Michal Drienik: 247 eur za to, že tě vesmír poslouchá

Michal Drienik říká, že realita reaguje na tvoje myšlenky a emoce, a odkazuje se přitom na kvantovou fyziku. Jeho vlajkový kurz manifestace stojí 247 eur, má hodnocení 4,98 z 5 a na sociálních sítích ho sleduje přes 80 tisíc lidí. V téhle reportáži se dívám na to, odkud jeho „vědecké“ vysvětlení skutečně pochází, kolik na celém podnikání reálně může vydělávat, a proč mu to tolik lidí věří, i když se to nedá dokázat.

Na Michala Drienika jsem narazil náhodou, když jsem na platformě HeroHero procházel úplně jiné téma. Zaujal mě profil s tisíci předplatiteli, přezdívkou Manifestor a slovníkem, který zněl napůl jako fyzika a napůl jako motivační řeč. Čím víc jsem četl, tím víc mi bylo jasné, že tohle není jen jeden instagramový profil. Je to celý produktový ekosystém postavený na jednom slibu: že tvoje myšlenky mění tvůj svět.

Michal Drienik je slovenský autor, který se veřejně prezentuje jako spisovatel devíti knih a tvůrce pěti internetových kurzů o manifestaci, zákonu přitažlivosti, sebevědomí a takzvané „Cestě muža“. Podle vlastních slov tvoří obsah od roku 2017: knihy, meditace, afirmační nahrávky, podcast i přes tisíc veřejných videí. Mezi jeho titulky najdeš Umenie života, Veľký človek nebo Tajné zákony reality, knihy, které kombinují osobní příběh proměny s návody na práci s myslí a „hojnosťou“.

Na webu i Instagramu tvrdí, že vesmír je „plátno“ a člověk na něj „maľuje“ tím, na co se soustředí. Jako oporu tohoto tvrzení používá dvě jména: Wernera Heisenberga a Joea Dispenzu.

Jeho obsah se šíří po víc kanálech, než by se čekalo od jednoho autora. Kromě vlastního webu má aktivní YouTube kanál, kde podle vlastních slov vytvořil přes tisíc veřejných videí, a podcast na Castboxu zaměřený na manifestaci a duchovní růst. Jeho knihy nejsou jen digitální produkt prodávaný z jednoho internetového obchodu. Jsou zalistované u velkých knihkupectví jako Megaknihy nebo Zachej, takže se dostávají i k lidem, kteří o „Manifestorovi“ na internetu nikdy neslyšeli.

V jednom z instagramových příspěvků Drienik napsal, že „Heisenbergov princíp neurčitosti hovorí, že realita sa mení podľa toho, ako ju vnímaš“ a že existuje „kvantové pole, priestor nekonečných možností“, které reaguje na jasný záměr spojený se silnou emocí.

Jenže Heisenbergův princip neurčitosti je fyzikální tvrzení o měření. Říká, že u částic v mikrosvětě (elektronů, atomů) nejde současně přesně změřit polohu a hybnost. Čím přesněji znáš jednu veličinu, tím větší je neurčitost druhé. Platí to pro subatomární částice, na běžné makroskopické objekty (auta, peníze, otázky u maturity) je efekt zcela zanedbatelný. Fyzici dlouho upozorňují, že se tenhle princip v podobných kontextech používá jako metafora pro „realita reaguje na pozorovatele“, ne jako fyzika. Jde o přenesení kvantového slovníku do každodenního života, ne o odvození z rovnic.

Tak proč to na Instagramu zní tak vědecky? Protože slovo „kvantové“ má dnes podobnou funkci, jakou dřív měla slova jako „energie“ nebo „vibrace“: zní to přesně a měřitelně, i když za ním žádné měření nestojí. Kritici tomuto jevu říkají zneužívání vědeckého slovníku: použití pojmů z fyziky bez odpovídající metodologie, která by za nimi v klasické vědě musela stát.

Druhé jméno, které se u Drienika opakuje, je Joe Dispenza, americký autor knih jako You Are the Placebo, kterého Drienik ve své tvorbě tematizuje opakovaně. Dispenza ale není fyzik ani lékař. Má titul DC, doktor chiropraxe, ze soukromé Life University v Atlantě, a přednáší i na neakreditované instituci s názvem Quantum University.

