PRIM: dvacet let soudů o jméno hodinek, které měla v šuplíku skoro každá rodina

Přes dvacet let se dvě české firmy soudily o jedno slovo na ciferníku: Prim. Obě vyráběly hodinky, obě používaly stejné jméno a obě tvrdily, že tou skutečnou pokračovatelkou tradice jsou právě ony. V tomhle článku se dívám na to, jak k tomu rozštěpení vůbec došlo, co všechno si obě strany u soudu prošly, a jestli po sjednocení značky v roce 2025 platí, že koupíš-li si dnes Prim, dostaneš to samé, co kdysi dostával tvůj dědeček.

Kořeny Primu sahají do poválečného Československa, které náramkové hodinky vůbec nevyrábělo. Dovážely se ze Švýcarska, Německa nebo Francie. V roce 1949 dostal podnik Chronotechna za úkol tohle změnit a otevřel v Novém Městě nad Metují pobočku, která měla během pár let vyvinout kompletní vlastní hodinkový strojek. Tým kolem konstruktéra Adolfa Martínka si za základ vzal francouzský strojek LIP R25 a v roce 1954 z něj postavil první prototypy pod názvem Spartak. Vyrobilo se jich jen pár tisíc kusů, a než se sériová výroba pořádně rozjela, dostal celý projekt nové jméno: Prim. Sériová výroba pod tímhle jménem se rozjela v roce 1957, konkrétní den prvního uvedení na trh se z veřejně dostupných zdrojů dohledat nedá.

Během dalších třiceti let se z Nového Města nad Metují stal prakticky jediný výrobce náramkových hodinek v celé zemi. Vyrobilo se tam odhadem 12 až 15 milionů kusů a Prim se stal tím typem daru, který dostaneš za maturitu, za promoci nebo ke kulatinám. Ikonou byly modely jako Diplomat, který se v roce 1967 objevil na světové výstavě Expo v Montrealu, nebo vojenský Orlík, hodinky testované v extrémních podmínkách tak důkladně, že je podle firemní legendy jeden testovací plukovník uvařil v hrnci a zamrazil, a pořád fungovaly. Zlaté Primky dostal darem i prezident Antonín Zápotocký a podle pozdějších článků je měli nosit i zahraniční politici jako Nicolas Sarkozy nebo Angela Merkel. Tenhle konkrétní detail se mi ale nepodařilo dohledat v žádném prvotním zdroji, takže bych ho bral spíš jako opakovanou mediální zkratku než ověřený fakt.

Rozštěpení nezačalo hned po revoluci. První krok padl už v roce 1969, kdy se novoměstský závod osamostatnil od šternberské Chronotechny jako národní podnik Elton. Značka Prim ale zůstala formálně jinde. Po privatizaci v devadesátých letech připadly ochranné známky Prim nástupnické firmě Eutech, zatímco Elton pokračoval ve výrobě samotných hodinek v Novém Městě, s továrnou, řemeslníky a know-how, ale bez vlastnictví jména, pod kterým celou dobu prodával.

Elton se známku pokusil od Eutechu odkoupit zpátky. Podle pozdějších rekonstrukcí sporu nabízel zaplatit částku započtením smluvní pokuty z předchozí dohody mezi firmami. Eutech ale nabídku nepřijal a v roce 2001 prodal ochrannou známku Prim úplně mimo tenhle kruh, firmě MPM-Quality z Frýdku-Místku, která do té doby vyráběla vlastní hodinky pod značkou MPM. Tímhle prodejem začala dvacetiletá válka o to, kdo smí slovo Prim na svých hodinkách vlastně používat.

Elton žaloval MPM-Quality za nekalou soutěž, s argumentem, že hodinky skládané z dovezených strojků nemůžou nést jméno spojené s domácí výrobou, aniž by to zákazníka matlo. Vrchní soud v Olomouci v roce 2008 rozhodl jinak: MPM-Quality jako vlastník ochranné známky nekalou soutěž nepáchá, a soud dokonce poznamenal, že v globalizované ekonomice je běžné, že značka neznamená čistě domácí původ a zákazník to chápe. Nejvyšší soud o tři roky později dovolání Eltonu zamítl a rozsudek potvrdil.

Elton ale nezůstal jen v defenzivě. V roce 2019 uspěl i v jiném sporu, tentokrát o autorství slavného lineárního loga Prim z roku 1969. Dědicové výtvarníka Jiřího Rathouského tvrdili, že logo navrhl on, a přes licenční smlouvu s MPM-Quality žalovali Eltona za jeho neoprávněné užívání. Krajský soud v Hradci Králové ale žalobu zamítl. Opřel se o archivní výkres loga podepsaný typografem Josefem Židem a datovaný červencem 1969 a konstatoval, že tvrzení o Rathouského autorství se objevilo až po více než čtyřiceti letech, což jeho věrohodnost oslabuje.

