Maminka Václava Vydry byla krásná. Medřická ho po své smrti zachránila z dluhů, pomohla kartářka

Překrásná a talentovaná herečka Dana Medřická se narodila v Praze v červenci 1920. Její táta prodával textil, peníze doma byly a pro dceru chtěl klid. Představoval si pro ni bezpečné měšťanské manželství, jenže narazil. Dana měla svou hlavu. Milovala divadlo, recitovala, a nakonec si trucem prosadila konzervatoř. Válka sice školu utnula, ale Medřickou už od divadla nikdo nedostal.

Vzhledem nepatřila mezi ty klasické, chladné krásky z plakátů. Měla ale něco mnohem lepšího. Neskutečné kouzlo osobnosti, hluboký, podmanivý hlas a jiskru v očích. Lidé v sále z ní nemohli spustit oči. Ta noblesa z ní zkrátka šla sama, nemusela nic hrát. Rychle se stala hvězdou pražských scén a nakonec skončila v Národním divadle.

Ještě předtím ale potkala svého osudového muže Václava Vydru mladšího. Byl o osmnáct let starší, což tátu Dany k smrti vyděsilo, ale ti dva k sobě prostě patřili. A v roce 1947 byla svatba. Život s hercem měl ale svá úskalí. Postupem let se Medřická stala slavnější a úspěšnější než Vydra, což velmi těžce nesl. Byl zarytý komunista, dokonce kvůli němu herečka vstoupila do strany. Názorově se ale rozcházeli a neshod mezi manželi bylo čím dál víc.

Jejich život také významným způsobem poznamenala rodinná tragédie. Jejich první syn Václav zemřel, když mu nebyl ani rok. „V den jeho pohřbu dokonce paní Medřická hrála. Byla to nesmírně silná osobnost a profesionálka. Myslím, že právě vztah s manželem a fakt, že jí tehdy bylo teprve šestadvacet, jí pomohly tu tragédii překonat,“ řekla o Medřické publicistka Bohumila Spisarová.

Když v lednu 1956 porodila druhého kluka, znovu dostal jméno Václav. Bylo jí šestatřicet, brala ho jako vymodlený zázrak a velmi se o něj bála. Když přinesl na vysvědčení během dospívání samé jedničky a toužil po motorce, Medřická mu to okamžitě zakázala a koupili mu raději psa. Možná tam se zrodila jeho láska ke zvířatům, dnes chová koně a neumí si představit den bez přírody. „Myslím, že s mojí výchovou příliš problém nebyl, byl jsem tvárný, a tak si ani nepamatuji žádné pohlavky ani zákazy. Máma mě trestat nemusela – pro mě byl trest už to, když jsem viděl, jak je smutná. To jsem pak trpěl jako zvíře, protože jsem ji měl moc rád. Nikdy jsem ji nechtěl zklamat,“ svěřil se.

Doma ale dokázala Medřická vytvořit takové rodinné zázemí, na které Vydra dodnes s láskou vzpomíná. „Maminka se narodila v Praze, vyrůstala na Letné. Vařit začala vlastně až po smrti babičky a stále čerpala z jejích receptů. Po dopoledních zkouškách v divadle přicházeli rodiče vždycky domů na oběd,“ prozradil.

Do divadla ho rodiče netlačili, věděli, co je to za řeholi. Když se ale Václav rozhodl pro konzervatoř, maminka mu nebránila. Měla ale strach, aby mu lidi nepředhazovali protekci. Trvala na tom, že si všechno musí zasloužit sám. „Mě doma nikdo k ničemu netlačil, ani mě samotného to k herectví nějak zvlášť netáhlo,“ vzpomínal. Původně plánoval, že z něj bude hasič nebo ošetřovatel v zoo. Nakonec následoval odkaz své maminky a stal se jedním z nejznámějších herců své generace.

Vydrovi se nikdy nepoštěstilo, aby se s maminkou potkal na divadelních prknech, ale jednou si spolu zahráli před kamerou ve filmu Půl domu bez ženicha. „Bylo mi něco málo přes dvacet let. V době svých hereckých začátků jsem se před rodiči dost styděl,“ nechal se slyšet. V kariéře ho ale maminka vždy podporovala, tušila, že má velký talent. „Nasměrovala mě tím, jak žila. Díky ní tuším, jak mám žít. Důležitou radu mi ale dala v profesi. Řekla mi: Vašku, hlavně nehraj! Chtěla tím říct, že projev musí být přirozený. A to je to nejtěžší,“ dodal.

