Článek
V pátek přišel blackout. Výpadek proudu zasáhl část republiky – provozy stály, světla nesvítila, výtahy zůstaly viset. Výrobní linky se zastavily, počítače zhasly, pokladny nefungovaly. Normální člověk to překousl, firmy se z toho oklepaly a jede se dál. Ale restauratéři? Ti se hned po pár hodinách jdou ptát státu, kde mají svoje peníze. Doslova natahují ruku a žádají desítky milionů korun z našich daní. Za pár hodin bez proudu.
To jako vážně?
Proč zrovna oni?
Nechápejte mě špatně – blackout nikoho nepotěšil. Ale v dotčených oblastech se týkal naprosto všech. Zastavil průmysl, omezil služby, ovlivnil IT firmy, e-shopy, nemocnice. Jenže jediný obor, který okamžitě spustil „kompenzační kampaň“, je gastro. Nikde nečtu o tom, že by firmy ze zasažených oblastí, obchodní řetězce, výrobci nebo třeba živnostníci volaly po státní pomoci. Jen restauratéři.
Až to člověka nutí ptát se – nejsou už trochu hladoví?
Kompenzace. Opravdu?
Vzpomeňme si, jak za Babiše přišlo EET. Restauratéři se hned chopili příležitosti a zdražili jídla v průměru o 5-10 Kč. Člověk to chápal, jenomže se ukázalo, že současně s tím jim vláda snížila daň na potraviny a nealko z 21 na 15 %. V součtu s EET tak měli spíše zlevnit, ale to se moc nehodilo do krámu. Když se pak EET zase zrušilo, nikde jsem neviděl, že by kvůli tomu restauratéři hromadně zlevňovali.
Když slyším, že restauratéři po několika hodinách bez proudu chtějí od státu desítky milionů, vybaví se mi jedna věc: vlekaři na horách. Ti podnikají ve velmi specifickém oboru, který je závislý na počasí. Ale podnikají v něm přeci dobrovolně. Nikdo je nenutí provozovat vlek v zemi, kde nikdy nikdo neví, jaká vůbec bude zima a jestli bude dost sněhu. Ale pokaždé, když ho nenapadne dost, hned píší na ministerstvo žádost o kompenzaci. Nezajímá je, že podnikání nese i rizika – prostě chtějí ušlý zisk zpět.
A restauratéři? Mám pocit, že jsou na podobné trajektorii. Podnikají v oboru, který také nese určitá rizika (jako každý jiný). Jenže místo toho, aby se připravili, pojistili nebo investovali do záložních řešení, čekají, že všechno zatáhne stát. A to je špatně.
Podnikání je svobodné rozhodnutí – ale mělo by nést i odpovědnost. Ne fungovat stylem: „Když se daří, je to moje. Když se nedaří, plaťte vy.“
Co takhle pojistka?
Neříkejte mi, že v roce 2025 podnikatel neví, že si může pojistit provoz. Hned první pojišťovna, kterou jsem si teď zkusil najít, nabízí pro podnikatele pojištění proti výpadku elektřiny nebo ušlému zisku. Jmenuje se pojištění přerušení provozu. Tak proč to nemají? Protože by to něco stálo. Protože je snazší natahovat ruku a čekat, že to zaplatíme my všichni.
A mimochodem – existují i záložní zdroje energie, dieselagregáty, UPSky. Jsou firmy, které do toho investují. Ale u restaurací? Často radši nové SUVéčko pro majitele, než tichý agregát v suterénu. Pak se ale nedá brečet, že kvůli dvouhodinovému výpadku nefungoval mrazák.
Ostatně celý jejich byznys je přeci postavený na modelu „dávat zaměstnancům málo a očekávat, že je zaplatí zákazníci z dýšek“, ale to už by bylo na samostatný článek.
Když kompenzace jim, tak komu ještě?
Výpadek proudu zastavil:
- výrobní haly s milionovými ztrátami,
- obchoďáky s desítkami tisíc nevyřízených nákupů,
- kanceláře, kde se ztratily hodiny práce.
Proč nežádají stát o náhradu? Protože podnikají – a chápou, že podnikání nese i rizika. Proč to nechápou restauratéři? To je otázka. Ale pokud stát skutečně ustoupí a něco jim vyplatí, otevře tím Pandořinu skříňku. Každý příští výpadek, každé příští selhání, každá bouřka – a u Strakovky bude fronta s nataženýma rukama.
Děkujme, že to neskončilo hůř
Mimochodem – blackout trval pár hodin. A přesto:
- hasiči vyprošťovali desítky lidí z výtahů,
- nemocnice fungovaly díky náhradním zdrojům,
- IZS reagoval rychle a profesionálně.
Díky těmhle lidem systém nezkolaboval. Ne kvůli těm, co se teď tváří, že jim někdo dluží.
A trochu osobní vzpomínka na závěr
Jako malý jsem vyrůstal na vesnici. Když přišla bouřka nebo zima, elektrika vypadávala běžně. Někdy na hodinu, někdy na půl dne. Brali jsme to jako normální součást života. Hospody nezavíraly, podniky nekrachovaly, nikdo neřval, že chce peníze. Tak proč by to teď mělo být jinak?
Pár hodin bez proudu. A hned mají natažené ruce.
Právě teď je venku docela škaredě a začíná pršet. Tak snad se dnes nedočteme, že provozovatelé koupališť a majitelé stánků se zmrzlinou chtějí uhradit ušlý zisk po státu.
zdroj: https://www.denik.cz/ekonomika/blackout-vypadek-proudu-skody-gastro-restaurace-kavarny.html
