Když už ani beskydská Lysá hora nemá dost vody: Co s tím?

Klub českých turistů (KČT) nyní vyhlásil sbírku Voda pro Bezručku. Chce získat peníze na nový hlubinný vrt v lokalitě Na Větrech, který má zajistit stabilní zásobování Bezručovy chaty. Dosavadní zdroj, pramen Zimný, podle KČT kvůli dlouhým suchým obdobím, nedostatku srážek a zimám chudým na sníh postupně ztrácí vydatnost. Letos už se situace dostala tak daleko, že na vrchol musely být několikrát vyvezeny cisterny s pitnou vodou.

Čistě technicky je řešení poměrně snadné: když není dost vody, najdeme jiný zdroj. Vyvrtáme hlubší díru do země a problém vyřešíme. Jenže možná právě tady bychom měli na chvíli přestat uvažovat jako technici a začít uvažovat jako lidé, kteří žijí v krajině měnící se před očima. Aktuální otázka totiž nezní jen kde vzít další vodu pro Lysou horu, ale také proč jí potřebujeme tolik.

Lysá hora není zapomenutá beskydská samota. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v celých Beskydech. Na vrchol míří turisté, běžci, cyklisté, sportovní skupiny, rodiny s dětmi i lidé, kteří si prostě chtějí dát nahoře polévku a pivo. Z horského výletu se stal masový volnočasový produkt. A s ním přišla infrastruktura: několik objektů, restaurace, ubytování, zásobování, toalety, technické zázemí a další služby pro návštěvníky. Bezručova chata sama sebe na svých stránkách popisuje jako místo poskytující špičkové turistické zázemí včetně ubytování a restaurace. A právě tady se začíná otevírat nepříjemná otázka:

Klub českých turistů pochopitelně argumentuje tím, že nový vrt nebude sloužit jen pohodlí turistů. Na vrcholu je Horská služba, meteorologická stanice a další objekty. Nový zdroj má navíc ulevit prameni Zimný a podle klubu umožnit, aby se povrchová voda v lokalitě Na Větrech přestala odebírat a mohla se tam obnovit přirozenější podoba mokřadu. To jsou rozumné argumenty a bylo by laciné je ignorovat.

Stejně tak není důvod démonizovat Bezručovu chatu. Má svou historii, své místo v tradici beskydské turistiky a pro mnoho lidí je symbolem Lysé hory. Její obnova po požáru byla ostatně sama výsledkem veřejné podpory a společného úsilí. Jenže tentokrát nejde pouze o jednu chatu. Jde o to, jaký typ turistiky chceme na Lysé hoře do budoucna udržovat. KČT otevřeně říká, že stabilní zdroj vody má zajistit provoz chaty, hygienické zázemí a občerstvení pro návštěvníky i v nejsušších měsících roku. A právě v tom je ukrytá možná nejzajímavější otázka celé sbírky.

Zní to skoro kacířsky. Když není voda, přece ji zajistíme. Chata má fungovat, turisté mají přijít, restaurace má vařit, pokoje mají být k dispozici. Tak jsme si zvykli přemýšlet o službách. Když poptávka existuje, najdeme způsob, jak ji uspokojit. Jenže horská chata není nákupní centrum. Je součástí konkrétního ekosystému. A jestliže ten ekosystém přestává poskytovat dostatek vody, nemusí to nutně být porucha systému, kterou je třeba odstranit. Může to být informace.

V květnu letošního roku musely Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava kvůli suchému jaru vyvézt na Lysou horu pitnou vodu dokonce třikrát během jediného dne. Místní zdroje podle vodohospodářů nestačily zásobovat Bezručovu chatu a Chatu Emila Zátopka – nedokázaly tedy pokrýt potřeby provozu a návštěvníků. A možná právě zde se nachází bod, kdy bychom měli začít přemýšlet o slově, které v debatě o českých horách zatím používáme poměrně opatrně: overturismus.

