Článek
Název „Velká šumavská zeď“ je neoficiální, ale dokonale vystihuje to, co člověk vidí, tedy mohutnou, nekonečnou kamennou stavbu, která působí, jako by tu stála odjakživa.
Ve skutečnosti jde o starý snos kamení, který se na Šumavě tvořil po staletí. Když se na polích a pastvinách hromadily kameny, lidé je skládali na okraje pozemků. Tam, kde jich bylo dost, vznikla zeď. Tam, kde kamenů nebylo, vyhloubil se příkop. Tato konkrétní zeď je výjimečná svou délkou, zachovalostí a tím, že kopíruje hranici dvou panství i dvou odlišných světů.
Kamenná linie oddělovala panství Lamberků směrem na Kašperské Hory od panství Schwarzenbergů směrem na Strakonice. Nebyla to jen hranice majetku, byla to i hranice jazyková a kulturní. Strakonická strana, kterou Karel Klostermann nazýval Podlesí, byla převážně česká. Chudý kraj neposkytoval mnoho možností obživy, a tak se tu zrodila tradice světáků, mužů, kteří přes léto odcházeli za prací po Evropě i dál a na zimu se vraceli domů s vydělanými penězi. Kašperskohorská strana byla bohatší, s německým obyvatelstvem a jiným způsobem života. Zeď tak nebyla jen snosem kamení, byla hranicí dvou odlišných světů, které se potkávaly na hřebenech Šumavy.
Rod Lamberků, starobylý rakousko‑korutanský rod, získal Žichovické panství díky diplomatickému umu a bohatství svého prastrýce, pasovského biskupa a kardinála Jana Filipa Lamberka. Panství bylo zadlužené a on této situace využil. Právě hranice tohoto panství se dodnes otiskuje do krajiny v podobě kamenné zdi, která vede od místa zvaného Krankoty ke Královskému kameni, po hranici katastru Nicov a Javorník.
Po celé délce hranice lze najít číslované kameny. Nejde o tesané mezníky, ale o obyčejné kameny s číslem, praktické, prosté, přesně takové, jaké by člověk čekal v šumavském lese. Jsou to tiší svědci toho, jak se kdysi vymezovaly pozemky, jak se určovalo, komu patří les, louka nebo cesta.
Velká šumavská zeď působí výjimečně právě tím, že je obyčejná a zároveň symbolická. Je to zeď, která vede krajinou jako přírodní hranice, připomíná stará panství a jejich příběhy. Oddělovala český a německý svět. Přitom je to jen snos kamení, který tu lidé skládali po generace. Místo, které neexistuje v turistických průvodcích, ale které má svou vlastní identitu a příběh, jenž se dá číst v každém kameni.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Jste milovníci Šumavy, rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst, napít a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací, hotelů a penzionů na české i německé straně Šumavy. Chybět nebudou rozhovory s místními obyvateli a články o tom, jak se na Šumavě žilo, jaké svátky se tu slavily a co se tu vařilo.
