Článek
David Tišer bojuje dlouhodobě za práva Romů a romské LGBTQ+ komunity. Několik let vyučoval romistiku, kterou také vystudoval. Působí jako herec, scénárista a režisér. V roce 2012 založil organizaci AraArt, v rámci které pomáhá romské LGBTQ+ komunitě, romským neziskovým organizacím a věnuje se uměleckým projektům. V dubnu získal na slavnostním vyhlášení ocenění Laskavec. S Davidem Tišerem jsme mluvili nejen o působení organizace AraArt, ale také o postavení romských neziskových organizací nebo LGBTQ+ Romů.
AraArt jste založil před více než 10 lety. Vzpomínáte si na začátky organizace?
Na začátky se nezapomíná, to je jako první láska. Ale byly pro mě velmi náročné. V neziskovém světě jsem fungoval i před tím, ale vždycky jako dobrovolník nebo zaměstnanec, nikdy ne jako manažer nebo zakladatel organizace. Ale měl jsem kolem sebe super partu nadšenců, takže jsme se do toho pustili.
AraArt jsme založili primárně kvůli LGBTQ+ tématu, protože žádná z tehdejších organizací, ať už romských nebo lidskoprávních, se nechtěla zhostit právě podpory LGBTQ+ Romů, protože se tohoto tématu báli. Měli strach z reakce veřejnosti nebo z toho, že by přišli o svoje podporovatele. Protože se všichni zakládající členové věnovali také umění, byli jsme takzvaní artivisti, kombinující umění a aktivismus, tak jsme se rozhodli pořádat i kulturní akce. To byly primární oblasti, kterým jsme se věnovali, a postupem času jsme do toho ještě přidali vzdělávací sekci, takže teď máme tři hlavní oblasti.
V čem je složitější být LGBTQ+ osobou v rámci romské komunity?
Když to zobecním a připočtu ještě kulturní specifika, tak je pravděpodobnější, že bude čelit větším potížím příslušník romské LGBTQ+ komunity než té české. V rámci naší kultury může dojít k exkomunikaci z rodiny nebo široké romské společnosti, přestože se to děje i v rámci české společnosti. Nicméně v naší kultuře existuje takzvaný koncept rituální čistoty.
Kromě artivismu a podpory LGBTQ+ lidí pomáháte také malým romským neziskovým organizacím. V čem tato pomoc spočívá?
Primárně spočívá v síťování, ale také v napojení na donory, včetně těch mezinárodních. V tom si myslím, že jsme jedineční, málokdo si nechá vzít donora a představí ho dalším neziskovkám.
Organizacím pomáháme také po profesní stránce. Často si konkrétní neziskovky samy řeknou, co potřebují, například lépe prezentovat nebo se vyznat v online světě. My potom tyto organizace propojujeme s různými odborníky a s mentory, kteří jsou jim k dispozici.
Neziskovkám věnujeme také peníze, za které si mohou zaplatit konkrétní školení, věc či službu, které potřebují k zefektivnění jejich práce. Zároveň pořádáme dvakrát do roka výjezdy, v rámci kterých pracujeme na různých tématech a posouváme se tak dál. Nejvzácnější na tom je, že takto netvoříme konkurenční prostředí, ale hodně spolu napříč romskými neziskovkami spolupracujeme.
Je pro tyto organizace složitější získat podporu a peníze na projekty, na rozdíl od těch neromských?
Je to mnohem těžší, především pokud stojí ve vedení organizace Romka nebo Rom. Přesto je ale nutné zmínit, že je v případě romských organizací naprosto běžné, když v jejich čele stojí neromové, kteří za romskou menšinu mluví. Těch romských organizací, kde stojí ve vedení a managementu Romové, je opravdu málo. Ze své osobní zkušenosti musím říct, že si lidé těžko zvykají na to, pokud mají jednat s Romem nebo Romkou. Mají představy, že se bude jednat o podvod, že to nebude dobré.
V našem případě to stálo obrovské úsilí a často to byly boje o to, se prosadit. Ale čím déle existujeme a čím více práce je za námi vidět, tím je to jednodušší. Dalším z problémů je, že granty často nezrcadlí potřeby romských neziskovek. Běžně se zaměřují na oblast sociálního vyloučení, ale úplně se zapomíná na romskou střední třídu.
Jakou konkrétní podporu potřebuje právě romská střední třída?
Jsou to právě akce, které nejsou spojené s chudobou a sociálním vyloučením, ale vzbudí v Romech hrdost na naši komunitu a kulturu. Důležité je, aby mohli Romové vzít například své neromské kolegy z práce třeba na romské divadelní představení nebo na koncert klasické hudby od Romů. Proto cílíme v AraArt především na romskou střední třídu, i když jsou naše akce otevřené samozřejmě pro všechny. To se poté projeví například při oslavách Mezinárodního dne Romů, které pořádáme v Divadle Archa. Potkáte tam mnoho romských podnikatelů a manažerů, kteří tam přijdou s neromskými kolegy nebo kamarády. Je to něco, na co mohou být hrdí.
Autorka: Eva Mrázková
