Článek
Poutní místo Neratov ukryté v srdci Orlických hor asi netřeba blíže představovat. Pozoruhodný příběh, který symbolizuje osobnost faráře Josefa Suchára a kostel s prosklenou střechou, už slyšel snad každý. Neratov se stal nicméně fenoménem nejen pro poutníky, turisty a věřící, ale také v neziskovém sektoru. Už od počátku své obnovy je tato pohraniční a dříve vysídlená vesnice spjata s neziskovou organizací Sdružení Neratov. Ta od roku 1992 pomáhá lidem s postižením, kteří zde žijí a pracují.
Mimo jiné díky řadě nejrůznějších dílen i potřebě vytvořit pracovní místa pro své klienty (součástí Neratova je například pivovar) je jedním z důležitých aspektů fungování Sdružení Neratov lokálnost a s ní související udržitelnost. Tu má ostatně sociální podnik vepsanou přímo v zásadách svojí existence. A v praxi ji uplatňuje takovým způsobem, že může jít příkladem mnohým organizacím po celém Česku. Právě o důrazu na šetrnost k životnímu prostředí, ale i o energetické krizi a legislativě jsme se bavili s Antonínem Nekvindou, který má ve sdružení na starost marketing a firemní partnerství.
„Sdružení Neratov bylo založeno před 32 lety a náš cíl je pořád stejný – obnova poutního místa a života na vesnici společně s lidmi s postižením. Před 30 lety jsme slovo ekologie možná ani nepoužívali, ale k tomu vesnickému životu soulad s přírodou zkrátka patří. Zároveň to samozřejmě souvisí i s tím, že se snažíme být ekonomicky udržitelní,“ vysvětluje Antonín Nekvinda, bratranec faráře Josefa Suchára, jak udržitelnost zapadá do filozofie organizace. Dodává sice, že slova jako ekologie nebo udržitelnost jsou na něj moc vznešená a módní, z rozhovoru je jasné, že se do aktivit sdružení i místních propisují tak nějak přirozeně.
Kostel s prosklennou střechou k Neratovu neodmyslitelně patří.
Ostatně i samotný farář Josef Suchár jezdí elektromobilem a klienti nebo zaměstnanci a zaměstnankyně Sdružení Neratov jezdí do zhruba 17 kilometrů vzdáleného Žamberku hybridním automobilem, který si pořídili díky grantu na podporu sociálních služeb. „Také jsme si na zkoušku pořídili rikšu, takovou trojkolku na baterky, které se elektricky dobíjí. Stojí asi 50 tisíc korun a my na tom rozvážíme po Neratově pivo, materiál, prádlo. Je to ve vesnici vcelku i oblíbené, obsluha je jednoduchá, žádné smrady kolem a utáhne to 700 kilo,“ doplňuje Nekvinda.
Energie ze slunce i hospodaření s vodou
Škála „zelených“ aktivit neziskové organizace je nicméně mnohem širší. Předminulý rok si například nechala externí firmou spočítat možnosti střešní fotovoltaiky. Z výpočtů vyšlo, že by solární panely mohly pokrýt až 30 procent spotřeby sdružení. Jednotlivé instalace ale bude nutné konzultovat s CHKO Orlické hory.
Energie ze slunečního záření v kombinaci s bateriovým úložištěm by organizaci přinesla nejen finanční úspory, ale také větší soběstačnost. Přece jenom do malé vesnice ve výšce 650 metrů nad mořem se zejména v zimě špatně dostává. A o výpadky proudu, které mohou negativně ovlivnit třeba vaření piva nebo časté svatby a oslavy, tady mimo jiné kvůli pádům stromů není nouze.
