Maminka Báry Basikové byla krásná a milovala večírky. Před dcerou dávala přednost milencům

Místo objetí, pochvaly a podpory vyrůstala zpěvačka Bára Basiková (63) s pocitem, že své matce zkazila život a že by možná bylo všechno jednodušší, kdyby se vůbec nenarodila. Možná proto se v pozdějších letech rozhodla, že to svým dětem vynahradí. Dnes je mámou dvojčat Anny a Marie (34), které porodila, když jí bylo 29 let. Ve 45 letech se jí narodil ještě syn Theodor (17).

Její mamince Daniele bylo pouhých osmnáct let, když Báru přivedla na svět. Na mateřství tehdy podle zpěvaččiných vzpomínek nebyla připravená a svou dceru prý nikdy nenechala na pochybách, že přišla v nevhodnou chvíli. „Říkala mi, jak jsem jí zkazila život, jak skákala ze skříně, aby mě potratila. Ale jinou mámu jsem neměla, tak jsem to brala, jak to přicházelo,“ svěřila se Basiková otevřeně. „Samozřejmě mě nechtěla, protože byla strašně krásná a pořád měla nějaké nápadníky. Můj táta o ni velmi usiloval, byl o deset let starší a já myslím, že si ji tak jako pojistil,“ vysvětlila v podcastu Bereniky Kohoutové.

Právě tato slova jako by vysvětlovala mnohé z toho, co následovalo. Zatímco jiné děti vzpomínají na společné chvíle s maminkou, mazlení nebo večerní čtení pohádek, Bára podobné vzpomínky nemá. Sama několikrát přiznala, že ji matka nikdy neobjala, nepohladila ani nepolíbila. Přitom právě po její blízkosti jako malá zoufale toužila. Dětství ale prožila především s babičkou a s dědou. „Táta časem zjistil, že ji nezkrotí, nesváže, byl z toho nešťastný a začal pít,“ dodala.

Maminka jedné z našich nejznámějších zpěvaček byla podle vzpomínek své dcery mimořádně krásná žena, která o mužskou pozornost rozhodně neměla nouzi. Podle Basikové měla řadu milenců a společenský život ji lákal mnohem víc než každodenní výchova dítěte. Když jí bylo třináct let, rodiče se rozvedli.

„Moje maminka byla velice krásná žena a měla spoustu milenců,“ vzpomínala zpěvačka v podcastu Agáty Hanychové. Právě muži, zábava a večírky měli v životě její matky často dostávat přednost před rodinou. Pro malou Báru to znamenalo další bolestivé potvrzení pocitu, že pro nejbližšího člověka není na prvním místě. Matka jí prý dávala za vinu, že jí zničila mládí a zkazila život. Pro citlivou dívku to musela být slova, která ovlivnila způsob, jakým později vnímala samu sebe i vztahy s ostatními.

Právě hudba se pro Báru stala světem, do kterého mohla před bolestivou realitou utéct. Jenže ani tam se podpory od maminky nedočkala. Zatímco později její hlas obdivovaly vyprodané sály, doma pro něj příliš pochopení neměli. Matce měl její zpěv dokonce lézt na nervy. A když ji nepřijali na konzervatoř, bylo to pro ni potvrzení, že dcera na hvězdnou kariéru zkrátka nemá.

Zásadní roli proto sehrál dědeček, který v ní viděl talent a byl jedním z lidí, kteří ji podporovali. Právě u něj nacházela povzbuzení, jehož se jí od vlastní maminky nedostávalo. Zpěvačka později vzpomínala, že dědeček měl pro její hudební nadání pochopení a pomohl jí uvěřit, že má smysl svou cestu nevzdávat.

Možná právě díky němu svůj sen nikdy nevzdala. Už jako mladá se prosadila na hudební scéně a postupně se stala jednou z nejvýraznějších českých zpěvaček.

