Místo piety i poznání. Po 80 letech od romské genocidy otevřel Památník holokaustu Romů a Sintů v ČR

Nejen nezapomenout, ale také poznat. Romská genocida, stejně jako další součásti romské historie a kultury, dlouho nebyla v české společnosti reflektována. Vypovídá o tom i fakt, že potomci vězněných museli dlouhá desetiletí bojovat za zbourání vepřína na místě, kde stál ve 40. letech minulého století koncentrační tábor pro Romy. Boj za důstojnou připomínku utrpení Romů a Romek během 2. světové války trval tak dlouho, že se otevření památníku veřejnosti, které proběhlo letos na jaře, řada klíčových osobností nedožila. Mezi nimi i významní romští aktivisté Čeněk Růžička, Jan Hauer nebo Karel Holomek.

„Otevření památníku je snaha o narovnání křivdy z minulosti. Už jen fakt, že na místě, kde byl takzvaný cikánský tábor, který byl de facto táborem koncentračním, byl postaven v 70. letech velkokapacitní vepřín, je známkou velké neúcty. Trvalo to bezmála 30 let, než byl vepřín zdemolován a postaven nový památník. Ten je nyní místem piety i poznání,“ říká Karolina Spielmannová, mluvčí Muzea romské kultury, které místo spravuje.

„Zbourání vepřína a vybudování památníku má velký význam pro všechny potomky přeživších, kteří mohou důstojně uctívat památku svých blízkých, kteří jsou pohřbeni na nedalekém nouzovém pohřebišti. Památka obětí zde byla připomínána již v poválečném období a je tradicí až do současnosti. S tím rozdílem, že při uctění památky zde již není zapáchající vepřín,“ dodává.

„Nejhorší bylo, když jsem viděl, jak ty dětičky vždycky odváželi mrtvý a vozili je tam do toho lesa. Z lágru a tam do rohu v lese, tam je pohřbívali. Podvýživa asi to byla, podvýživa…“ zní z reproduktoru hlas Karla Vrby, přeživšího letského tábora, na jednom z osmi zastavení části venkovní expozice nazvané Stezka paměti. Audiozáznamy jsou součástí čtyř z nich. Hlasy přeživších a jejich potomků kolemjdoucím vypráví o krutém zacházení v táboře i o tom, jak se pozůstalí vyrovnávali s traumatem nebo jak vnímali stavbu vepřína.

Zbylá čtyři zastavení vyprávějí návštěvníkům historii místa skrze texty a fotografie: „Měl tu pět dětí. A narodila se mu tu první vnučka. Ale to, že jeho rodina nepřežila, to zjistil oficiálně až po válce,“ vzpomíná Zdeněk Serinek na tragický osud rodiny svého dědečka Josefa Serinka.

„Venkovní expozice je koncipována tak, aby skrze hlasy dvou generací potomků přeživších přiblížila návštěvníkům tragické osudy celých českých romských a sintských rodin v Protektorátu. Expozice záměrně střídá audiovizuální prvky s prvky uměleckými, jelikož není záměrem pouze předat strohá fakta, ale nechat návštěvníky prožít celé spektrum pocitů,“ vysvětluje Karolina Spielmannová.

Mezi umělecké prvky areálu patří i Katharsis – roztržený kruh, který symbolizuje historii Romů a Sintů a koloběh lidského života. Roztržení znázorňuje smrt 335 vězněných a stovky deportovaných do nacistických koncentračních táborů. Podle autorů tato socha uzavírající Stezku paměti slouží k vyrovnání se se silnými emocemi, které může expozice v návštěvnících vyvolat. Uvnitř kruhu je možné zanechat vzkaz.

Ony silné emoce může vyvolat i dílo podle návrhu Lubomíra Mazla – socha mučícího kůlu se zavěšenou siluetou člověka z rezavého plechu. Odkazuje k utrpení, které vězni v táboře zažívali a mezi které patřilo i zavěšení za ruce do vzduchu.

Kruhová cesta, 1294 jmen a osudů a kovový paprsek za každý z nich. A ještě jeden paprsek navíc – za ty, jejichž jména neznáme. Pietní kruh je dominantou památníku a vzdáleně připomíná také symbol čakry na romské vlajce. Vede kolem celého areálu bývalého tábora a připomíná všechny, kteří v táboře zemřeli, i ty, kteří byli propuštěni nebo transportování do Osvětimi a dalších táborů.