Nemusí vypadat jen jako davy turistů v Benátkách nebo na „instagramové“ pláži, kam se musí přijet vyfotit každý. Může mít mnohem skromnější podobu: tisíce lidí proudících stejnou cestou, eroze, rozšiřování stezek, automobily v podhůří, zásobování chat, odpad, hluk, fronty. Sportovci, kteří z hory udělali tréninkový polygon. A nakonec i spotřeba vody, která začne být tak velká, že ji musíme vozit nahoru cisternou. V určitém okamžiku už není úplně přesné říkat, že jsme přijeli do přírody. Přijeli jsme do turistické infrastruktury umístěné v přírodě. A to je něco jiného.

Možná právě proto je zajímavé číst některé reakce pod oznámením KČT o sbírce. Objevují se tam samozřejmě i emotivní a vulgární komentáře, které není třeba brát doslova. Pod nimi se ale opakuje jedna docela věcná myšlenka: proč kvůli rostoucímu počtu návštěvníků hledat další vodní zdroj, místo abychom snížili spotřebu? Jinými slovy: proč se přizpůsobuje hora turistům, a ne turisté hoře?

To je otázka, která stojí za mnohem větší diskusi než samotné „ano, či ne“ novému vrtu. Nový vrt nemusí být špatný. Špatně by ale bylo, kdybychom ho vnímali jako důkaz, že se vlastně nic nemusí měnit. Klimatická změna před nás totiž bude podobné otázky stavět čím dál častěji. Nejen u Lysé hory. Budeme se muset rozhodovat, co ještě dokážeme provozovat, kde má smysl investovat do další infrastruktury a kde je naopak rozumnější spotřebu omezit. A především budeme muset přehodnotit představu, že technologické řešení má vždy přednost před změnou našeho chování.

Když je málo vody, nemusíme vždy hledat další. Můžeme také méně spotřebovávat. A když je na hoře příliš mnoho lidí, nemusíme automaticky stavět další infrastrukturu. Můžeme připustit, že i turistika má své limity. Na výlet do hor jsme zvyklí dívat se jako na něco neškodného. Jenže když se z něj stane masová záležitost, neškodný už není. Spotřebovává vodu, prostor i klid a zanechává stopu v krajině. Je dokonce možné, že si do budoucna budeme muset pokládat ještě radikálnější otázky. Například: Co kdyby se Bezručova chata v době kritického sucha prostě zavřela?

Ne jako vítězství nějakých „ekologů“ nad turisty. Prostě jen na několik dní či týdnů. Stejně jako se v jiných oblastech života přizpůsobujeme tomu, co nám dovolí přírodní podmínky. Méně vody by znamenalo méně provozu, menší spotřebu, méně zásobování a méně lidí, kteří se nahoru vydají za občerstvením. A možná také připomenutí, že horská chata není samozřejmá součást horského ekosystému, ale lidské zařízení, jehož provoz má své náklady.

Mohla by existovat pravidla, podle nichž by se rozsah provozu automaticky odvíjel od aktuálního stavu vodních zdrojů. Dost vody – plný provoz. Méně vody – omezený provoz. Kritický stav – zavřeno. S otázkou, zda je vhodné přispět na vodu pro Bezručku, bychom si tudíž měli položit také otázku: Jakou Lysou horu vlastně chceme? Horu, na kterou se vejde co nejvíc návštěvníků a kde bude možné zachovat co nejširší nabídku služeb bez ohledu na počasí a stav vody? Nebo horu, která bude mít své limity a lidé se jim budou muset přizpůsobit? To první je pohodlnější. A pravděpodobně i ekonomicky výhodnější. To druhé je možná méně pohodlné, ale mohlo by být mnohem poctivější vůči krajině.

Lysá hora nejspíše nepotřebuje další tisíce návštěvníků. Možná nepotřebuje ani další komfort. Možná potřebuje jen trochu méně našeho přesvědčení, že všechno musí fungovat podle našich představ. Z tohoto pohledu není informace o nedostatku vody na vrcholu nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd vyloženě špatná zpráva. Je to spíše varování. Nebo inspirace k přemýšlení, kolik toho ještě naše hory unesou.