Článek
Nedá mi to a ještě jednou se musím vrátit k říjnovým volbám do Poslanecké sněmovny. Hned po zveřejnění volebních výsledků mě napadlo, že by to mohlo jít jinak - a lépe. V dobrý výsledek SPOLU jsem před volbami sám moc nevěřil. Ale ještě víc mě mrzí to, že se některá ze stran (nejspíš ODS) neodhodlala k jedinému kroku, který by mohl stabilizovat naši zemi.
Mluvím o menšinové vládě ANO s tichou podporou ODS. Tyto dvě strany by společně měly 107 mandátů – pohodlnou většinu. Žádná koalice. ANO by vládlo samo, bez nutnosti kompromisů, a ODS by se vyhnula toxické koalici s extremisty. Proč jsme to nezkusili?
Proč by to bylo lepší pro Babiše a ČR?
V praxi by ANO vládlo samo, prosazovalo své zákony a ODS by se zdržela blokování návrhů, které by nepřekračovaly jasně vymezené hranice - například otázky zahraniční politiky či členství v NATO. Právě tyto „no-go“ zóny by mohly být podmínkou tiché podpory, s čímž by Andrej Babiš pravděpodobně neměl problém.
Pro Babiše by šlo o naplnění jeho původního slibu: sestavit jednobarevnou vládu. Dnes se však místo toho ocitl v situaci, kdy ještě ani nezačal vládnout, a už musí dělat ústupky svým koaličním partnerům, kdy každý chce nějakou funkci a pozici. A to nemluvím o aférách, které nová „šestikolka“ stihla vyprodukovat ještě před svým oficiálním začátkem - od rasistických příspěvků Turka na sítích po Rajchlovo porno.
A to jsme se ještě nedostali k tématům, ve kterých se budou jednotlivé strany a politici v následujících čtyřech letech rozcházet.
Riskantní menšinová vláda?
Je otázkou, zda se podaří šestikoalici udržet při životě celé čtyři roky. Menšinová vláda je sice riskantní, ale vláda šesti stran, kde si každý bude chtít prosadit to své, je na tom velice podobně. Připomínám, že rozpory se našly i v dosluhující koalici, ze které nakonec vystoupili Piráti.
Pokud by k něčemu takovému došlo v nově vznikající koalici, kterou by opustili Motoristé či SPD, tak by Babiš přišel o většinu a vláda padne.
Domnívám se, že ani spousta samotných voličů ANO není příliš nadšená, s kým Andrej Babiš musel vládu poskládat a jaké kauzy se už nyní řeší. Jistě by také raději viděli vládnout samotného Babiše, jakožto jasného vítěze voleb.
Menšinové vlády nejsou žádnou exotikou - v Evropě jsou běžné, zejména ve Skandinávii, kde umožňují flexibilitu bez nutnosti širokých koalic. V České republice se ukázaly jako efektivní nástroj v krizových časech, kdy se koalice těžko formovala. Mnohé z nich úspěšně prosazovaly agendu díky toleranci opozice.
ODS v opozici: Čas na restart, ne na uraženost
Projekt SPOLU po těchto volbách přestává dávat smysl. V opozici pro něj není prostor a jednotlivé strany se zřejmě znovu postaví samy za sebe. ODS přitom potřebuje restart jako sůl. Petr Fiala jako vůdce už nemá co nabídnout – špatný volební výsledek je do velké míry jeho dílo. Prvním krokem by mělo být uznání porážky.
Právě v tom mohlo spočívat i gesto politické kultury: přiznat porážku, uznat vítěze a umožnit mu vládnout. Pokud by ODS řekla „Pane Babiši, tyto volby jste vyhrál, my prohráli, tak my vám umožníme tady v klidu 4 roky vládnout“, zachovala by tím určitou úroveň politické kultury, kterou bychom si měli chtít uchovat.
ANO a ODS se samozřejmě v mnohém rozcházejí. Ale obě jsou demokratické, prozápadně orientované strany. Nejde o žádné extremisty. O to víc mě mrzí, že ODS nakonec raději přihlížela vzniku koalice, kde mají vliv právě ti, před nimiž nás celou dobu varovala – otevření obdivovatelé Ruska a lidé s extremistickými postoji.
Paradox z vlastního strašení
Tím, že ODS odmítla i jen zvažovat tichou podporu vlády ANO, vlastně sama přispěla k tomu, že se Babiš musel obrátit právě na ty, před nimiž nás varovali. Pokud se opravdu báli proruského směřování, měli – z hlediska vyššího principu mravního – udělat vše pro to, aby se tomu zabránilo. I za cenu, že umožní vládnout Babišovi a budou mu 4 roky odsouhlasovat zákony, se kterými třeba vnitřně nesouhlasí.
Argument, že by tím zradili své voliče, podle mě neobstojí. V opozici totiž ODS stejně nebude schopna naplnit své ideály ani program. Zato by měla jistotu, že vládu netvoří lidé, kteří ohrožují demokratické směřování země.
Raději Babiš sám, než Babiš s extremisty.
Závěr: Uznat porážku znamená vítězství pro zemi
Stačilo by, kdyby se ODS nechovala jako uražené dítě. Od Pirátů mě jejich neústupnost nepřekvapila, ale od ODS jsem čekal větší schopnost vidět věci v širších souvislostech - a jednat v zájmu země, ne z uražené ješitnosti.
Předat moc vítězi, zachovat politickou kulturu, uznat porážku - tak, jak jsem ji uznal i já - volič SPOLU.