Ani dospělost však automaticky neznamenala, že staré rány zmizely. Vztah matky a dcery zůstal komplikovaný a Bára se nikdy netajila tím, že ji absence mateřské něhy ovlivnila. Přesto svou maminku nedokázala jednoduše zavrhnout. Pouto mezi nimi bylo bolestivé, ale stále existovalo.

Když maminka v roce 2018 zemřela, zpěvačku její odchod hluboce zasáhl. Ztratila naději, že přijdou slova, na která člověk čekal celý život, omluva nebo třeba jen obyčejné objetí. Basiková později dokázala o své mamince mluvit otevřeně, bez snahy minulost přikrášlovat. Zároveň se ale nesnažila vykreslit ji jen černobíle. Sama si uvědomovala, že byla v době jejího narození téměř ještě dítě a mateřství přišlo ve chvíli, kdy toužila po úplně jiném životě. To však nemohlo vymazat bolest malé Báry, která si roky kladla otázku, proč není dost dobrá na to, aby ji vlastní maminka milovala tak, jak potřebovala.

Když se sama stala matkou, dostala možnost ve vztahu k nim neopakovat to, co sama zažila. Své děti se snažila zahrnout láskou, být jim nablízku a dát jim jistotu, že jsou chtěné. Mateřství pro ni nebylo samozřejmostí bez pochybností a chyb, ale o to víc si uvědomovala, jak zásadní je pro dítě pocit bezpečí a vědomí, že se má o koho opřít.

Vlastní zkušenost jí totiž ukázala, že nedostatek lásky v dětství se může s člověkem táhnout desítky let. Možná právě proto se snažila být jinou maminkou, než jakou sama poznala. Nešlo přitom o drahé dárky nebo dokonalý život, ale o něco mnohem důležitějšího. O zájem, blízkost a obyčejné projevy citu. Nikdy dětem podle svých slov nevynadala, protože nemají uklizený pokoj a neodmítla se s jakoukoliv otázkou. Dnes, když už jsou dospělé, je prý skoro otravuje, jak moc se stále snaží být součástí jejich života.

To se jí ale navzdory generačním problémům daří velmi dobře. S dcerami si ráda někam vyrazí, koupí si dobrý drink a povídají si o životě. „Mám klidnou povahu, vše jsem trpělivě a citlivě vysvětlovala dokola. Počkala jsem, až to samy pochopí nebo přestanou vzdorovat. Tím nenásilím se dalo všechno řešit, o všem si povídat, všechno ventilovat a naprosto upřímně otevřeně rozebírat, protože dítě je taky člověk a už malé dítě má srdíčko a duši, kterou vnímá a cítí, a je velmi zranitelné a citlivé. Na to je třeba brát ohled a opravdu na všechny otázky odpovědět, všechny problémy s nimi řešit a být za všech okolností chápavá, milá, tolerantní, a hlavně taky povzbuzující. A je opravdu důležité dítěti věřit a věřit v něj a podporovat jeho sebevědomí. A to, co chtějí dělat, je zásadní,“ svěřila se.

Bára Basiková nikdy nedostala možnost vrátit se do dětství a změnit chvíle, kdy čekala na pohlazení, které nepřišlo. Nemohla ovlivnit, že její maminka byla příliš mladá, toužila po zábavě a mužích a podle zpěvaččiných slov vnímala vlastní dceru spíš jako překážku než jako střed svého světa.

Mohla ale rozhodnout o tom, co si z této zkušenosti odnese dál. A především o tom, jaké dětství připraví svým vlastním dětem. Právě tam jako by se kruh uzavřel. Co sama nedostala, snažila se dát jim. Lásku, podporu i jistotu, že jejich místo v jejím životě nikdy nebylo omylem. „V životě jsem na děti nekřičela ani je neuhodila. Jsou pro mě nejvíc,“ má jasno.

Zdroj: autorský článek s využitím iDNES.cz, Prima ŽENY, maminka.cz, super.cz, lifee.cz