Jeho práce, která spojuje meditaci, placebo efekt a „kvantové pole“ do slibu spontánního uzdravení vážných nemocí, je v kritických textech a akademických rozborech opakovaně popisovaná jako pseudověda. Přesnější je říct, že řada odborníků a kritiků jeho práci pseudovědou označuje, protože jde o soustavnou kritiku z víc nezávislých směrů, ne o formální stanovisko celé vědecké komunity. Kritici, kteří se jeho knihám a přednáškám věnují dlouhodobě, popisují stejný vzorec: reálné pojmy z neurovědy a fyziky se ocitnou vedle tvrzení, která žádná recenzovaná studie nepotvrdila. Znepokojení kritiků často necílí na meditaci samotnou, ale na riziko, že si lidé s vážnou diagnózou díky podobné propagaci odloží standardní léčbu.

Ale úplný výmysl to není. Placebo efekt je v klinických studiích dobře doložený a standardně se s ním počítá při navrhování kontrolovaných studií. Meditace a takzvané psychosomatické intervence mají v řadě metaanalýz prokazatelný, i když různě velký účinek na subjektivně vnímaný stres a úzkost. Stejné přehledové studie ale zároveň upozorňují na metodologické slabiny: malé vzorky lidí, chybějící aktivní kontrolní skupiny, vyšší riziko zkreslení výsledků. Pro koncept manifestace ve smyslu, že myšlenkou přímo měníš vnější realitu, navíc neexistují kvalitní recenzované studie, které by ho jako mechanicky účinný nástroj dokládaly. Tvrzení tak stojí primárně na víře, ne na datech, zatímco doložený zůstává jen efekt meditace na klid a subjektivně vnímaný stres.

Podobně je to s recenzemi. Na webu michaldrienik.sk je u vlajkového kurzu přes 300 textových hodnocení a průměr 4,98 z 5. Jsou to reálné emoce lidí, kteří po kurzu popisují víc klidu, jistoty nebo lepší vztahy. Bez kontrolní skupiny ale nejde odlišit, jestli za tím stojí kvantové pole, nebo jen to, že si člověk po zaplacení 247 eur prostě víc věří a víc se snaží. A když jsou recenze zároveň propagačním nástrojem na vlastním webu, je těžké odhadnout, kolik lidí zůstalo se zklamáním, protože ti prostor obvykle nedostanou.

Fér je dodat, že Drienik sám na webu upozorňuje, že jeho kurzy „nejsou psychologickou ani terapeutickou službou“. Ukazuje to, že si je vědom hranic toho, co nabízí. Neznamená to ale, že člověk, který k němu přijde v osobní krizi, tuhle hranici v tu chvíli sám rozliší.

A přesně tahle nejistota se dobře prodává. Vlajkový Video-Kurz Manifestácie stojí 247 eur, obsahuje 52 videí a 13 hodin obsahu. Podle vlastních slov jím prošly tisíce lidí. Pokud by ta čísla z vlastní propagace odpovídala realitě, mohl by jeden jediný kurz při hrubém odhadu vydělat zhruba 500 tisíc až milion eur. Kolik z toho je reálně a kolik lidí kurz doopravdy proměnil, se mi nepodařilo zjistit. Svá čísla Drienik nezveřejňuje.

Kolem hlavního kurzu stojí celý ekosystém: další videokurzy (sebevědomí a komunikace, Cesta muža, meditace a astrální cestování) se pohybují v rozmezí zhruba 113 až 306 eur. K tomu placené i bezplatné meditační nahrávky, měsíční členství na YouTube i na exkluzivní platformě HeroHero a osobní videokonzultace pro lidi, kteří chtějí jeho pohled na konkrétní téma ve vlastním životě.

