Článek
Při pohledu na průhledná tělíčka vznášející se ve vodě si většina lidí vybaví mořské pláže a riziko nepříjemného požahání. V případě medúzky sladkovodní (Craspedacusta sowerbii) jsou však obavy zbytečné. Tento drobný tvor, jehož zvon dosahuje průměru kolem dvou centimetrů, má sice žahavé buňky určené k lovu mikroskopické potravy, lidskou pokožkou ale neproniknou. Pro plavce tak přítomnost těchto živočichů nepředstavuje žádné zdravotní riziko.
Prapůvodním domovem medúzky sladkovodní je Čína, konkrétně povodí řeky Jang-c’-ťiang. Do Evropy se tento druh dostal v druhé polovině 19. století, pravděpodobně společně s dováženými exotickými vodními rostlinami do botanických zahrad. Dnes se vyskytuje na řadě míst po celém světě a Hlučínská přehrada patří k lokalitám, kde se objevuje opakovaně.
Spatřit medúzku ve vodě je však do jisté míry vzácnost. Většinu času totiž tráví v úplně jiné podobě. Žije na dně nádrže jako nenápadný, mikroskopický polyp přichycený ke kamenům, větvím nebo rostlinám. Aby se z polypu vyvinula plovoucí medúza, musí teplota vody po několik týdnů přesahovat hranici 20 až 25 stupňů Celsia. Teprve během dlouhotrvajících veder dojde k pučení a uvolnění dospělých jedinců do volné vody.
Rozšířeným mýtem je přesvědčení, že medúzky žijí výhradně v absolutně čisté vodě a slouží jako její spolehlivý ukazatel. Odborníci upozorňují, že to tak úplně neplatí. Pro medúzky je klíčová především teplota a dostatek potravy v podobě drobného zooplanktonu. Jejich výskyt tak signalizuje spíše dlouhodobě prohřátou vodu než její mimořádnou chemickou či biologickou čistotu.
Zdroje informací:
- Wikipedie: Medúzka sladkovodní
