Článek
Debata o podobě horské krajiny se znovu vrací s každým podobným projektem. Na Opálené, kde dosud dominoval relativně klidný horský charakter, začala výstavba bike parku, který má rozšířit využití areálu i mimo zimní sezonu. Projekt nazvaný „Podpora letní sezóny SKI Opálená“ významnou částkou podpořil i Moravskoslezský kraj. Na první pohled logický krok – prodloužit turistickou sezónu, přilákat návštěvníky, posílit místní ekonomiku. Jenže právě tato „logika rozvoje“ má i svou odvrácenou stranu.
Pohled z hřebene Ondřejníku.
Jednou z nejviditelnějších ztrát je samotná krajina. Místa, která byla dosud otevřeným prostorem, loukou s výhledem, se mění v technicky upravené tratě. To, co bylo dříve klidnou plochou, kde člověk mohl jen stát a dívat se do dálky, bude nově sloužit jako infrastruktura pro sportovní výkon. Louka se stává dráhou. Prostor pro ticho nahrazuje prostor pro adrenalin.
Taková proměna není jen estetická. Je to změna funkce krajiny – z místa, kde jsme hosty, na místo, které si přizpůsobujeme vlastním potřebám. A právě v tom spočívá jádro problému. Nejde o to, zda cyklistika do hor patří. Jde o míru a charakter zásahů. Když se krajina začne strukturovat primárně podle požadavků návštěvníků, přestává být krajinou v původním slova smyslu a stává se produktem.
Zastánci podobných projektů často argumentují „oživením regionu“ nebo „moderním využitím potenciálu“. To jsou legitimní cíle. Ale je třeba se ptát: za jakou cenu? Každý nový trail, každá upravená trať znamená nejen fyzický zásah do terénu, ale i změnu dynamiky pohybu lidí. Více návštěvníků, více hluku, více tlaku na okolní prostředí. A také postupné vytlačování těch, kteří sem chodí právě kvůli klidu.
Stejné místo v srpnu v roce 2024.
Beskydy přitom nikdy nebyly jen „volnočasovým areálem“. Jejich hodnota spočívá v určité zdrženlivosti – v tom, že nejsou tak dramaticky komercializované jako jiné horské oblasti. Právě tato střídmost je jejich identitou. Pokud ji začneme systematicky nahrazovat atrakcemi, riskujeme, že Beskydy ztratí to, co je činí Beskydami.
Otázka tedy nestojí jen tak, zda bike park přinese více turistů. Mnohem podstatnější je, jaký typ krajiny chceme zachovat – a jaký typ návštěvníka tím zároveň podporujeme. Chceme hory, kam se chodí zpomalit, nebo hory, kam se jezdí za výkonem?
Pohled od restaurace Opálená.
Bike park na Opálené není izolovaný projekt. Je symptomem širšího trendu, kdy se i dosud relativně klidné oblasti postupně mění v multifunkční zábavní prostory. Každý jednotlivý zásah může působit nevinně. Ale v součtu vytvářejí nový obraz hor – obraz, ve kterém má příroda stále menší prostor být sama sebou.
A možná právě proto je dobré si tuto nepříjemnou otázku klást znovu a znovu. Ne kvůli jednomu bike parku, ale kvůli směru, kterým se naše hory vydávají.
