Článek
Hadovka smrdutá se na začátku léta začíná v českých lesích znovu objevovat a pro houbaře je zajímavá hlavně tím, že má jen velmi krátkou jedlou fázi. Mladá plodnice vypadá jako bělavé vejce ukryté v zemi nebo v opadu, proto se jí lidově říká čertovo vejce. Mykolog Stanislav Tutka z Mykologického klubu Ryzec Mladá Boleslav upozornil, že nástup této houby odpovídá běžnému začátku sezony. U hadovky ale platí, že ji člověk často dříve ucítí, než skutečně uvidí.
Houba, která se během pár hodin úplně změní
Hadovka smrdutá, latinsky Phallus impudicus, roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, ale objevit se může také v parcích, zahradách, křovinách nebo u cest. Vyhovují jí humózní místa s dostatkem rozkládajícího se rostlinného materiálu. V mládí má kulovitý až vejčitý tvar a může měřit až několik centimetrů. Pod pevnějším povrchem se skrývá slizovitá vrstva a uvnitř je už založená budoucí podoba celé plodnice.
Právě rychlost vývoje je na hadovce nejzrádnější. V teplém a vlhkém počasí může vajíčko prasknout velmi rychle a z pochvy během krátké doby vyroste dutý bělavý třeň s kloboukem pokrytým tmavě zeleným slizem. Dospělá plodnice může být vysoká zhruba deset až dvacet centimetrů. Sliz obsahuje výtrusy a silně zapáchá po mršině. Pro člověka je to nepříjemné, pro mouchy a další hmyz ale účinné lákadlo.
Zápach není chyba, ale chytrý způsob rozmnožování
Většina známých hub šíří výtrusy vzduchem, hadovka na to jde jinak. Pach přiláká hmyz, sliz s výtrusy se mu nalepí na tělo nebo projde jeho trávicím traktem, a tím se houba dostává na další místa. Proto může člověk hadovku najít i tam, kde by ji běžně nečekal. V lese navíc její pach někdy připomíná uhynulé zvíře nebo zkažený odpad, což dokáže zmást i zkušenějšího návštěvníka přírody.
V mladé fázi ale hadovka ještě nezapáchá. Právě tehdy ji někteří lidé sbírají a zpracovávají v kuchyni. Vajíčko se po rozříznutí pozná podle vrstevnaté vnitřní kresby, která může působit skoro jako zvláštní oko. Chuť mladé hadovky není typicky houbová. Bývá popisována spíše jako nevýrazná, křehká a lehce připomínající ředkev nebo syrovou kořenovou zeleninu.
Delikatesa spíš pro zkušené a zvědavé houbaře
Mladé uzavřené plodnice se někdy krájejí na plátky, nakládají s cibulí a octem nebo se připravují jako kuriozita v trojobalu. V některých zemích se mladé hadovky jedí čerstvé či nakládané, u nás ale rozhodně nejde o běžnou houbu do smaženice. Spíš o zvláštnost, kterou vyhledávají zkušení houbaři a lidé, kteří se nebojí méně obvyklých chutí.
Jakmile hadovka přejde do dospělé fáze a začne silně páchnout, pro kuchyň ztrácí smysl. Její hlavní zajímavost už pak není v chuti, ale v tom, jak neobvyklým způsobem funguje v přírodě. Z pohledu lesa nejde o odpudivou kuriozitu, ale o houbu, která se podílí na rozkladu organických zbytků a vracení živin zpět do půdy.
Největší riziko je záměna v mladé fázi
Právě vejčitý tvar je důvod, proč by se do sběru hadovky neměli pouštět začátečníci. Mladá plodnice může nezkušenému oku připomínat jiné houby v raném vývoji, včetně nebezpečných muchomůrek. Rozdíl je patrný hlavně po rozříznutí. Hadovka má pod povrchem typickou slizovitou vrstvu a uvnitř jasně členěnou strukturu budoucí plodnice. Pokud si člověk není naprosto jistý, nemá smysl riskovat.
Podobná může být také hadovka valčická, která je u nás vzácnější, častěji se váže na teplejší oblasti a písčité půdy. Její vajíčko mívá růžové až fialové odstíny. Běžný houbař ale nemusí řešit jemné rozdíly mezi druhy. Důležitější je jednoduché pravidlo. Čertovo vejce patří do košíku jen tehdy, když sběrač přesně ví, co drží v ruce. Jinak je lepší nechat hadovku v lese, kde odvede svou práci mnohem bezpečněji než na talíři.
