Článek
Zpověď: Kapitola první
Zajímavé, v mládí jsem si vedla deník ve stylu Bridget Jones, ale předběhla mne…Druhá Bridget Jones už nikdy nebude tak dokonalá…Scénář, hlavní představitelka. Takže se zrodil jiný příběh, ten první by byl o lásce, sexu, hledání, hmotnosti, prohýřených nocích na diskotékách, ten druhý je nudný, jen o hledání a zodpovězení otázky „Jak se to stalo a jak je to vůbec možné, že něco takového tady v Evropě ve 21. století funguje“. A krom jiného, už nechci jen poslouchat příběhy těch druhých, chci začít být aktivní a být sama vypravěčkou, protože za těch mnoho perných let, co byl a je můj život manipulován, jsem poznala, že být AKTIVNÍ představuje nástroj k mému OSVOBOZENÍ se od tenat vnějšího světa v tom stavu, ve kterém s ním v současné době KONVERZUJI nebo vlastně MLČÍM, protože na mne ze všech stran ŘVOU: „TICHO, MLČ, mluvit, prezentovat budeme jen MY nebo TI, které za tímto účelem vybereme MY.“
ANO, neužívám si tvoření nového řádu a ANO, neužívám si tvoření společnosti z vítězů, z „hvězdné pěchoty"/porostů a z poražených/nerostů. S přesností dokáži určit, koho zařadili kam a proč. Je to poměrně snadné. I oni jsou snadno rozpoznatelní v tomto výběru. A to proto, že při rozdělování na tyto dvě kategorie, vidím příliš mnoho umělých zásahů do života. A nikdy jsem neměla ráda manipulace lidí. Ano, manipulace byla kolem nás, ale byl to jiný druh, nekomplexní, nesoustředěný, byl to druh, který nebyl zkoumán na univerzitách po desítky let, způsob, který nebyl praktikován některými organizacemi, které se nazývají „cíkrví“, nebyl to druh, který ….atd. Je to něco nového, co tu ještě nebylo. Nejdříve se učili na zvířatech a vybili je, pak se učili na lidech, a i s nimi hrají vybíjenou nebo hru na kočku a myš.
Je to o novém rozdělení společnosti, kde nefunguje morálka, charakter, kde nefungují třídy, kde nefunguje logika, je to o společnosti, kde funguje MASA, která poslouchá PŔÍKAZY tak dobře, jak dobře je poslouchá DOBŘE VYCVIČENÝ PES (pracovně jsem si tuto masu nazvala „lidé z množírny“. ) Masa, která kráčí společně za jedním cílem, který je jim předhozen jako KOST PSOVI. Přemýšlím, jak jsem se dostala do tzv. „středové palby“, protože jsem vždy byla spíše přizpůsobivá a rozhodně jsem se nikdy nevyznačovala postojem „protisystémovým“. Že by za to mohla - TOXOPLAZMOZA, možná kdo ví, i když se mi popis příznaků změn chování jeví poněkud zvláštní nebo, že by za to mohla KRIZE STŘEDNÍHO VĚKU nebo snad ta MILOSTNÁ AFÉRA nebo to, co jsem udělala před 40, 30 lety. A co jsem vlastně „udělala“ tak špatného… ale STOP, všechno popořadě. A najednou, když nemáte co jiného na práci, protože vás společensky nepřipustí, a když vás připustí, tak s vámi hrají divadlo. A já už jsem na hraní divadel příliš stará, příliš unavená těmi inscenacemi, jak na mne působily po mnoho let, aniž bych pojala sebemenší podezření. Ne, rvala jsem se se životem, i když následovalo to, co následovalo, protože jsem byla obklopena láskou krásných, inteligentních a vnitřně úžasně silných žen, poutem, které bylo nádherné a které mi udržovalo hlavu nahoře, ať jsem se brodila jakýmkoliv bahnem, ale najednou jsem se ohlédla zpět a viděla souvislosti a najednou všechno začalo do sebe zapadat do nejmenších detailů, proč se dělo tamto a proč tamto.....
Nikdy jsem nerebelovala, ale vždy jsem se považovala za rovnou s rovným, bez ohledu na genetiku, funkci, peníze. Tyhle atributy jsou mi cizí, mně je jedno, co člověk „pseudodokázal“ pro mne je důležitější, jak se s daným člověkem cítím. Pro mě je důležitý ŽIVOT sám o sobě, nepotřebuji druhé, aby mi začali VYKLÁDAT, CO JE SMYSLEM ŽIVOTA - já to VÍM a vždy jsem to VĚDĚLA, protože jsem zažila bezpodmínečnou LÁSKU.
