Článek
Cesta na filmové plátno vedla přes neúspěch u zkoušek na divadelní fakultu. Právě tam si mladé ochotnice z Olomouce všiml režisér Hynek Bočan. Hledal totiž dokonalý protiklad k energické a tmavovlasé Daně Bartůňkové, která hrála vypočítavou princeznu Angelínu.
Monika Stará se svou přirozenou naivitou a světlými vlasy přesně odpovídala režisérově představě o hodné a zamilované Adélce. Krátce po neúspěšných zkouškách jí přišel telegram s pozváním na Barrandov a zbytek už je filmová historie. „Asi deset dnů po zkouškách mi přišel telegram. Rychle jsem ho rozbalila a vykoukla na mě věta: Dostavte se na Barrandov tehdy a tehdy. Stop,“ vzpomínala.
Tajemství filmového hlasu a skrytý smích
Ačkoliv Monika Stará v pohádce zářila, její skutečný hlas diváci slyší pouze v písničce, kterou pro film složil Jaroslav Uhlíř. „Petře, Petříčku, chlapče rozmilý, my bychom se k sobě tolik hodili,“ zná každý pozorný divák. Melodii se tehdy učila z kazety, kterou jí skladatel poslal po řidiči autobusu z Prahy na Moravu. V mluvených dialozích ji však musela zastoupit Naďa Konvalinková. Důvodem byl Moničin výrazný moravský přízvuk, který se filmařům nehodil k mluvě ostatních herců.
Natáčení přineslo i mnoho úsměvných momentů. Při jedné z prvních scén například Petr Nárožný omylem utrhl dveře od kočáru. Monika měla co dělat, aby zachovala vážnou tvář, a pozorní diváci si mohou všimnout, jak se jí v onom záběru lehce třesou ramena potlačovaným smíchem. Náročné bylo i učení se jízdě v dámském sedle nebo scéna se schováváním Petra do skříně, kde bylo nutné přesně načasovat každý pohyb.
Pohádka S čerty nejsou žerty patří k vánočním klasikám
Místo divadla katedra
I když po úspěchu pohádky přišla nabídka na angažmá v pražském divadle, Monika se rozhodla jinak. Láska k rodnému kraji a spolužákovi z gymnázia ji zavedla zpět do Olomouce. Místo herectví vystudovala pedagogickou fakultu, obor český jazyk a hudební výchova. Svému dětskému snu stát se učitelkou zůstala věrná a v této profesi působí dodnes.
Mezi školní třídou a divadelním jevištěm vidí Monika Stará velkou podobnost. Podle jejích slov musí být každý dobrý pedagog trochu hercem, aby dokázal své žáky zaujmout a udržet jejich pozornost. Děti jsou v naprosté většině případů nadšené, když zjistí, že jejich paní učitelka je onou slavnou princeznou z obrazovek.
Vzpomínka na filmového Petra
S Vladimírem Dlouhým ji pojilo upřímné přátelství, ale také velká láska. Měli spolu tvořit pár i nějakou dobu po natáčení, ale nakonec se jejich cesty rozešly. To tehdy zlomilo Monice srdce. Herec ji brával do divadla a svěřoval se jí se svou trémou i pracovními postupy. Hodně se od něj naučila, ačkoliv se Adélka stala její jedinou rolí. „Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý, velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali takzvané zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí,“ vzpomínala tehdy Dana Bartůňková, představitelka Angelíny.
Dnes se Monika Stará věnuje především své rodině a práci ve školství. Ačkoliv se na veřejnosti objevuje jen zřídka, na natáčení vzpomíná ráda. Pokud by se měla k filmu někdy vrátit, už by to nebyla pohádka, ale spíše něco vážnější. Talent bezesporu má. Adélka v ní navíc navždy zanechala kousek té milé a upřímné dívky, kterou si lidé zamilovali před více než čtyřiceti lety.