Při rešerši jsem narazil na detail, který se do žádného shrnutí jeho kariéry běžně nedostane: internetový obchod goodvibes.sk, kde se prodávají „liečivé kamene“, minerály a šperky. Není to jen partnerský odkaz: na vlastní stránce „O nás“ obchod uvádí, že ho založili „dvaja ľudia milujúci život, manželský pár“: Michal Drienik a jeho žena Nikola Drieniková, kteří se meditaci a osobnímu rozvoji věnují přes sedm let. Nikola má na sociálních sítích vlastní publikum zaměřené na přírodní kosmetiku a stará se o vzhled šperků, které se z minerálů ručně vyrábí. Na téže stránce Drienik sám uvádí, že ho na sociálních sítích sleduje „viac ako 70.000 ľudí“ a jeho videa a meditace mají dohromady přes 15 milionů přehrání. Kruh se tak uzavírá: kvantové pole, kurz, kniha a nakonec i kámen, který má energii „uzemnit“.

Ale mě u tohohle nezajímá, jestli Drienik lže. Zajímá mě, proč mu to tolik lidí věří.

Dle mého názoru tu nejde ani tak o vědu, ani o podvod: jde o to, že prodává pocit smyslu. A lidi ho nevyhledávají, když se jim objektivně daří. Vyhledávají ho, když potřebují někoho, kdo jim řekne, že to všechno má smysl, že ta nejistota, ve které žijí, se dá zvládnout, když se naučí „správně myslet“. To je psychologicky reálná potřeba, a Drienik na ni odpovídá důsledně a profesionálně zabaleným produktem.

Drienik není v tomhle podnikání sám. Trh manifestačních kurzů a kurzů osobního rozvoje v česko-slovenském prostoru se podle veřejně dostupných cen a počtu aktivních lektorů odhaduje na jednotky milionů eur ročně, a Drienik mezi viditelnějšími hráči patří právě díky prémiovým cenám a vlastnímu tvrzení o „tisícoch“ absolventů.

Nezávislé rubriky, které se věnují hodnocení duchovních učitelů, se obvykle ptají na pár jednoduchých věcí: je systém transparentní, nebo mystifikuje? Je otevřený, nebo staví na exkluzivitě? Roste závislost na vůdci? Odpovídá cena obsahu? U Drienika ceny i obsah kurzu (52 videí, 13 hodin) jsou veřejně uvedené, a v rešerši jsem nenarazil na známky izolace klientů od okolí nebo budování osobní závislosti. Spíš jde o běžný prodej informačních produktů s prémiovým ceníkem.

To ho staví jinam než extrémní případy, které bývají tématem zahraničních dokumentů o temné straně scény osobního rozvoje a duševní pohody: od kultů typu NXIVM po duchovní učitele, kteří skončili s trestním oznámením. Tyhle případy fungují jako varovné majáky na horizontu, ne jako srovnání jedna k jedné. Drienik podle dostupných informací nikoho nezneužívá, nebuduje uzavřenou komunitu odříznutou od okolí a své ceny nezakrývá. Jen funguje na stejné lidské potřebě, potřebě smyslu a kontroly, se kterou pracuje celý trh osobního rozvoje a spirituality, a dělá to profesionálněji a transparentněji než většina konkurence v segmentu.

Víme: cenu kurzu (247 eur), jeho hodnocení (4,98 z 5, přes 280 recenzí), Dispenzovo vzdělání (chiropraktik, ne fyzik ani lékař), definici Heisenbergova principu a fakt, že goodvibes.sk je rodinné podnikání Michala a Nikoly Drienikových.

Domníváme se: že vlajkový kurz mohl vygenerovat řádově stovky tisíc až milion eur, ale jde o matematickou konstrukci z jeho vlastních propagačních tvrzení, ne o ověřené účetní číslo.

Nepodařilo se zjistit: reálné tržby, reálný počet absolventů a dlouhodobý dopad kurzů na lidi, kteří s nimi nejsou spokojení a na webu se proto neobjeví.

A dle mého názoru: Drienik dělá totéž, co dělala esoterika, kartářky nebo astrologie vždycky, jen v jazyce, který dnes zní důvěryhodněji, protože si půjčuje slova z fyziky. Jestli je to problém, nebo jen legitimní podnikání s nadějí, musí posoudit každý čtenář sám.

Co myslíte vy?