Nekvinda zmiňuje také postupné zateplování budov, třídění a lisování odpadu nebo vodohospodářskou analýzu území. „Minulý rok jsme se komplexně zabývali vodou. Nacházíme se v místě, kde jednak hodně prší, jednak máme značnou spotřebu vody, třeba v souvislosti s provozem pivovaru,“ říká. „Z analýzy by měl vzejít koncepční návrh, jak s vodou hospodařit – čistit ji, zadržovat v krajině nebo využívat dešťovku. Tu už teď v nových budovách používáme na toaletách.“
Dalším zajímavým projektem, který se podle Antonína Nekvindy výborně osvědčil, je loni zřízená swapovací chaloupka. Místo, kde mohou lidé nechat věci, které už nepoužívají, a případně je vyměnit za jiné. „Nevyhazujme nepoužívané věci, sdílejme je s ostatními, říkáme tím. A k našemu překvapení to funguje i v takové odlehlé lokalitě. Lidi sem jezdí z široka daleka, bouda je otevřená každý den a je velmi populární. Najdou se tam věci od kočárku po přilbu na motorku, oblečení, sedačky do auta,“ říká.
Swapovací chaloupka ve Sdružení Neratov.
Místo dalšího rozvoje přišlo přibrzdění
Povídání Antonína Nekvindy zní na jednu stranu pragmaticky, na druhou stranu idylicky. A kdo Neratov někdy navštívil, by mi dal za pravdu, že idylicky a taky trochu kouzelně zdejší pomalu plynoucí horský život opravdu působí. Vždyť i o místním pivu Prorok se říká, že každá várka obsahuje litr „zázračné vody“ z místního pramene. Ani Sdružení Neratov se však nevyhnuly dopady inflace a energetické krize, se kterou se Česko potýkalo po eskalaci ruské agrese na Ukrajině, a muselo některé ze svých aktivit pozastavit.
„Naštěstí jsme byli schopni nepropouštět díky sadě opatření a poměrně velké rozmanitosti práce. Na druhou stranu jsme zastavili nábor dalších lidí a teď jsme ve stavu určitého očekávání, doufáme, že se ekonomika oživí a získáme zase nějaké zakázky, abychom se mohli vrátit na cestu rozvoje,“ vysvětluje Nekvinda. „Teď jsme s rozvojem oproti předchozím pěti letům, kdy jsme hodně stavěli a investovali, přibrzdili. Poslední dva roky se soustředíme hlavně na údržbu, nedělání chyb, efektivitu a šetření.“
Právě větší efektivitě je energetická krize podle Nekvindových slov naučila. „Máme hodně provozů náročných na energii, například pivovar. Hodně jsme řešili, kdy vařit, jestli je zrovna noční proud, ale také třeba teplotu na pracovištích. Vyřadili jsme některé energeticky neúsporné pračky a sušičky. Opatření bylo hodně a díky nim jsme tu situaci finančně ustáli,“ doplňuje.
Využívat vlastní zdroje
Ostatním neziskovým organizacím a sociálním podnikům doporučuje Nekvinda především koukat se, jak to funguje jinde a inspirovat se, sdílet informace a konzultovat, zvlášť pokud jde o finančně náročnější věci. „Dívejte se na dobrou praxi jinde, nejlépe se totiž podle mě opisuje. A když to funguje jinde, je velká šance, že toho taky dosáhnete. Je dobré hledat inspiraci v rámci Česka, kvůli legislativním možnostem,“ dodává a naráží tak na velké téma, které Sdružení Neratov aktuálně řeší, a to je využívání vlastních zdrojů například pro vaření ve stravovacích zařízeních.
„Nemůžeme v jídelně používat vlastní vajíčka, protože nemají certifikát. Rostou nám tady houby, ale když jako organizace vaříme klientům a zaměstnancům kulajdu, musíme použít kupované. Máme pivovar, k tomu by se hodilo vyrábět sýr, ale od toho jsme ustoupili, protože by pro nás bylo příliš náročné splnit všechny hygienické nároky. Některá pravidla jsou přísnější než v EU. I na Slovensku probíhají legislativní změny v této oblasti,“ uzavírá Antonín Nekvinda s tím, že ani v Neratově není vždy vše růžové a že na řešení některých problémů sami nestačí. Na advokační aktivity totiž nemá sdružení kapacity, tak zatím doufá, že téma v Česku otevře někdo jiný.
Autorka: Anna Novák
Zajímají vás další články o nezisku a občanské společnosti? Působíte v neziskovém sektoru a hodily by se vám užitečné informace, jak zlepšit vaši práci? Navštivte náš web Svetneziskovek.cz.
