Článek
Sedím na schodech a připadám si jako kocour, co už něco zažil – ten starý, co se loudá po dvorku a mhouří oči na slunce, protože už viděl všechno: socialistické fronty na banány, sametové naděje, divoké devadesátky i ten dnešní kapitalismus, co nám tu kvete jako pampeliška na betonovém sídlišti. Kocour sleduje vrabce, já monitor notebooku. On číhá na kořist, já na spravedlnost – a oba tušíme, že si ještě počkáme. Tak si dám párek v rohlíku, kousnu a přemýšlím, jak to ten svět pořád dokáže: krájet mír, jako by to byl dort, a přitom si na to půjčovat nůž od zloděje.
Dort míru na Ukrajině – sladký, ale podezřelý
Říkají, že kompromis je umění rozdělit dort tak, aby si každý myslel, že dostal ten největší kousek. Jestli je to pravda, pak americký návrh mírového rámce pro Ukrajinu vypadá jako svatební dort po hádce nevěsty s cukrářem: zvenčí pěkný – pokud na něj koukáte v šeru a bez brýlí. Zakousnete se, a ejhle: krém je sladký, ale zbytek někde chybí.
Spojené státy, s úsměvem ochránce a paží kolem ramen slabšího – pokud zrovna netlačí ten slabší na plyn směrem k NATO – přicházejí s nabídkou, která má válku ukončit. V překladu z diplomatštiny: „Nech si Ukrajino, co ti Rusko ještě neukouslo, zbytek mu dej rovnou. My ti zatleskáme – ne všemi deseti, ale tak dvěma prsty, co zrovna nic nedrží.“ Krym? Ruský. Luhansk, Doněck, Cherson, Záporoží? Taky. A za to dostaneš papír, že do NATO nepůjdeš, ale do EU možná jo. Třeba do sekce pro kulturní výměnu.
Mír pro Ukrajinu, co chutná jako včerejší koláč
Mír je krásné slovo. Voní po růžích, zpívá jako jarní kosi, a člověk by ho nejraději zarámoval nad krb – kdyby ten krb už dávno nerozstřílela ruská palba. Jenže tenhle mír chutná jako včerejší koláč, co se válel pod gaučem: trochu sladký, hodně podezřelý a už ho někdo načal.
Záporožská elektrárna? Prý ukrajinská, ale provozovat ji budou Američané, a elektřinu si vezme i Rusko. To je, jako když máte slepici, ale vejce nosí sousedovi, zatímco vy čistíte kurník, a ještě slepici zpíváte, aby líp nesla.
A bezpečnostní garance? Ty budou, jistě! Jen nikdo neřekne, jak, kdy, kým a na co přesně. Jsou tam, někde mezi řádky, jako drobenka zapomenutá na ubruse. Papír snese všechno – třeba i ujištění, že dohoda přináší spravedlnost.
Kdo drží nůž pod krkem Ukrajiny?
Celé to připomíná starý příběh o sedlákovi, co přišel o krávu. Sousedi mu radili, ať si koupí kozu, je to menší ztráta. Když přišel o kozu, doporučili slepici. Nakonec stál s prázdným dvorem, ale plným ujištění, že to mohlo být horší. A teď sedí Ukrajina u stolu, na talíři mapa, vedle Amerika s úsměvem, Rusko s vidličkou a nožem – a krájí, až se mouka práší.
Diplomacie je zvláštní řemeslo. Je to jako péct chleba z ukradené mouky a pak ho nabízet s tím, že jste pekli z lásky. Jenže chleba, co voní po domově, se nekrájí podle toho, kdo má větší nůž. A už vůbec ho nemá krájet ten, kdo vám před chvílí rozsekal stůl.
Drak a kocour
Co je pravý mír pro Ukrajinu?
Vadí mi, když se cynismus vydává za ochotu k míru. Mír není sleva na svobodu, není to akce „dnes Krym, zítra garance zdarma“. Mír je, když kocour spí, párek zůstane v rohlíku a schody vedou vzhůru. Ne dolů do sklepa, kde si velmoci schovávají staré lži v zavařovačkách.
Mír je, když i ten nejslabší může říct „tohle je přece moje, neberte mi to!“ – a svět se k tomu neotočí zády.
A až budu příště jíst párek v rohlíku, vzpomenu si, že spravedlnost není jen koření. Je to celý recept.
Kocour s drakem
Co si myslíte vy? Jak by měl vypadat spravedlivý mír pro Ukrajinu?
Poznámka pod čarou
Text je osobní reflexí nad situací na Ukrajině a mezinárodní diplomacií. Není cílem nikoho urazit, ale podnítit k zamyšlení.
