Článek
Na titulních stranách časopisů jsou ženy s pořádnými boky, širokými stehny a měkkým břichem. Reklamy na oblečení ukazují ženy, které se nemusí schovávat do černé, aby vypadaly štíhlejší. Na sociálních sítích sklízí tisíce lajků fotografie ženských křivek.
Upřímně, které z nás by se to nelíbilo? A žena, která má velikost 44? Přímo bohyně krásy!
Žádné omezování v jídle. Dát si večer tabulku čokolády bez výčitek. Sníst hranolky s tatarkou a to pořádnou porci. I když to totiž mnohé z nás nepřiznají, vyhýbáme se kaloriím jako čert kříži. A když nastupuje menopauza? Tak můžeme dělat klidně stojky na hlavě, ale problematické partie jsou viditelnější, i kdyby jsme měsíce nejedly.
V dnešním světě, když se podíváte do časopisů, reklam, tak jsou jen štíhlé a někdy až ultraštíhlé ženy. A podle toho se porovnáváme. Když nějaká modelka, herečka přibere, je ihned lynčována za to, že má bříško a začne se spekulovat, zda není těhotná. Přitom v jiných kulturách je plnoštíhlá žena symbolem plodnosti a krásy. Nedávno jsem četla rozhovor s jednou modelkou, která bohužel neměla tak rychlé spalování, jako její kolegyně. Byla neustále hladová a i když skoro nic nesnědla, tak občas pár kilo přibrala. Aby utlumila hlad, tak jedla namočenou vatu. A tohle je dnešní realita. Nebylo by pak lepší kdyby tu byly jen modelky XXL?
Když jdu nakupovat do některých obchodů, tak mám pocit, že jsem zabloudila do sekce „malé oblečení“ . Sehnat velikost XL je totiž nadlidský úkol. Vždycky mě pobaví, když vidím na štítku velikost XS. Kdo si to sakra může na sebe obléci? Kroutím nad šaty hlavou a prohlížím si je a natahuji ze všech stran. Moje kamarádka se jednou nasoukala do šatů, které měli označení velikost L. Podotýkám, že není silná, normálně má velikost 40. Byla v kabince, a já jsem stála venku a netrpělivě čekala, kdy se ukáže. Po dlouhých minutách se konečně ukázala. Přesněji řečeno, jen jí z kabinky vykoukla hlava. Byla rudá, zpocená a rozcuchaná. Šaty na sebe dostala tak na půl a nešli jí sundat. Musela jsem jí pomoct dostat se z nich, teda až po té, co mě přešel záchvat smíchu. A tady mě právě napadlo, že i velikosti se nějak scvrkávají.
Ale abych byla spravedlivá, i štíhlé ženy to občas nemají úplně jednoduché. Mám kamarádku, která je naopak opravdu velmi hubená. Já si vedle ní připadám jako slon a neustále se snažím zatahovat břicho. Když jdu nakupovat s ní, všechno oblečení na ní visí. A když už si něco vybereme, musí si to nechat od švadleny upravit. Dost často slýchá - kde máš boky? Vypadáš zezadu jako kluk. Neměla bys přibrat? Jíš vůbec? V obchodě si zkouší šaty a prodavačka jí poví: „Tohle na vás nebude ono. Nemáte dost ženské křivky.“
Žena plných křivek naopak poslouchá – neměla bys začít cvičit? Ty šaty jsou ti až moc těsné. Necpi se tolik!
A pak ať štíhlá nebo silná žena stojí večer před zrcadlem a přemýšlí, co je s jejím tělem špatně.
Hubneme. Přibíráme. Zpevňujeme. Zakrýváme. Odhalujeme. Porovnáváme.
A přitom máme tělo, které nás celý život nosí.
Možná je zvláštní, že jsme si zvykli hodnotit ženské tělo skoro jako výrobek.
Má správné proporce? Je dost pevné? Je dost štíhlé? Má správný tvar?
A víte co by bylo krásné? kdyby se přestalo řešit - Ty jsi tak hubená. Nebo: Ty máš ale plné křivky.
Ale třeba jen: Vypadáš spokojeně.
Protože co když právě tohle je krása, kterou jsme celou dobu hledali na špatném místě?
Možná nepotřebujeme změnit svoje těla. Možná potřebujeme změnit oči, kterými se na ně díváme.