Venkovní expozici doplňují ještě dvě torza velkokapacitního vepřína, která slouží jako „memento ignorantství a přehlížení“. Záměr na jeho odstranění byl zmíněn na pietním aktu už v roce 1997. Teprve roku 2018 se oficiálním správcem areálu bývalého vepřína a Kulturní památky Lety u Písku stalo Muzeum romské kultury a o čtyři roky později začala demolice.

„V průběhu budování památníku byla i varianta, že bude vystavěn ve dvou fázích. To se nakonec nestalo a na jaře 2024 byl otevřen již zcela vybudovaný. Samozřejmě máme otevřeno teprve první sezonu, takže testujeme celý provoz, zda vše funguje, jak má. Je potřeba také brát v potaz, že stromy, který byly vysazeny na podzim 2023 nejsou ještě vzrostlé. Koncepce architektů je právě taková, že se areál v průběhu let bude měnit tím, že stromy budou postupně růst,“ popisuje Spielmannová.

Vnitřní expozice s názvem Paměť místa a místo paměti je potom věnována historii Romů a Sintů v období před 2. světovou válkou až po snahy o vybudování památníku. Stejně jako ta venkovní sází na kombinaci různých typů vyprávění. Uprostřed místnosti se line časová osa, začíná rokem 1920 a končí rokem 2022.  Ve čtyřech skleněných vitrínách si návštěvníci a návštěvnice mohou prohlédnout historické předměty, části rukopisů a staré fotografie i předměty nalezené v místním pohřebišti. Audiozáznamy zprostředkovávají vzpomínky pamětníků, ale i moderní historii skrze záznamy z médií.

Expozice lidem nabízí pohled do minulosti, ale zpracovává i současnost nebo minulost nedávnou – připomíná například hapenning pravicových radikálů popírajících romskou genocidu kousek od pietního místa v Letech v roce 2006, první blokádu vepřína pořádanou hnutím Konexe v roce 2014 nebo zahájení archeologického výzkumu v roce 2017 a další milníky boje za otevření důstojného pietního místa.

„Návštěvnost zatím předčila naše očekávání, nově vybudovaný památník láká jak zájemce o historii, tak širokou veřejnost, která si chce prohlédnout mediálně známé místo, a zde je prostor pro jejich bližší seznámení s historií areálu,“ uzavírá Karolina Spielmannová. Muzeum romské kultury v rámci památníku nabízí komentované prohlídky areálu pro vzdělávací instituce, interaktivní edukační program pro žactvo základních a středních škol a přednášky či besedy s odborníky a odbornicemi na téma holokaustu Romů a Sintů nebo historie Romů obecně.

V souvislosti s letošním otevřením Památníku holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku se často hovoří – a zaznělo to mimo jiné i z úst prezidenta Petra Pavla – o splaceném dluhu. Jak ale připomněla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová v proslovu u příležitosti otevření nově vybudovaného pietního místa letitý dluh teprve začíná být splácen a jako společnost před sebou máme ještě dlouhou cestu: „Co nás ale čeká s jistotou, je jeden velký úkol! Totiž přesvědčit zbytek společnosti, že Romové mají u nás své místo, že dějiny Romů jsou součástí dějin českých po mnohá staletí. Toto bude větší sousto, možná větší než odkup a likvidace vepřína, soudě podle desítek nelichotivých komentářů s mnoha následnými lajky, tedy projevy souhlasu, které se rychle objevily na sociálních sítích po zveřejnění videa ze slavnostního otevření památníku.“

Stranou od Stezky paměti, v místě nouzového pohřebiště pak stojí původní, docela nenápadný kamenný památník. Dílo sochaře Zdeňka Hůly bylo odhaleno v roce 1995, bez přístupové cesty a šlo o vůbec první oficiální pietní akt za účasti politických činitelů, aktivistů, přeživších a jejich potomků. Nese nápis „Ma bisteren – nezapomeňte.“

Autorka: Anna Novák

Zajímají vás další články o nezisku a občanské společnosti? Působíte v neziskovém sektoru a hodily by se vám užitečné informace, jak zlepšit vaši práci? Navštivte náš web Svetneziskovek.cz.