Čtyři výzkumy, stovky dat, tisíce příběhů. Ukrajinci v Česku čelí předsudečnému násilí i chudobě

Dva roky od začátku ruské války – uprchlíci z Ukrajiny se v Česku stávají nejohroženější skupinou, co se násilí z nenávisti týká. Ukázal to poslední průzkum vydaný při příležitosti tohoto nešťastného výročí organizací In IUSTITIA, která dlouhodobě pomáhá obětem předsudečného násilí.

Podle ní se v roce 2022 dost zásadním způsobem zvýšily počty zaznamenaných incidentů, které se staly kvůli ukrajinské, ale i ruské národnosti oběti. V roce 2023 byl počet protiukrajinských incidentů konkrétně šestinásobný. A nevyhýbaly se ani dětem.

Nejčastěji jde o slovní útoky, výhrůžky nebo fyzické násilí, to dokonce v polovině případů. Výjimkou není ani napadení s těžkými zdravotními následky. „Do Česka jsem se přestěhovala proto, že v mé zemi zuří válka. Nedlouho poté jsem začala pracovat jako sociální pracovnice v pečovatelské službě. Při jedné z návštěv seniorky, která patřila k mým klientům, jsem se setkala s její dcerou. Ta mě začala slovně napadat kvůli tomu, že jsem Ukrajinka. Útok eskaloval až ve výhrůžky smrtí,“ popsala pro organizaci paní O., která se rozhodla na dotyčnou podat trestní oznámení.

Její případ je pro mnoho uprchlíků a uprchlic bohužel poznanou zkušeností, ale v něčem je přece jen výjimečný a skutečně zásadní. Patří totiž mezi útoky na příchozí z Ukrajiny k prvním, u nichž soud vedle viny pachatele uznal také jeho předsudečnou pohnutku.

Podobných útoků se dějí stovky. „Od začátku války dlouhodobě pomáháme 25 klientům z Ukrajiny, dalším 90 jsme za tu dobu poskytli jednorázové poradenství. Vedle právní a sociální pomoci napadeným jsme služby rozšířili také o pomoc obětem válečných zločinů, které lze v mnoha případech považovat za tu nejbrutálnější formu předsudečného násilí,“ přibližuje ředitelka In IUSTITIA Klára Kalibová.

Většina incidentů se stala v Praze a nejčastěji obětem zůstává morální a psychická újma, následuje újma na zdraví s různou dobou léčby, včetně dvou incidentů s trvalými zdravotními následky. To se týká protiukrajinských útoků. U protiruských incidentů byla častěji zastoupena majetková škoda, újma na zdraví pouze jednou, a to se jednalo o sice protirusky motivovaný incident, ale spáchaný na Ukrajince.

Organizace čísla a statistiky ve studii zároveň komentuje a zasazuje do kontextu, podle ní „reflektuje vzestupný vývoj počtu útoků odpor části společnosti vůči pomoci ukrajinským uprchlíkům, potažmo podporu ruského imperialismu, vyživované dezinformačními aktivitami“.

Pokud se už uprchlíci a uprchlice z Ukrajiny vyhnou útokům, ve většině případů se nevyhnou pracovní pozici, na kterou jsou překvalifikovaní. A tedy méně zaplacení. Přitom lidské kapacity chybí nejen ve stavebnictví nebo službách, ale i ve zdravotnictví a školství. Proč právě tam ale většinou Ukrajinci místo nedostanou?

Více než polovina ukrajinských uprchlíků se nachází pod hranicí příjmové chudoby (podle výzkumu PAQ Research to v prosinci 2023 bylo 57 procent), asi tři z pěti pracujících mají v Česku zaměstnání pod úroveň své kvalifikace a zhruba 120 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou je ekonomicky aktivních. Taková čísla představila na únorové tiskové konferenci skupina neziskových organizací pracujících s migranty – Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci a obecně prospěšné společnost META – vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Jak s takovými čísly bojovat? Podle ní je nutné zlepšit jazykové vzdělávání uprchlíků a usnadnit uznávání ukrajinských kvalifikací. A nejen to, doporučuje zaměřit se na částečné úvazky. „Velká část ukrajinských příchozích nám pomáhá přesně v těch sektorech, kde nám lidské síly chyběly,“ poznamenala. Podle expertů by měly nejen jazykové kurzy, ale i pružné rekvalifikace patřit mezi priority v integraci uprchlíků.

