Článek
Umělecké geny však krásná Pavla Dostálová nedostala náhodou. Její zesnulý tatínek Pavel Dostál byl český divadelní dramaturg, textař, scenárista, režisér i publicista. Ale také porevoluční politik, poslanec Federálního shromáždění a pátý ministr kultury České republiky. Právě to mnohdy Pavle ve škole „zavařilo“.
Dětství v Olomouci
Dětství prožila Pavla v Olomouci, vystudovala pedagogickou školu a vidět byla především v ochotnických souborech. Nakonec její kroky ale vedly na pražskou DAMU, kde vystudovala činohru. „Chtěla jsem být vždycky herečka. Měla jsem období, kdy jsem chtěla být klaun v cirkuse, nebo provazochodkyně. To mě ale rychle přešlo. Stejně jako, že jsem jednu chvíli chtěla studovat zemědělku a jízdu na koni. Pak jsem se tedy vrátila k tomu, že chci hrát,“ svěřila se pro Český rozhlas.
Na své dětství vzpomíná velmi ráda, ačkoliv nepopírá, že to s ní rodiče neměli mnohdy jednoduché. Svou pubertu označuje jako divokou. „Třeba jednou jsem zašla do lékárny a koupila si tam chirurgickou jehlu. Doma jsem šla na záchod a tam jsem si propíchla nosní dírku, abych mohla nosit piercing. To mi vydrželo asi týden, pak mi to přišlo málo, tak jsem si tam rubla i druhou stranu. Vůbec to nechápu, já se dneska bojím i odběru krve,“ prozradila loni v show 7 pádů Honzy Dědka.
První tetování
„Ve čtrnácti jsem zase přišla s prvním tetováním – s parožím na břichu. To je strašně nechutná věc. Mamka se rozbrečela a táta si mě vzal do obýváku, sundal si hodinky. Myslela jsem, že bude sekec. Nikdy mě nebil, myslela jsem si, že poprvé dostanu. Rozmáchl se a ukázal mi ruku. Na předloktí měl vytetované P. D. a řekl mi, že byl hloupej a že toho budu jednou litovat. A měl pravdu. Lituju. Je to strašný. A až budu těhotná, tak to bude ještě horší,“ dodala.
Odvaha jí však nechybí ani v dospělosti. „Jednou jsem vletěla mezi dva chlapy, z toho jeden měl v ruce nůž. Tehdy jsem si to ani neuvědomila to nebezpečí, do kterého jsem se vystavila,“ vyprávěla.
Pavel Dostál s dcerou Pavlou v roce 2004
Měli krásný vztah
Na zesnulého otce vzpomíná s láskou, měli krásný vztah. Jak sama říká, později založený především na telefonování. „Když byla jen pevná linka, on volával, já jsem zvedala telefon a představovala jsem se jako někdo jiný. Doteď miluju telefonování. Když volal pan Havel, těšila jsem se a taky jsem to zvedala. A když jsme se potkali, omdlela jsem. To se stalo při otvírání Jeleního příkopu. Když jsem ho uviděla, švihlo to se mnou,“ vzpomíná, že k vysoce postaveným politikům měla díky tatínkovi blízko. Jenže to s sebou, samozřejmě, neslo i negativa.
Nebyli to spolužáci, kteří by si ji dobírali. Ale především učitelé, kteří rádi říkávali, že když má tatínka ministra kultury, znalosti by měla mít. Doma se s tím otci svěřila a ten jí poradil, aby mu příště zavolala, až něco takového uslyší. Jednou to udělala, dala učitelce tatínka k telefonu - a od té doby jí to nikdy neřekla. Sice Pavla neví, co si tehdy učitelka vyslechla, ale příjemné to asi nebylo.
Ani její maminka nebyla tak docela mimo obor. Zamlada působila jako amatérská herečka. Rodiče se seznámili v divadle Dostavník, které funguje dodnes.
Se Zemanem se oslovovali Bimbo
Pavel Dostál byl svého času velmi oblíbeným politikem. Působil ve vládě Miloše Zemana, se kterým se vzájemně oslovovali „Bimbo“, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka. Byl výborný řečník, zajímaly ho názory ostatních a ideologicky byl velmi tolerantní.
Ještě před revolucí se v roce 1968 postavil proti vpádu cizích vojsk do Československa, podílel se také na protiokupačním vysílání rozhlasu. O rok později vystoupil z KSČ, tehdy na protest proti nástupu Gustava Husáka. Členem byl od roku 1962. Až do pádů komunistů pak mohl pracovat jen v dělnických a technických profesích. Živil se jako topič nebo jeřábník.
Zemřel na rakovinu slinivky v červenci 2005, v září 2004 mu vyoperovali zhoubný nádor ze slinivky. Po několika měsících se však nemoc vrátila. „Možná se na mém zdraví podepsalo to, že se téměř každý večer potloukám po různých kulturních akcích a pak málo spím,“ říkal tehdy. Pavle bylo v té době patnáct let. Říká, že ji mrzí, že ho nezažila jako partnera do nějaké debaty. Dodnes je však vzpomínaní na něj plné humoru. Zdědila po něm otevřenost, spontánnost. Jako tatínek je impulzivní a živelná. Jen ji minula jeho zodpovědnost, tu si „vysloužila“ její starší sestra Míša.
Zdroj: Prima Ženy, wikipedia.org, iDNES.cz, Český rozhlas