Klidně by se dalo čekat, že po takové sérii se karta ustálí, ale ochranné známky se ještě jednou zamíchaly. Nejvyšší správní soud v listopadu 2020 zrušil dřívější rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, které na Eltonův návrh zneplatnilo jednu z grafických známek Prim patřících MPM-Quality. Spor se tím vrátil zpátky k úřadu k novému projednání, a to nakonec skončilo tak, že se známka obnovila ve prospěch MPM-Quality. MPM-Quality se pak pokusila zaregistrovat i několik nových variant známky Prim, ale Úřad průmyslového vlastnictví jí to odmítl s tím, že přihlášky přišly podezřele brzy po zrušení těch starých a chybí u nich dobrá víra. Ústavní soud v roce 2024 tenhle závěr potvrdil a tři stížnosti MPM-Quality odmítl.

Zatímco se firmy soudily, na pultech ležely doslova dvoje Primky vedle sebe. Elton v Novém Městě dál stavěl mechanické hodinky na vlastních strojcích, řadě kalibrů označovaných čísly 93 až 105, v cenách od patnácti tisíc korun po statisíce za limitované edice. MPM-Quality montovala hodinky ve Frýdku-Místku z dovezených strojků, japonských (Miyota, Seiko) i švýcarských (Ronda, Sellita, STP), v cenách řádově v tisících korun.

Ani jedna z variant není ve své kategorii podvod. Dovezený strojek Miyota nebo Ronda je naprosto standardní součástka, na které stojí polovina světové střední třídy hodinek. Rozdíl není v kvalitě jako takové, ale v tom, co si za tím jménem kupuješ: u novoměstské manufaktury vlastní český strojek a malosériová řemeslná výroba, u frýdecké linie spíš spolehlivý dostupný produkt s českým designem a montáží. Problém byl v tom, že obě verze nesly stejné jméno bez jasného vysvětlení, která je která, a přesně o tom si celé roky psala i média pod titulky typu „Proč jsou dvoje primky?“. Praktické pravidlo, které funguje i dnes: hodinky pod deset až patnáct tisíc korun jsou skoro jistě z frýdecké linie, nad třicet až čtyřicet tisíc už jde typicky o manufakturu z Nového Města.

V červnu 2025 koupil Elton hodinářskou od skupiny Czechoslovak Group majitel MPM-Quality Petr Hanko. Firma, která dvacet let vlastnila jenom jméno, tak nakonec koupila i továrnu, o kterou se s tou druhou stranou celou dobu soudila. Za kolik přesně transakce proběhla, se mi nepodařilo zjistit, obě strany částku nezveřejnily.

Nová šéfka sjednoceného Primu Barbara Hanková v rozhovorech popisuje plán na dvouúrovňové značení: Prim jako zastřešující jméno pro celé portfolio a Prim Manufacture jako označení pro modely s vlastním českým strojkem z Nového Města. Obě výrobní linky mají podle vedení zůstat zachované. Jde tedy o sjednocení vlastnictví, ne o sloučení do jedné produktové řady.

Víme: že se značka Prim po privatizaci rozdělila mezi Eutech a Elton, že Eutech známku v roce 2001 prodal MPM-Quality, že mezi Eltonem a MPM-Quality proběhla minimálně čtyři samostatná soudní a správní řízení mezi lety 2008 a 2024, a že v červnu 2025 Petr Hanko koupil Elton hodinářskou od CSG.

Domníváme se: že plán na dvouúrovňové značení (Prim / Prim Manufacture) skutečně sníží zmatek na trhu. Je to ale zatím deklarovaný záměr nového vedení, ne ověřený výsledek.

Nepodařilo se zjistit: kupní cenu akvizice z roku 2025 ani prvotní zdroj tvrzení, že Primky nosili zahraniční politici jako Sarkozy nebo Merkel.

A dle mého názoru: nejzajímavější na celém příběhu není, kdo měl u soudu pravdu. Soudy ostatně rozhodovaly střídavě ve prospěch obou stran. Skutečně pozoruhodné je, jak snadno se dá jedno jméno, jedna identita firmy, právně odseknout od lidí a strojů, které ji celou dobu doopravdy vyráběly. Dvacet let se to řešilo přes soudy. Stačila ale jedna rozumná nabídka, aby se to vyřešilo napořád.

Co myslíte vy? Je sjednocení konec zmatku, nebo si za pár let najdeme důvod pro další spor?