Článek
„Ležely jsme o prázdninách pod duchnami, poslouchaly, u některých pohádek jsme se i bály,“ vzpomínala herečka Veronika Khek Kubařová na dětství, které zní skoro idylicky. „Každé léto, když naši pracovali, jsme se sestrou a sestřenicí jezdily k babičce na chalupu na Vysočinu. Babička měla krůty, králíky a husy, které jsme honily bidlem a vodily je přes silnici koupat do místního rybníčku. Házely jsme po sobě husí hovínka, cachtaly se v lomu, babička nás vozila na proutěné kárce… Měla jsem přenádherné dětství,“ dodala.
Kousek pohádky si uchovala i do skutečného života. Když se vrhla na herectví, často dostávala roli princezen, pro které byla jako stvořená. Je však nutné říct, že rodiče z jejího výběru povolání zprvu radost neměli. Spíše naopak. Maminka byla zoufalá a tatínek se opil. Kdo ji však vždy podporoval, byla o čtyři roky mladší sestra. S tou si byly dříve podobné jako vejce vejci.
V rodině nachází oporu
„Táta se opil, máma byla zoufalá. Ale teď, když mě vidí, že mám práci, že mám co dělat, je to pro ně, myslím, taková satisfakce,“ říká Kubařová, která našla v herecké branži také lásku. Nejdřív tvořila pár s režisérem Karlem Janákem, se kterým se seznámila během natáčení Rafťáků. Dnes je provdaná za divadelního režiséra Pavla Kheka a nedávno se spolu dočkali prvního vytouženého miminka.
Už v minulosti říkala, že na rodinu nespěchá a věří, že dítě přichází do rodiny vždy ve správný čas. Přesto mnohdy dostávala od novinářů velmi nepříjemné otázky, kdy už se maminkou rozhodne stát, a bylo zřejmé, že jí takové diskuze nejsou příjemné. Dnes je šťastná. Od herectví si dává pauzu, věnuje se jen mateřským povinnostem a na sociálních sítích čas od času prozradí, že se má hezky. Tvář syna neukazuje a jak se v nové roli doopravdy cítí, o tom rovněž nemluví. Tím je ale ostatně Veronika pověstná. Do soukromí si veřejnost zkrátka nepouští.
Veronika Khek Kubařová se svou sestrou v roce 2019
Sestra vždy nablízku
Veroničina krásná sestra se jmenuje Dana a mnohdy s ní vyrazí na společenské akce, kde je sestře oporou. Strávily spolu celé dětství, a když se Veronika rozhodla jít na studia do jiného města, bylo to poprvé, co se rozdělily. „Nikde jsem sama necestovala, nikdy jsem nebyla třeba sama v Praze na nákupech. A odejít v patnácti od rodičů je riziko, protože puberta je velmi těžké životní období,“ vzpomínala herečka.
Na druhou stranu není překvapivé, že se Veronika rozhodla pro herectví. Její maminka i prarodiče se totiž v Rakovníku věnovali loutkovému divadlu. „Díky našim jsme se sestrou žily jako děti v ještě větší imaginaci, než je obvyklé. Zpívaly jsme písničky z jejich představení, měly jsme loutky, s nimiž jsme si hrály. Navíc mamka je učitelka ve školce, takže organizuje různé besídky. Máme spoustu videokazet rodinných vystoupení. Můj manžel jednou dokonce na mém recitálu v Rokoku, aniž bych o tom věděla, pustil příšerné video, kde vystupuju se ségrou, kterou vzápětí odhazuju od mikrofonu, abych mohla sama zazpívat „Umbabaum“. Trapas!“ svěřila se herečka.
„Tím, že jsem chodila s mými rodiči do divadélka, tak jsem k loutkám měla vztah jako k panenkám. Vždy jsem si cenila toho, že moje maminka vodí třeba Zlatovlásku a tatínek zlého krále. Toho jsem moc ráda neměla, ale když jsem byla větší, tak jsem tu podstatu pochopila. V dnešní době jsou pro mě loutky jeden kouzelný svět,“ svěřila se Veroničina maminka v rozhovoru z roku 2009. Ačkoliv její sestra veřejně nevystupuje a není známo, čemu se věnuje, jisté je, že byla uměním obklopena odmala.
Zdroj: iDNES.cz, denik.cz, Rakovnický deník, Instagram