S tím souhlasí i expertky ze zemí sdružených ve Středoevropské iniciativě (CEI), které se zúčastnily dubnové konference Equal Pay Day, a apelují zároveň na soukromý sektor. Právě tam totiž vznikla výzva pro firmy a podnikatele i stát, aby učinili kroky vedoucí k integraci ukrajinských žen a mladých lidí do pracovního procesu, a tím přispěli k posílení jejich finanční nezávislosti.

„Začlenění ukrajinských žen a absolventů škol do trhu práce není jen o zaplnění volných pracovních míst, ale také o přijetí různých perspektiv, podpoře inovací a zapojení naší společnosti do globální ekonomiky,“ píše se ve výzvě.

Organizace se na únorové tiskové konferenci také shodly, že prioritou by teď měl být přesun co největšího počtu ukrajinských uprchlíků z nouzového do běžného ubytování. Sice počet lidí v nouzovém ubytování klesá, ne všichni se ale přesunují do bydlení stabilního. „Pokud toto dobře nezvládneme, můžeme se dostat do situace, kdy uprchlíci budou ve velkých sociálních problémech,“ reagovala ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová a dodala, že je nutné, aby ukrajinští běženci přešli od příštího roku do českého systému sociálních dávek. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva dodala, že teprve potom, co budou vpuštěni do systému běžných dávek, bude tento systém efektivní a spravedlivý.

Tři z pěti pracujících ukrajinských uprchlíků mají v Česku zaměstnání pod úroveň své kvalifikace.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek nicméně celkově označil dosavadní dvouleté začleňování ukrajinských běženců za „příběh velkého úspěchu“, byť existují také negativa.

Od nezaměstnanosti k bezdomovectví. Ani taková cesta se v Česku příchozím z Ukrajiny bohužel nevyhýbá. I je v našem hlavním městě ohrožuje bezdomovectví, jak ukazuje čtyřměsíční výzkum neziskové organizace Místní místním z podzimu 2023.

Ta se na podobnou, očím veřejnosti možná skrytou, oblast života Ukrajinců a Ukrajinek u nás zaměřuje v Česku jako první. A definuje zároveň jeden z největších problémů: v kritických situacích Ukrajincům a Ukrajinkám pomáhají sociální organizace. Některé, například UNICEF, Centrum následné podpory uprchlíkům z Ukrajiny (CNPUU) nebo Iniciativa Hlavák, ale neměly v době, kdy byl průzkum v běhu, zajištěné pokračování financování pro tuto pomoc na další rok.

Přitom právě tyto organizace zaznamenávaly loni značný nárůst klientů a klientek z Ukrajiny a letos tomu pravděpodobně nebude jinak. Teď je více než pětina lidí bez domova, se kterými pracují v terénu, ukrajinské národnosti. Armáda spásy má svůj terénní tým Ukrajina, ten si všímá 20 až 30procentního nárůstu podporovaných lidí z Ukrajiny, organizace Jako Doma zaregistrovala nárůst o pět až deset procent.

Na základě dotazníkového šetření a hloubkových rozhovorů se zástupci a zástupkyněmi 18 pražských sociálních organizací a jejich poboček vyšlo najevo, že jejich služby za rok 2023 využilo odhadem asi 33 tisíc uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny.

Kromě toho, že pomáhajícím organizacím chybí finance, ukrajinským migrantům pravděpodobně z ulice nepomůže ani stát. Není totiž bezdomovectví jako bezdomovectví. „Jako obyvatele státu mimo Evropskou unii nejsou sociální služby zavázané Ukrajince a Ukrajinky přijímat. Existují sice humanitární dávky a další formy pomoci, chybí ovšem dlouhodobá a souvislá systémová podpora,“ píší ve zprávě Místní místním.

Aby se situace opravdu zlepšila, musí změny nastat na úrovni celého systému. Nejisté financování komplikuje práci nejen organizacím, ale i nízkoprahovým denním centrům nebo azylovým domům, kterým chybí i personál. S tím se podle zprávy potýká například organizace Naděje Praha, ta je kvůli omezené kapacitě schopna poskytnout pomoc jenom v situaci, že uprchlík či uprchlice ovládá český jazyk.

