Článek
O herečce Lubě Skořepové se s lehkou nadsázkou tradovalo, že na jevišti Národního divadla stála už v době, kdy se budova teprve otevírala. Přehnané to ale nebylo. První scéna se jí stala druhým domovem na téměř sedm desetiletí a potlesk publika si užívala ještě ve věku, kdy by jiní dávno odpočívali.
Kromě herectví ale milovala také nadpřirozeno, horoskopy a svět, který se vymykal běžnému chápání. Věřila na různé bytosti, posmrtný život, komunikovala se skřítky i anděly. Také pěstovala bylinky, sbírala polodrahokamy a věnovala se okultismu. Své schopnosti si navíc nenechávala jen pro sebe, a napsala dokonce několik knih. Byla jednou z nejznámějších čarodějnic českého showbyznysu. To ale není jediné, v čem Skořepová vynikala.
Dětství v Podkrkonoší
Narodila se 21. září 1923 v Náchodě, kde její otec provozoval pilu. Jméno Libuše jí však dlouho nevydrželo. Už od dětství byla pro okolí Lubka, později prostě Luba. Část dětství strávila u babičky v Havlovicích v Podkrkonoší, na samotě obklopené lesy.
Právě tam se zrodil její vnitřní svět. Sama později vyprávěla o setkáních se skřítky, elfy a dalšími bytostmi, které ji v dětství provázely. Babička ji učila pracovat s bylinkami a podporovala ji v tom, aby věřila svým schopnostem. Když se vrátila mezi vrstevníky, působila jinak. Říkalo se, že měla odjakživa v očích sílu, která mohla některé znervózňovat. A Skořepová si toho byla vědoma.
Nemohla mít děti
Na samotě u babičky si osvojila i další vášeň, která ji provázela po zbytek života. Herectví. Imaginární publikum bavila malými představeními a brzy věděla, že právě tohle je její cesta. Navzdory přání otce, který ji směřoval k medicíně, si prosadila studium konzervatoře a v roce 1944 ji úspěšně dokončila.
Zlom přišel krátce poté. Stala se členkou Národního divadla, ale rodiče pořád těžce nesli, že se její životní cesta ubírá k umění. Smíření přišlo až ve chvíli, kdy bylo jasné, že se jejich dcera na scéně skutečně prosadila. K divadlu ji přivedl herec Josef Pehr, tehdejší partner, později manžel. Oba spojovala práce i láska k divadlu, objížděli republiku a věnovali se také dětskému publiku. Společné sny o rodině ale přerušila tragická nehoda. „Jeli jsme jednou někam s ostatními herci, měli jsme nehodu, vylítali jsme všichni ven na dlažbu a měli jsme těžká zranění. Na mne to mělo ten vliv, že jsem už nemohla mít děti,“ vyprávěla.
Manželství tuto zkoušku neustálo. I po rozvodu se ale potkávali v zákulisí Národního divadla. Když Pehr o mnoho let později tragicky zemřel, byla to pro Lubu další těžká rána. O to větší, jak k jeho smrti došlo. Když se s ním rozvedla i další manželka, cítil se čím dál víc osamělý. Osud nedokázal unést a doma se oběsil na klice od dveří.
Lásky si užívala dosyta
Podruhé se provdala za spisovatele a scenáristu Pavla Hanuše. Ani tento vztah nebyl tradiční. Sama otevřeně mluvila o tom, že její život nikdy nebyl svázaný klasickými pravidly. „Každou chvíli jsem mu byla nevěrná, ale ctila jsem spisovatelskou vášeň svého manžela. Dostal pokoj sám pro sebe, aby měl na tvorbu klid. Jenže si ho asi moc neužil, protože jsem si jednoho ze svých milenců nastěhovala přímo do našeho bytu a on byl nucen jeho přítomnost snášet,“ prozradila.
Nikdy se netajila tím, že měla tolik mužů, že by je ani na prstech nedokázala spočítat. Dokázala se rychle zamilovat, někdy jí to ale dlouho nevydrželo. „Všechny muže jsem opustila já. Dodnes si ale pamatuji tu bolest z rozchodu, kterou jsem prožila někdy kolem čtyřiceti nebo padesáti. To už si nepamatuji. Jen tu bolest cítím dodnes,“ vzpomínala.
Po Hanušově smrti už zůstala sama a energii naplno věnovala práci. Objevovala se ve filmech, seriálech i na divadelních prknech a zároveň se stále více nořila do světa astrologie, magie a spiritismu. Věřila v sílu kamenů, bylin i horoskopů a celý život si vybírala partnery podle znamení zvěrokruhu.
Luba Skořepová v roce 2003
Porodní bába pila rum
Navzdory vysokému věku zůstávala čilá a plná humoru. Když slavila devadesátiny na jevišti Národního divadla, glosovala to po svém: „No já nevím, kolik mi je. Bába, která mě tahala z bříška maminky, byla tak ožralá, že to vůbec nezapsala. Třeba je mi o dvacet let míň!“
Než se přestěhovala do LDN, bydlela ve dvougarsonce na pražských Vinohradech. Bydlení na lukrativní adrese milovala, ačkoliv měla později problém platit tak vysoký nájem. Pracovala kvůli tomu ve třech divadlech najednou. „Jsem tu na jednu stranu šťastná, protože mám blízko park Grébovka, na druhou nešťastná, protože nemám na nájem,“ svěřila se. Peněz bylo tak málo, že později nezbývalo ani na hospodyni. „Tak tu nemám moc uklizeno,“ vysvětlovala, proč to v jejím bytě vypadalo tak zanedbaně. Na úklid neměla síly.
Zemřela v prosinci 2016, den před Štědrým dnem. Sama však nikdy nepochybovala, že její příběh nekončí. „Dozvěděla jsem se, že jsem byla nějaká východní tanečnice a také jsem byla manželkou chudého rybáře a měla jsem dvanáct dětí.“ A přála si jediné: „Jen doufám, že se opět narodím jako herečka.“
Zdroj: blesk.cz, blesk.cz, kafe.cz, iDNES.cz, Blesk Pro ženy, Český rozhlas Dvojka
