Článek
Pořad Medúza byl naprostý fenomén. Šlo i hitparádu České televize, která se nejprve vysílala v sobotu ráno, později každé středeční odpoledne.
Aleš Juchelka tehdy natáčel se zpěvákem Richardem Krajčem. Na začátku ale využíval průkopnický projekt České televize počítačovou animaci bez moderátorů. Od roku 1994 byla Medúza vysílána v rámci pořadu Mini-maxi. A přestože rok 1996 znamenal konec pro řadu jiných magazínů, Medúza v programu ještě pár let zůstala a stala se základem pro novou éru hudebních populárních pořadů.
Utekl do politiky
Juchelka je absolventem inženýrského studia ekonomie na VŠB-TU Ostrava. Svoji mediální dráhu zahájil v mediálním prostředí. Například v Rádiu Čas nebo v Českém rozhlase, odkud se v roce 1998 přesunul do České televize. Ve stejném roce začal také podnikat a věnoval se produkci, médiím i PR.
V ČT zastával širokou škálu rolí od moderátora po dramaturga a scenáristu. Diváci si ho pamatují zejména z hudební Medúzy, kterou uváděl přes deset let, ale také z projektů jako Exit 316 nebo Ta naše povaha česká. Později založil produkční společnost, která se věnovala i agenturní činnosti.
V roce 2010 ale vstoupil do politiky a stal se zastupitelem statutárního města Ostrava, také předsedou kontrolního výboru. O sedm let později z něj byl poslanec.
Cesta k ministerskému postu
Ve Sněmovně se věnuje sociálním věcem i médiím, od začátku byl také členem Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti, Výboru pro sociální politiku a Volebního výboru. Od roku 2024 je místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Od prosince 2025 je ministrem práce a sociálních věcí ve třetí vládě Andreje Babiše. Kancelář převzal od svého předchůdce Mariana Jurečky. „Těším se na spolupráci v rámci tripartity, se sociálními partnery, odbornými organizacemi, kraji i obcemi. Cítím dnes obrovskou čest, ale hlavně zodpovědnost. Chci dělat poctivou, lidskou a transparentní práci, která povede k reálným zlepšením v životech lidí,“ řekl o své funkci.
Celoživotní smutek
Je ženatý s manželkou Terezou, se kterou má tři děti. Nejmladší syn Oliver se do téměř čtyř let vyvíjel normálně. Oproti sourozencům byl ale abnormálně hyperaktivní, nespavý a těžko zvládnutelný. Psal se rok 2010, když lékaři zjistili, že je vážně nemocný. „Počůrával se, byl hyperaktivní a špatně slyšel. Až ve čtyřech letech po mnoha dlouhých vyšetřeních jsme se dozvěděli tu hroznou diagnózu s tím, že je nevyléčitelná,“ vzpomínal Juchelka v jednom z rozhovorů.
„Volali z fakultní nemocnice v Ostravě a řekli takový dlouhý název – mukopolysacharidóza typu III. A rovnou nám oznámili, že nám domluvili schůzku v nemocnici v Praze, kam musíme jet. Tam nám řekli, že Oliver přestane chodit, mluvit a že zemře… A poslali nás zase domů. Dva roky jsme nebyli schopní o tom mluvit,“ promluvil tehdy Juchelka v pořadu České televize 13. komnata. Lékaři manželům nelhali, během čtyř let se z veselého kluka stalo dítě ležící, se silnou epilepsií a stav se rapidně zhoršoval.
Nevyléčitelné genetické onemocnění
Diagnóza, o které Juchelka mluví, je Sanfilippoův syndrom. Jde o velmi vzácné, nevyléčitelné a progresivní genetické onemocnění. Často se mu přezdívá „dětská demence“, protože jeho průběh v mnohém připomíná Alzheimerovu chorobu u dospělých, ale projevuje se u dětí. Tělo dítěte postrádá určitý enzym, který je nezbytný k odbourávání cukru zvaného heparan sulfát. Ten se místo rozkladu ukládá v buňkách (zejména v mozku a centrální nervové soustavě) a postupně je nevratně poškozuje.
Nejen, že se museli vyrovnat se složitou rodinnou situací, také musel Juchelka se svou ženou fungovat kvůli dvěma starším dětem. Oliver zemřel v deseti letech. „Když mi manželka Terezka přišla oznámit, že se to stalo, řekla jen jedno slovo: Už… Je to hluboký, celoživotní smutek, ale zároveň je to pro mě naděje, že se jednou tam nahoře potkáme,“ dodal Juchelka.
