Jako Kateřina z Ulice byla krásná. Dnes žije Martina Randová bez muže, maminkou se nikdy nestala

Na obrazovce září v rolích žen, které mají všechno. Ve skutečnosti však Martina Randová přiznává, že její sebedůvěra bývala nízká a s muži si příliš nerozuměla. „Myslím, že to s chlapama moc neumím. Byla jsem několikrát zamilovaná, většinou nešťastně. Vždycky jsem se zamilovala do někoho, kdo mě nechtěl,“ uvedla v rozhovoru.

Je zvláštní slyšet takovou věc od úspěšné herečky, která jinak působí jako nezdolná. Ale právě tahle otevřenost dodává jejím slovům autenticitu, která překvapí i věrné fanoušky.

Randová se nikdy lásce nebránila, i když života bez muže se nebojí. Jenže právě ti, kteří ji oslovili, nebyli vždy upřímní. „Jeden se našel. Že by se mnou chtěl bydlet, vzít si mě a mít se mnou děti. Ale já jsem zjistila, že mimo dvě přiznané má další dvě. Nějak mi o tom zapomněl říct,“ vyjádřila se k tématu žádosti o ruku.

Podobné zklamání ale Martinu nezlomilo. Spíš ji naučilo být opatrnější, i když přiznává, že občas je jí doma bez partnera trochu smutno. A kdo by se divil? Vždyť i ona si zaslouží pevné objetí, o kterém sama mluví jako o něčem, co jí chybí nejvíc. „Muži mě chtějí. Mám kolem sebe hodně skvělých atraktivních chlapů. Jenže pak přichází na řadu něco, co už má na starost moje tělo, co už neovlivním, tedy jak se říká chemie. Touha je pro mě moc důležitá, a když se nepřihlásí, vím, že mám jen dalšího dobrého kamaráda,“ prozradila před pár lety.

Randová přiznává, že když byla zamilovaná, děti si přála. „Asi jako každá žena jsem toužila mít děti, když jsem byla zamilovaná. Teď konkrétně jsem ale v období, kdy nejsem přesvědčená, že bych je mohla mít. Jednak je mi už třiačtyřicet, a pak se musím přiznat, abych byla upřímná, že už jsem asi zvyklá na pohodlný způsob života,“ řekla kdysi herečka k tématu dětí. Před deseti lety to ale viděla jinak. „Pokud najdu muže, který bude souhlasit, tak adopce pro mě není rozhodně tabu,“ přiznala tehdy.

Tohle střídání naděje a pochybností je až bolestně lidské. Přesto o dětech mluví bez hořkosti. Spíš s jemnou nostalgií, která se usadila mezi řádky. S vědomím, že některé životní volby za nás udělá osud a že ne vždy je to jednoduché přijmout.

Když herečka zavře dveře od bytu, nečekají na ni seriáloví ženichové, ale milovaná maminka. Velkou část života věnuje péči o blízké, což vyžaduje sílu, kterou na obrazovce málokdo vidí. Nablízku jí byla také dlouhá léta fenka Mína, o kterou loni v září přišla.

Její svět je tichý, zakotvený v povinnostech i každodenních drobnostech. A přestože si nestěžuje, někdy je podle svých slov unavená z toho, že vše musí zvládnout sama. Možná právě v těch chvílích se nejvíc ozývá touha po mužské opoře.

Když mluví o své cestě, působí vyrovnaně. Jako žena, která umí přijmout i to, co ji minulo. Není v tom rezignace, ale spíš smíření, ke kterému dozrála s věkem. I bez naplněného snu o rodině si dokáže vytvořit svět, ve kterém je, jak sama říká, šťastná. „Nechci mít někoho za každou cenu,“ má jasno herečka.

Zdroj: blesk.cz, osobnosti.cz, ahaonline.cz, blesk.cz, iDNES.cz