Článek
Od roku 2011 totiž věnuje herečka Andrea Černá (49) většinu svého volného času rekonstrukci starého stavení na jižní Moravě. Nejde o běžnou rekonstrukci, kterou by jí zhotovila firma na klíč. Herečka se do prací zapojuje s nečekaným zápalem a ráda přidá ruku k dílu. Sama ráda vtipkuje, že dovolené tráví „na maltě“, učí se rozvody, správné složení štuku nebo techniku pokládání podlah.
Přiznává také, že pár chyb a špatných rozhodnutí už má za sebou. Když se tak stane, prostě začne znovu. Proces tvorby a učení se manuálním dovednostem jí ale dává ten největší smysl. Přesto ví, že nálepky princezny Elišky se nikdy nezbavila a veřejnost jí tak vidí dodnes. Přitom jí bylo pouhých šestnáct let, když se pohádka natáčela. „Byla jsem ve druhém ročníku pražské konzervatoře, když jsme se se Zdeňkem potkali na chodbě a pozval mě na konkurz. Prošla jsem úspěšně dvěma koly a bylo to,“ vzpomínala na to, jak ji režisér Zdeněk Troška objevil.
Život bez televize a v tichu
Absence televizního přijímače u Andrey není pózou, ale praktickým rozhodnutím. Jako člověk, který se pohybuje před kamerou a na jevišti, vyhledává v soukromí ticho a prostor pro vlastní myšlenky. Když se totiž stala slavnou, radost z toho úplně neměla. Dokonce ji popularita natolik zaskočila, že se před fanoušky před lety maskovala, aby si uchránila alespoň kousek soukromí.
Není pak divu, že hledala klid mimo hlavní město. Moravský folklór a komunita Jižní Morava ji ale neoslovila jen jako místo pro život, ale především svou kulturou. Obdivuje sousedy, kteří znají historii svých krojů, umí je nosit a plynule přecházejí od jednoho hudebního nástroje k druhému. Sama se aktivně zajímá o hru na cimbál a váží si nehmotného kulturního dědictví, které se v této oblasti přirozeně předává z generace na generaci. Stavení, které opravuje, slouží také jako místo pro setkávání s přáteli a hudebníky, čímž si herečka kolem sebe vytvořila krásnou komunitu. A právě tam nachází svůj vytoužený klid.
Nápadníků měla Andrea Černá vždy více než dost
Své soukromí si střeží
V minulosti si Černá přála založit rodinu a porodit pět dětí, stát matkou se jí ale nepoštěstilo. „Pokud nikde veřejně nepropírám, kdo je u mě doma, ještě to neznamená, že žiju jako kůl v plotě. Jen mi nepřijde vkusné o tom mluvit veřejně. Každý máme nárok na své soukromí. Faktem každopádně je, že pět dětí už porodit nestihnu,“ svěřila se před lety v jednom z rozhovorů.
Zda tak nějaký muž stojí po jejím boku, zůstává tajemstvím. Andrea o sobě říká, že je introvert, který raději pozoruje svět z dálky, než aby byl středem pozornosti na společenských akcích. Tomu svědčí i to, že si v posledních letech našla cestu ke psaní a je autorkou básnické sbírky Rorýsi, ve které popsala svůj pohled na svět.
Psaní je pro ni způsobem, jak zpracovat inspiraci, kterou potkává v běžných situacích. A to i v tramvaji, u oběda nebo při pohledu na stopy v závěji. A když zrovna nepíše, dává přednost gumákům před lodičkami a hmatatelným výsledkům své práce na domě před pomíjivou slávou.
Zdroj: Face to Face, iDNES.cz, extra.cz
