spíše tichý projev úcty.
V podhůří, kde je krajina mírnější, se svátek slavil více rodinně. Hospodáři kontrolovali zásoby, ukládali ovoce, sušili byliny a připravovali se na podzimní práce. Děti se učily poznávat změny v krajině. Pozorovaly, jak se dřív stmívá, jak se les zbarvuje, jak se ochlazuje vzduch. V některých vesnicích se udržoval zvyk zapálit večer malou svíčku v okně jako symbol Václavovy ochrany nad domem. Věřilo se, že světlo chrání rodinu před neštěstím a přináší klid do dalších týdnů.
Večer býval tichý, chladný a plný jemného světla. Lidé sedávali před staveními, poslouchali zvuky lesa a povídali si o tom, co je čeká v dalších dnech. Svátek sv. Václava byl na Šumavě vnímán jako pokorné požehnání na prahu podzimu. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za úrodu a poprosil o ochranu pro sebe, svou rodinu i kraj, který ho živil.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Jste milovníci Šumavy, rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst, napít a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací, hotelů a penzionů na české i německé straně Šumavy. Chybět nebudou rozhovory s místními obyvateli a články o tom, jak se na Šumavě žilo, které svátky se slavily a co se vařilo. Všechny články najdete také na mém webu sumavinka.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
