Dana Batulková po revoluci zjistila, že se jmenuje jinak. Pravé jméno bylo pomsta tatínka

Vše začalo u toho, že otec Dany Batulkové byl vášnivým čtenářem. Když se jeho dcera narodila, právě listoval stránkami historických románů polského spisovatele Henryka Sienkiewicze. Zaujala ho postava Danuše a jméno se mu zalíbilo natolik, že ho neváhal zapsat do rodného listu.

Sama herečka v nedávném rozhovoru řekla, že to byla zřejmě otcova pomsta, a směje se tomu, co všechno mu v té době asi tak mohlo blesknout hlavou. Kdyby v té době četl německou historii, mohla z ní prý být třeba Kunhuta nebo Brunhilda.

Henryk Sienkiewicz ale nebyl žádný neznámý spisovatel. Má Nobelovu cenu za literaturu a do povědomí čtenářů mnoha generací se zapsal svými historickými romány. Byl také komentátorem politických událostí na stránkách tamních novin a domácím čtenářům pomáhal v dobách rozděleného a okupovaného státu. Cizincům zase ukazoval polský národní naturel. Letos v květnu nás čeká navíc významné výročí, bude to 180 let od chvíle, kdy se narodil a v listopadu 110 let ode dne, kdy odešel. Byl potomkem šlechtické rodiny Sienkiewicz a studoval ve Varšavě na několika fakultách, mimo jiné právní vědy i historii. Nakonec ho ale přeci jen zlákala žurnalistika a literatura.

Kniha, o které Batulková mluví, se jmenuje Křižáci. Části románu vycházely nejdříve časopisecky po částech, v roce 1900 byl román kompletně vydán knižně. V češtině vyšel navíc ještě o dva roky dřív před dokončením díla. Herečka sice říká, že se jmenuje po kněžně, ale v knize je to přeci jen složitější. Vystupuje tam postava jménem Danuše (v polském originále Danusia), není to však přímo kněžna, ale šlechtična a dcera mocného rytíře Juranda ze Spychova. Působí jako dvorní dáma u dvora mazovské kněžny Anny Danuty, tak možná i tam má tak trochu původ jméno jedné z našich nejznámějších hereček. Je vidět, že její tatínek byl velkým čtenářem.

Zajímavé je, že sama Dana o oficiální podobě svého jména dlouhá léta vůbec nevěděla. Všichni jí říkali Dano, ona se tak podepisovala a toto jméno používala v běžném životě i v profesní kariéře. Žila v přesvědčení, že se tak skutečně jmenuje, a rodný list, kde stálo černé na bílém Danuše, zkrátka desítky let nikdo nezkoumal.

Zlom nastal až po sametové revoluci. S příchodem nových úřadů, moderních bankovních systémů a daňových povinností, které si už každý musel začít hlídat sám, vyplula pravda na povrch. Úředníci začali vyžadovat přesné údaje podle občanských průkazů a rodných listů. Herečka tak najednou zjistila, že pro stát a banky není Danou, ale Danuší.

Mohla by z toho být úsměvná historka k rodinnému krbu, ale následovalo období velkého opravování. Musela přepsat bankovní účty, smlouvy a veškeré oficiální dokumenty. I když se tehdy v nadsázce ptala tatínka, proč jí vybral zrovna takové jméno, dnes už to bere jako úsměvnou historku k vyprávění. Jméno Danuše se v její rodině navíc stalo i určitým symbolem důrazu. Když na ni syn Jakub Prachař chce být opravdu důrazný nebo jí chce něco rázně vysvětlit, nepoužije oslovení mami, ale osloví ji právě jejím úředním jménem Danuše.

Mnozí se mylně domnívají, že Batulková pochází z herecké rodiny. Snad i proto, že si před lety vzala Davida Prachaře, se kterým má dvě děti. A on vyrostl v prostředí, kde se herecké geny dědily z generace na generaci, jeho tatínkem byl slavný Ilja Prachař.

Batulková to ale měla v dětství úplně jinak. Její tatínek byl strojař, rozuměl obráběcím strojům a doma moc nebýval. Jezdil hodně po montážích a zakázkami do světa. „Pamatuji si i Vánoce, kdy se nemohl vrátit domů, maminka hodně věcí musela řešit sama. Ale když byl táta doma, panovalo u nás klasické rozdělení rolí,“ prozradila Batulková, že péče o domácnost byla zcela na mamince. Ta byla vystudovanou zdravotní sestrou a starala se jak o Danu, tak o jejího mladšího bratra. Mezitím tatínek dbal na vzdělání svých dětí, ačkoliv ne všechno si dnes Batulková ještě pamatuje.

„Nutil mě proto do angličtiny. Bez jazyků se nedá žít, říkal. Chodila jsem proto na angličtinu do jazykovky i mimo školu k panu učiteli Krausovi, který byl za války v Anglii. A kdybych se nedostala na DAMU, studovala bych angličtinu asi i dál. Nikdy jsem to ale při herectví nevyužila, a tak moje angličtina lety nikoli upadla, ale úplně mi vypadla! Písemné testy udělám skvěle, ale když někdo mluví anglicky, tak mu nerozumím,“ vzpomínala. Má ale spoustu příležitostí si své jazykové schopnosti připomenout, protože s dcerou Marianou často vyráží na cesty. Ta se netají tím, že už je dlouho bez partnera, a tak je jí maminka nejlepší kamarádkou, se kterou už viděla kus světa. A jisté je, že teď už má v cestovním pase to správné jméno a ví, kdo doopravdy je.

Na dětství má ale dodnes nádherné vzpomínky. „Měla jsem hrozně svobodné dětství. Vyrůstala jsem na venkově obklopená všemi možnými dětskými radovánkami. Rodiče byli asi přísnější, než jsem já, zároveň byli ale skvělí v tom, že veškeré moje nápady vždycky podporovali,“ řekla.

Zdroj: literatura.cz, mujrozhlas.cz, denik.cz, iDNES.cz, podcast Ušák