Děti na Instagramu vadí čím dál víc. Přijde brzy řada i na dětské herce?

Kritika míří především na influencery, kteří na rodinném životě vydělávají, a v některých zemích se diskutuje i o přísnější regulaci dětských influencerů. Jenže nabízí se otázka: Pokud je problém dítě před kamerou, proč se debata týká jen sociálních sítí? Stejnou pozornost by si totiž možná zasloužili i dětští herci.

Známe plno dětských herců, které rodiče pustili do světa showbyznysu a v životě jim to více uškodilo než pomohlo. Své o tom ví Amanda Bynes (40), která byla hvězdou teenagerských komedií, zazářila například ve snímku Co ta holka chce a zdálo se, že z ní bude světová celebrita. To se sice splnilo, ale dnes je známá především svými skandály a fyzickými proměnami. Sklouzla k alkoholu i drogám a je z ní jiný člověk. Ve filmu si nezahrála od roku 2010. Jedním z nejznámějších dětských herců je Macaulay Culkin (45), i on má za sebou ale období plné drog.

Už od dětství se objevovala na filmových plátnech také Dakota Fanning (32), kterou proslavila role ve filmu Jmenuji se Sam. Bylo jí jen šest. „Já se s tím sice smířila, ale neobvyklé je na tom například to, že i když vyrostete a z holčičky se stanete ženou, lidé vás stále vnímají jako výrazně mladší, než jste ve skutečnosti. Někteří kolegové, bývalé dětské hvězdy, mají pocit, že museli dospět příliš rychle,“ zamýšlela se. Útrapami si prošla i Lindsay Lohan (40) nebo nebo dvojčata Mary-Kate a Ashley Olsen (40).

Velké dětské hvězdy ale najdeme i u nás. Patřil mezi ně Tomáš Holý (†21), který natočil film Pod jezevčí skálou i nebo Jak dostat tatínka do polepšovny, Michaela Kudláčková (57) z filmu Veronika, prostě Nika nebo Renata Mašková (66), která si zahrála ve filmu Přijela k nám pouť.

Dále také Žaneta Fuchsová (54) z filmu Lucie, postrach ulice i Chobotnice z II. patra nebo Jan Kreidl (54) a Lukáš Bech (53) z pohádky Létající Čestmír. Většinu z nich dnes už před kamerou nepotkáte. Ale dodnes veřejnost zajímá, jak se mají, co dělají, jak vypadají. Jsou stále na očích, i když neobchází večírky, nemluví s novináři a mnoho z nich úplně změnilo profesi. Dodnes je znají celé generace, ale někteří z nich poznali i odvrácenou tvář slávy. A některé zase vůbec nevzali na konzervatoř, například Fuchsovou. Bechovi zase lékaři zakázali hrát, protože měl problém s hlasivkami. Osudy jsou sice různé, ale něco mají společné - veřejnost je zná, ačkoliv si sami pro sebe hereckou kariéru v útlém věku nevybrali.

Zastánci dětského herectví namítají, že natáčení filmů a seriálů podléhá přísným pravidlům. Děti mají omezenou pracovní dobu, na place jsou rodiče, pedagogický dohled i jasně stanovené podmínky. Navíc nejde o každodenní sdílení soukromí, ale o uměleckou tvorbu.

Jenže kritici oponují, že podstata je podobná. Ani dítě, které získá hlavní roli ve filmu, si nedokáže představit, co znamená být veřejně známou osobností. Nemůže tušit, že jeho tvář budou lidé poznávat ještě za dvacet let nebo že ho jedna role bude provázet celý život. Rozdíl je možná jen v tom, kdo na jeho popularitě vydělává.

Většinu z nich dnes už před kamerou nepotkáte. Ale dodnes veřejnost zajímá, jak se mají, co dělají, jak vypadají. Jsou stále na očích, i když neobchází večírky, nemluví s novináři a mnoho z nich úplně změnilo profesi. Dodnes je znají celé generace, ale někteří z nich poznali i odvrácenou tvář slávy. A některé zase vůbec nevzali na konzervatoř, například Fuchsovou. Bechovi zase lékaři zakázali hrát, protože měl problém s hlasivkami. Osudy jsou sice různé, ale něco mají společné - veřejnost je zná, ačkoliv si sami pro sebe hereckou kariéru v

Pokud se společnost shodne, že není správné budovat kariéru dítěte prostřednictvím sociálních sítí, je logické položit si ještě jednu otázku. Kde přesně vede hranice? U rodinných vlogů? Reklam? Nebo jednou přijde na řadu i filmový průmysl?

Bez dětských herců si dnes jen těžko představíme pohádky, rodinné filmy nebo seriály. Přesto ještě před několika lety málokoho napadlo, že se vůbec bude vážně diskutovat o tom, zda by rodiče měli zveřejňovat své děti na internetu.

Možná tedy nejde o to, že by děti měly z obrazovek úplně zmizet. Mnohem důležitější je hledat hranici mezi příležitostí a ochranou. Protože dítě si svou budoucnost nevybírá. Tu za něj vždycky určují dospělí. A právě oni by si měli být jistí, že rozhodují skutečně v jeho nejlepším zájmu. Ne ve prospěch sledovanosti, peněz nebo vlastní kariéry. A možná právě to je otázka, kterou si budeme v příštích letech klást stále častěji. Jestli dítě patří před kameru, nebo jestli bychom ho měli chránit bez ohledu na to, zda stojí před objektivem mobilního telefonu, nebo filmové kamery.

Zdroj: autorský článek s využitím iDNES.cz, CNN Prima News, vlasta.cz, blesk.cz