Článek
V posledních týdnech jsem sledovala články vyjadřující se k blížícímu dvouletému odložení zákazu topných zařízení na tuhá paliva, která „silně“ přispívají ke znečištění našeho životního prostředí. V článcích jsou dobře popsány dopady na jednotlivce nerespektující toto nařízení. Z komentářů k nim, ve většině případů, zaznívá pouze lamentace nad osobním problémem.
Dovolte mi nyní podívat se na problém ze zcela jiného úhlu. Ze statistických údajů při sčítání lidí v roce 2021 vyplývá, že pro 1,4 mil. domácností je zdrojem vytápění právě zařízení spalující tuhá paliva. Podle odhadu odborníků je z toho počtu až 150000 kotlů nevyhovujících požadavkům na emise. Vidíte dobře je to opravdu jednostopadesát tisíc. Odmysleme si finanční náklady na nový kotel a jeho instalaci, případnou dotaci, či jiné výdaje s tím spojené. Vydejme se cestou logického uvažování a vžijme se do pocitů žáka základní školy, kterému byla předložena k vyřešení tato úloha. Dejme tomu, že polovina majitelů nevyhovujícího zařízení by chtěla dostát nařízení o výměně kotle. Z předpokládaného počtu je to více jak sedmdesát tisíc případů. Vezmeme-li do úvahy, že hmotnost kotle je průměrně 100 kg, takže ho nelze jen tak odpojit ze zásuvky a vyhodit do kontejneru, tak musíme počítat s nákladní dopravou na místo určení a hlavně s likvidací nevyhovujícího zařízení. Ptám se, kolik existuje v našem státě odborných firem s certifikací na výměnu nevyhovujícího kotle a hlavně jakou mají kapacitu pro tyto práce. Dále, jak je zajištěna likvidace starého a výroba a dodání nového? Nebudu daleko od skutečnosti, když budu uvažovat, že výroba, doprava a likvidace takového množství zatíží naše životní prostředí několikanásobně více, než kdyby staré zařízení bylo ponecháno v provozu s určitým omezením do jeho přirozeného opotřebení. Nebylo by také od věci uvažovat o možnostech úpravy zařízení, aby splňovalo, byť omezeně, požadavky na provoz.
Za další je hrozba postihu za neuposlechnutí nařízení. Dejme na odhad odborníků a pedpokládejme, že po 1. září t.r. dvě třetiny povinných osob neuposlechne dikci nařízení, což je 100000, ano jednostotisíc případů. Kdo bude postihy vymáhat? Bude potřeba rozšířit již nabubřelý stav státních zaměstnanců? A co případné soudní dohry? Představitélé města Kocourkova by se museli červenat před takovým závažným a moudrým nařízením vedoucím k ozdravení životního prostředí. Nepřipadá vám to jako obdoba nařízení starosty města Kocourkova o krmení Měsíce sypáním jídla do kašny, v níž se Měsíc v noci koupe?
Souhrnem lze konstatovat jediné. Za tento stav můžeme my všichni, kteří jsme zvolili současné obsazení sněmovny a vlády. Jak se naši zvolení zástupci stavěli při projednávíní tohoto zákona, aby ochránili naše zájmy? Pokud se vůbec na jednání dostavili, neřešili tam byznys vlastní rodiny či si neprohlželi stránky pro dospělé, museli se určitě zabývat něčím jiným, než tímto problémem. Navíc, měli jsme jako celek čas celé dva roky ke zvrácení rozhodnutí. Téměř všichni jsme se ale zaobírali jen svými osobními problémy a ostatní nás nezajímalo. Nastal čas, abychom se zamysleli nad tím, kdo vlastně jako lidé jsme a proč tady existujeme, jaká je skutečná a jediná realita našeho bytí. Více informací naleznete na www.svetjejinak.cz a jakýsi kurz poznání, pokud si přehrajete videa na www.youtube.com@svetjejinak.cz.
Doufám, že přemýšlivým jedincům bude tento můj příspěvěk návodem k uvažování o jiných, stejně závažných problémech v naší společnosti.
Helena Zíková
