Kristýna Ryška je bez práce, opřela se i do svých kolegů. Vymýšlí si páté přes deváté, řekla

Čerstvá držitelka Českého lva Kristýna Ryška v nedávném rozhovoru otevřeně promluvila o odvrácené straně českého showbyznysu a chování některých známých tváří. Neskrývala rozhořčení nad tím, jak se v zákulisí natáčení zbytečně chodí po špičkách kolem vybraných jedinců. Umělecké prostředí podle ní toleruje hvězdné manýry, což je pro ni k nepochopení.

Herečka Kristýna Ryška získala v březnu prestižní ocenění Český lev za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v televizní minisérii Král Šumavy: Agent chodec a dočkala se velkého uznání od odborné kritiky. Přesto se teď potýká s nejistotou, kdy bude znovu natáčet. Jak sama přiznala, zatím má pauzu do srpna, a tam by se snad mohla rýsovat nová pracovní nabídka.

Teď sice natočila nový seriál s Vojtěchem Dykem s názvem Inspekce, dříve se objevila i v pár dílech seriálu Jedna rodina, v létě jí ale čeká dlouhé volno. A možná to není náhoda, mnoho jejích kolegů zná stejnou situaci. V herecké branži se této situaci, kdy po obrovském úspěchu a vlně zájmu nastane v telefonu náhlé ticho, říká prokletí Českého lva. Není totiž jediná, které po získání ocenění nepřišla žádná nabídka. V podobném duchu mluvila rok předtím i její kolegyně Simona Lewandowska.

Ryška přiznala, že tato náhlá ztráta jistoty s sebou přináší stavy úzkosti. Herec na volné noze, který nemá stálé divadelní angažmá, musí neustále bojovat s vědomím, že každý projekt začíná od nuly. Podobnou situaci zažila již po skončení úspěšného dobového seriálu Zlatá labuť, kdy se o ní všude mluvilo, ale reálné nabídky nepřicházely.

Člověk podle ní po skvěle odvedené práci snadno propadá zoufalství, že už žádná další role nepřijde, a musí se naučit pracovat s finanční rezervou i pocitem nejistoty.

Tato profesní nejistota ji však provází od chvíle, kdy se rozhodla pro radikální životní změnu. Do širšího povědomí diváků vstoupila jako mladá dívka rolí They Nekonečné v nekonečném seriálu Ulice, kde působila v letech 2009 až 2013. Přestože projekt skvěle fungoval, Ryška pocítila touhu profilovat se v jiných žánrech a zavedenou televizní jistotu opustila, aniž by měla zajištěnou jinou práci.

Následovalo náročné dvouleté období, během kterého o velkou televizní roli nezavadila a věnovala se alternativnímu divadlu, kde po měsíci zkoušení složitého tématu hrála pro tři lidi v sále. Tehdy ji finančně i psychicky podržel její první manžel, scenárista Matěj Podzimek, se kterým se seznámila právě během natáčení Ulice a s nímž se v roce 2019 po devíti letech manželství rozvedla. Zpětně však tento riskantní krok vnímá jako klíčový moment, který ji vymanil ze škatulky seriálové herečky a umožnil jí pozdější úspěch v dramatických projektech, jako byly minisérie Guru, Metanol nebo právě oceněný Král Šumavy.

V posledním rozhovoru v podcastu Čestmíra Strakatého se Kristýna Ryška dotkla také chování svých kolegů a celkových poměrů v českém showbyznysu. Herečka, která sama sebe označuje za introverta a dlouho bojovala s pocitem, že do nablýskaného světa plného excentrických individualit nezapadá, vyjádřila ostré rozhořčení nad tím, jak se v zákulisí natáčení zachází s vybranými jedinci.

Podle jejích slov se kolem celé řady lidí, které bez váhání označila termínem „pseudocelebrity“, neustále chodí po špičkách. Vadí jí, že jim produkce a okolí vytvářejí až příliš ochranitelské a podbízivé prostředí. Tím, že se kolem těchto vybraných tváří neustále našlapuje a tolerují se jim veškeré vrtochy, se v nich pouze upevňuje pocit nedotknutelnosti. Výsledkem je pak prý chování, které postrádá jakoukoli profesní i lidskou pokoru, úctu k ostatním členům štábu a projevuje se vymýšlením nesmyslných požadavků.

Ryšku tento stav lidsky i profesně velmi rozčiluje, protože odmítá přijmout fakt, že by status známé osobnosti měl někoho opravňovat k aroganci. Zdůraznila, že realita běžného života vypadá úplně jinak a nikdo by neměl podléhat iluzi, že svět se točí pouze kolem maskéren a filmových placů.

Tento kritický pohled na vlastní profesi vedl Kristýnu Ryšku k tomu, že se vědomě snaží nebýt na herectví emočně ani společensky závislá. Aby si udržela zdravý odstup od showbyznysové bubliny a neztratila kontakt s realitou, nebojí se v mezidobí mezi natáčeními postavit za bar a pracovat jako řadová servírka v kavárně.

Pro zákazníky, kteří ji často ani nepoznají, je obyčejnou ženou za pultem, což herečce vyhovuje. Zkušenost z reálné práce s lidmi jí dává možnost uvědomit si, co je v životě skutečně důležité, a chránit se před syndromem vyhoření a namyšleností, kterou vidí u svých kolegů. „Často se setkávám s tím, což mě třeba jako rozčiluje, že kolem nějakých jako lidí nebo pseudocelebrit se prostě našlapuje a vlastně se jim jako vytváří to prostředí, aby se chovali tak, jak se jako chovají. Vlastně jako nepokorně, neuctivě, vymýšlí si páté přes deváté a mě to strašně štve,“ řekla.

Zásadní vliv na ni měl návrat z Prahy zpátky do rodného Rožnova pod Radhoštěm, kde našla klidné rodinné zázemí. Kolem pětatřiceti se jí narodil syn Antonín a její do té doby rychlé životní tempo se úplně změnilo. Oporu našla ve svém druhém manželství s ekonomem Janem Ryškou, za kterého se provdala v roce 2022.

Její manžel vede místní folklórní soubor, takže má k lidovým tradicím pořád velmi blízko, ostatně v nich sama vyrůstala. K hudbě a tanci měla vždycky blízko i díky studiu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Tam se kromě herectví učila hrát na klavír, flétnu a zpívat.

Folklórní komunita na Valašsku pro ni představuje přímý protipól k moderní, technologiemi přesycené společnosti.

Setkávání u cimbálové muziky, dodržování velikonočních tradic, spontánní zpěv a tanec v kruhu přátel. To vše bez potřeby cokoli fotografovat a sdílet na sociálních sítích. To je pro Ryšku skutečné štěstí. Rituály, které jí pomáhají neztratit lidskou tvář v odosobněném světě, jsou pro ni totiž velmi důležité.

Zdroj: podcast Čestmíra Strakatého, Český rozhlas Dvojka, novinky.cz, Instagram