Jazyková bariéra je jednoduše zásadní při jejich příchodu do Česka, a i kdyby se mnozí z nich česky naučit chtěli, nemají kde. Nabídka neziskových organizací pro všechny nestačí a systémový přístup chybí.

Prioritou vlády bylo od začátku ruské invaze na Ukrajinu začleňovat ukrajinské děti do českého vzdělávacího systému a minimalizovat škody jejich „válečných prázdnin“. A opravdu bezprecedentní počet z nich se zde i s odlišným mateřským jazykem vzdělávat začal. I přesto ale v České republice žije zřejmě až 14 tisíc ukrajinských dětí, které jsou povinny se vzdělávat, a přesto nejsou zapsány do žádné školy.

„K tomuto alarmujícímu zjištění dojdeme srovnáním dostupných statistik z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a evidence uprchlíků s dočasnou ochranou Ministerstva vnitra,“ vysvětlil Jan Heinrich, vedoucí sociálních služeb neziskové organizace META, která se podpoře vzdělávání vícejazyčných děti věnuje již od roku 2006. Podle zprávy Tři roky válečných prázdnin: Až čtvrtina školou povinných ukrajinských dětí nechodí v Česku do školy se navíc počet zvyšuje, na jaře 2023 data ukazovala na 22 procent dětí bez školní docházky, v září 2023 se jejich počet zvýšil o 6 procent.

Odborníci si ale zároveň kladou otázku, do jaké míry statistiky obou ministerstev reflektují aktuální situaci. Nikdo totiž přesná a úplná data nemá, ani obce, kde se podle organizace META situaci 75 procent dětí nepodařilo vůbec zjistit.

„Když na neutěšenou situaci upozorňujeme klíčové aktéry, setkáváme se naopak s bagatelizací problému a podhodnocováním odhadů počtu nescholarizovaných dětí. Opakovaně ale upozorňujeme, že několikaletý výpadek z řádného vzdělávání má devastující dopady nejen na děti samotné a jejich rodinné příslušníky, ale i na celou společnost. Není podstatné, jestli se jedná o 14 nebo 12 tisíc dětí. Je alarmující, že vůbec existuje takto obrovská skupina dětí, pro které není místo ve škole, ať už z důvodu nedostatečné kapacity, nedůsledného postupu ze strany orgánů veřejné správy či nedostatečné informovanosti uprchlíků,“ upozornil Jan Heinrich.

META již dlouhodobě zdůrazňuje, že každé jednotlivé školou povinné dítě by mělo být dohledáno a mělo by pro něj být zajištěno místo ve škole. Zejména v Praze, Pardubickém či Jihomoravském kraji je situace kritická, v hlavním městě jsou takových případů téměř čtyři tisíce. Inga Kindlová, sociální pracovnice METY, řeší takové případy každý den: „Klienti stále dokola absolvují stejný proces: žádost o přijetí do školy, odmítnutí, obrácení se na odbor školství příslušné městské části, kde dostávají odpověď, že místa nejsou. Hledají pomoci v nevládních organizacích, které pro něj také nemají řešení.“

Děti tak i po dvou letech války zůstávají bez výuky, na kterou mají nárok, neučí se český jazyk, nesocializují se. Ukrajinští rodiče se kvůli péči o děti nemohou zapojit do pracovního procesu a neustále žijí v obavách, že budou vystaveni postihům nebo jim nebude obnoveno vízum kvůli tomu, že jejich děti neplní povinnou školní docházku. Největší úzkosti však přináší fakt, že jejích děti zůstávají v izolaci.

Hodnocení „příběh velkého úspěchu“ na účet inkluze ukrajinských uprchlíků do české společnosti sice zazněl, i přesto ale zbývá spousta úkolů a funkční proces je teprve v počátcích. Pro mnoho rodin je kombinace všech čtyř komplikací začarovaný kruh. A aby se z něj vymanily, potřebují pomocnou ruku.

Autorka: Tereza Novosadová Ocetková

Zajímají vás další články o nezisku a občanské společnosti? Působíte v neziskovém sektoru a hodily by se vám užitečné informace, jak zlepšit vaši práci? Navštivte náš web Svetneziskovek.cz.