Článek
Ryby žijící na povrchu mají obrovské kulaté oči, které jim dávají udivený výraz. Slepé jeskynní ryby mají pouze obrys očních důlků. Vyvíjely se tisíce let. Nemají oči, proto jim vědci přezdívají „slepé jeskynní ryby“.
Pocházejí ze severovýchodního Mexika. Ve srovnání s jejich stříbřitými protějšky, kteří žijí v povrchových řekách a potocích, jsou tyhle ryby světle růžové a téměř průsvitné.
Genetické procesy
Že některé populace jeskynních ryb mají zvláštní chuťové pohárky na hlavě a na bradě vědci zjistili už v 60. letech. Neexistovala ale žádná další studie vývojových nebo genetických procesů, které by vysvětlovaly tento neobvyklý proces.
„Regrese, jako je ztráta zraku a pigmentace, je dobře prostudovaný fenomén. Biologické základy konstruktivních rysů ale nejsou ještě pochopené,“ říká hlavní autor vědeckého článku profesor UC a biolog Joshua Gross.
Výzkumný tým pozoroval druh Astyanax mexicanus. Včetně dvou samostatných populací, které žijí v jeskyních Pachón a Tinaja v severozápadním Mexiku. Výzkumný tým zjistil, že počet chuťových pohárků je podobný jako u povrchových ryb od narození do 5 měsíců věku. Chuťové pohárky pak začnou přibývat a objevují se na hlavě a na bradě až do dospělosti, přibližně v 18 měsících.
Joshua Gross, Ph.D., profesor biologických věd na univerzitě v Cincinnati.
Jeskynní ryby mohou v přírodě i zajetí žít mnohem déle než 18 měsíců. Autoři studie mají podezření, že s přibývajícím věkem ryb se chuťové pohárky neustále množí, dokud ryba neuhyne.
Zatímco načasování výskytu chuťových pohárků bylo srovnatelné pro populace jeskynních ryb Pachón a Tinaja, určité rozdíly byly evidentní. Samozřejmě s ohledem na hustotu a načasování expanze, říká Gross. Dalším překvapivým objevem této studie je genetická architektura tohoto rysu.
„Navzdory složitosti tohoto rysu se zdá, že více chuťových pohárků na hlavě je řízeno pouze dvěma oblastmi genomu.“ říká profesor Gross.
Nárůst koreluje s obdobím, kdy jeskynní ryby začnou hledat jiné zdroje potravy. S více chuťovými pohárky mají jeskynní ryby bystřejší smysl pro chuť, „což je pravděpodobně adaptivní vlastnost.“
„Zatím zůstává nejasné, jaká je přesná funkční a adaptivní relevance tohoto rozšířeného chuťového systému,“ říká Gross.
Proto vedl tým k zahájení nových studií, kdy ryby vystavili různým příchutím, jako je kyselá, sladká a hořká. V nové studii určili, kdy se chuťové pohárky začnou objevovat v oblastech mimo ústní dutinu.
Zdroj: Univerzita Cincinetti, EurekAlert, Nature Communications Biology
