Článek
Nikdy jsem nepotřeboval nikomu dokazovat, že jsem chlap tím, že budu odměřený. Nikdy jsem to nepovažoval za slabost, nosit tašky, přijít naproti, počkat před domem, dokud nepřijede z práce. Vždycky jsem to bral jako fakt, ne jako gesto. Mám ji rád. To je celé zdůvodnění, který potřebuju.
Vidím to na lidech kolem, jak jim to nesedí. Čekají odstup, čekají, že chlap bude odměřenej, že bude mít svůj prostor a svoje věci, a to ostatní nech na ní. Když vidí, že to takhle nefunguje, hledaj vysvětlení. Nejjednodušší je říct, že nemá koule. Že je pod pantoflem. Že ztratil sám sebe.
Neztratil jsem nic. Vím přesně, kdo jsem, a to, kdo jsem, zahrnuje i to, že mi na někom záleží víc, než na tom, jak to bude vypadat zvenku. Odstup nic nestojí. Dá se v něm schovat celej život a nikdy nikomu nic nedlužit. Přijít naproti něco stojí. Znamená to přiznat, že na tom druhym záleží, a že to není slabost, ale volba.
Koule nepotřebuješ na to, abys byl nedostupnej. Koule potřebuješ na to, abys zůstal blízko, i když ti někdo řekne, že bys neměl.