Tak PROČ SE MI TO DĚJE? A najednou ve svých úvahách a myšlenkách jdete zpět a říkáte si, je to proto, že jsem udělala tohle nebo je to proto, že jsem tehdy byla takováhle….atd. A najednou objevíte překvapivé věci…
A jaké - tak třeba vztah k politice
Nikdy jsem nebyla politická, vždy jsem se snažila vyhýbat se politice, politickým stranám a všemu, co jen zavánělo označením „politikum“. Problém ale byl v tom, že muži to tímto způsobem nevidí a neviděli, pro ně byla politická strana skupina, kde vzájemně parazitovali a spolupracovali, kuli pikle, bojovali o moc (píšu v minulém čase, protože politické strany a jejich kultura a fungování se hodně změnily) - prostě řádili a vybíjeli svou energii, vytvářeli sítě a společenství vzájemně kooperujících subjektů přihrávajících si „VELKOU DOMů“. Mně to nikdy nezajímalo. A přesto, když přemýšlím, kde je to opravdové jádro mých současných problémů, dojdu k politice, a to navzdory mému až úzkostnému trvání na apolitičnosti, jako kdybych tak nějak už předem naciťovala vývoj následujích let. Souhra náhod, osud a moc…Vlastně bych měla politikou skončit, takže jen ochutnávka politiky, jak je NECHUTNÁ na pár odstavců - pak přeskočím a nechám si ji jako OPILOU TŘEŠNIČKU na konec :) I když, ani já nemohu MOC ŘÍCI, jen se o ni tak trochu OTŘU.
Za komunistického režimu táta poslouchal Svobodnou Evropu a uměl spravit, co se dalo, a přesto bych řekla, že OSOVÉ rodina fungovala na šikovnosti mamky, která byla jednou z nejinteligentnějších osob, kterou jsem ve svém životě potkala, stejně jako jednou z nejlaskavějších a nejpraktičtějších. Přestože byla dyslektikem, což tenkrát nezjišťovali, její předností byla matematika a logika, a v tom předčila i mne. K tomu ještě nádherně malovala a uměla najít řešení na jakýkoliv problém. Osobně jsem si tímto mezidobím prošla celkem nerušeně - jako pionýr, svazák. Všichni tam museli být, a polovina, kteří dnes tvrdí, že tam nebyli, tak kecají. I přesto jsem nedostala doporučení ze základní třídy na gympl. A proč, jen proto, že táta ze strany vystoupil, udělal to způsobem, který byl sice chytrý, ale dopadlo to stejně blbě, přestal platit příspěvky. Když mamka zjistila, že se kvůli tomu nemohu dostat na školu, tak podnikla kroky a prostřednictvím známého (zase muž) jsem se na střední školu dostala i bez zkoušek díky dobrému prospěchu a tenkrát jsem měla našlápnuto do střediska kvůli volejbalu. A tento zážitek, kdy jako malá trpíte kvůli čemu - kvůli „prdu“, se mi tak hluboce VPIL do hlavy, že jsem si řekla, že POLITIKUM NIKDY.
Dnes už toho mám za sebou povícero a vím, jak funguje politikum v těch nejvyšších patrech, vlastně jsem to měla možnost poznat i v rámci svých „zaměstnaneckých“ aktivit. Nikdy jsem nefandila ani politice, ani politické straně a vždy, jako kdybych měla intuici, jsem se od ní snažila držet dále a nikdy jsem ani v politických pojmech nepřemýšlela. Nepřemýšlela jsem ani v pojmech „ten je ředitel“ a „ten má vliv“ a už to ani dělat nemíním.
Pro mne je každý člověk především člověkem - a to buď člověkem chytrým, milým, klidným, příjemným nebo opak. A toho jsem se držela. A i pokud by to byl třeba ředitel zeměkoule a narušoval by nějakým způsobem moji integritu, můj miniaturní čtverec mého osobního prostoru, který neparazituje, nikdy netoužil ani po získání moci, velkých peněz, vlivu či čehokoliv jiného , tak bych se mu postavila, prostě to mám v povaze. Bohužel chybně, jak jsem později zjistila …...A tady zatím skončím (pokud si toto přečte aspoň 19 lidí) pustím se do další analýzy mého příběhu a jinak budu zde mlčet a napíši si vlastní knihu příběhů, o čem vlastně můj příběh doopravdy je. A tu knihu budu psát z mnoha důvodů, z důvodu, že jsem několik let nemohla najít zaměstnání, z důvodu, že mi zničili jméno, zesměšňovali mne, že mojí rodině hezkou řádku let odpírali a odpírají právo na soukromí, že … nebo prostě jen proto, aby byla slyšet také druhá strana ve vyprávění. Pochopila jsem, že v mé osobě je MNOHÉ, co nenávidí a co se snaží VYMAZAT v lidech - jsou to EMOCE, je to hledání KRÁSY, je to RADOST ze života, je to o SMÍCHU, je to radost ze SEXU, z přírody, ze zvířat, je to prostá RADOST z tance, z meditace, z láskyplného splynutí se členy rodiny, ze smyslu života v BYTÍ, z toho, že se nechci MĚNIT, že chci být JEDNOTOU ROZUMU I EMOCÍ a nechci MLČET, protože ŽENY, prostě ani nestačily ŘÍCI, jaký svět si přejí ONY, nechci POSLOUCHAT, co mi předkládají, chci HLEDAT a nacházet SVÁ TĚMATA a zpracovaná tak, jak se LÍBÍ mně a ne JIM.
Chci zkrátka být aktivní tak, jak chci JÁ a v čem chci JÁ, a ne být pasivní či aktivní v tom prostoru, který mi VYMEZÍ ONI kvůli genetice, penězům, funkci, moci či vlivu nebo kvůli tomu, co udělal pradědeček z devátého kolene, či co řekl prastrýc na Shromáždění či že moje kamarádka spáchala VTIP…atd.