Když manžel Medřické onemocněl vážnou nemocí, herečka se o něj starala až do posledního dne. Odešel ve věku 76 let. „Otec už byl hodně nemocný, měl roztroušenou sklerózu, špatně chodil, bylo to s ním opravdu těžké. Máma se o něj úžasně starala. To, že zemřel, bylo vlastně vysvobození, jak pro něj, tak i pro mámu,“ vzpomínal jejich syn. V jejich rodině je tradicí, že se muži jmenují Václav. Jmenoval se tak i jeho dědeček, který byl českým divadelním režisérem a hercem.

Do života Medřické po smrti muže pak vstoupil španělský gentleman Artemio, který ji dlouho platonicky miloval a posílal jí dopisy. Před lety si na ni počkal před divadlem, přinesl jí květinu a vyjádřil jí vděčnost za to, že mu její představení pomáhají v těžkých časech.

„Když se rozhodl se svojí tehdejší manželkou vrátit domů do Španělska, chtěl se s ní rozloučit. A tak koupil kytici růží a po představení na ni počkal. Pak poslal pár pohledů, táta si je ještě doma schovával. Pak nás všechny pozval do Španělska, kde jsme měli strávit prázdniny, jenže táta na jaře zemřel. Já byl v tu dobu na vojně, tak jsem jet nemohl. A máma říkala, že tam přece sama nemůže. Naprosto tvrdě jsem ji tenkrát přemlouval, aby letěla, že už se tam také nikdy nemusí podívat. Nakonec tedy souhlasila. Artemio jí tam zařídil veškerý servis, nemusela se absolutně o nic starat. Ze Španělska přijela nadšená, připadala si tam jako královna,“ prozradil syn rodinnou historii. Když pak Artemiovi krátce nato zemřela manželka a on i Medřická zůstali sami, rozhořela se láska mezi nimi naplno. Medřická se pak syna zeptala, co by říkal na to, kdyby se za Artemia provdala. A Václav Vydra jí dal své požehnání, pro maminku si přál především štěstí.

Štěstí zamilované dvojici ale dlouho nevydrželo. Zhruba rok po svatbě Medřická nečekaně zemřela. Bylo jí pouhých 62 let a pro jejího syna to byl obrovský šok. Zničehonic se jí tehdy udělalo špatně, Vydra ji vezl do nemocnice a tam mu řekli, že prodělala infarkt. Chodil ji navštěvovat každý den, byla při vědomí. Po týdnu tam zemřela.

„Uvědomovala si to. O smrti ale nemluvila. Když zemřela, byla to pro mě strašná rána. Ani smrt táty, který zemřel tři roky před ní, mě nezasáhla tolik, jako tohle. Tahle smrt byla zcela nečekaná. Byl to pro mě obrovský šok,“ vzpomínal.

Maminka nad ním ale nepřestala bdít ani po svém odchodu a pomohla mu ve velmi těžkém období. Možná to bylo - jak se tak říká - něco mezi nebem a zemí. Po sametové revoluci se totiž Václav Vydra pustil do podnikání se zbraněmi, jenže kvůli náhlé změně zákonů zbankrotoval a ocitl se v bezvýchodné situaci. Skončil v obřích dluzích a bance musel nechat zastavit i rodný dům.

Když mu bylo nejhůř, přišla nečekaná pomoc od milované maminky Dany Medřické, a to doslova ze záhrobí. Herce kontaktovala cizí žena s tím, že umí mluvit s duchy a jeho maminka mu vzkazuje, ať se nebojí, že všechno dobře dopadne. Tento moment Vydrovi vrátil sílu a rozhodl se vydat o své mamince vzpomínkovou knihu, o které v té době pochyboval. Nedařilo se mu totiž sehnat nakladatele. Na její tisk si nakonec půjčil peníze, náhodou potkal distributora, který žil ve stejné ulici a po výtiscích se jen zaprášilo. Obrovský úspěch knihy přinesl čistý zisk, který herce finančně zachránil a umožnil mu získat rodinný dům zpět. Dana Medřická tak svého syna podržela i dlouho po svém odchodu.

Zdroj: denik.cz, Dvojka Rozhlas, extra.cz, expres.cz, novinky.cz, Prima ŽENY, CNN Prima News