Článek
Frontman O5 a Radeček Tomáš Polák otevřeně promluvil o transplantaci vlasů. Dlouho nosil čepičku, protože se v ní cítil bezpečně, pak přišlo Turecko, Maďarsko a pointa, kterou by žádný muž po zákroku slyšet nechtěl: manželka zjistila, že mu to vlastně sluší i plešaté.
Tomáš Polák z O5 a Radeček dlouho patřil k mužům, které si člověk automaticky spojil s čepičkou. Nebyl to jen módní doplněk. Sám v Koťák Live říká, že mu dělala dobře psychicky. Cítil se v ní bezpečně. Což je hezký způsob, jak říct, že některé věci na hlavě nejsou jen o hlavě.
Jenže čepička šla na chvíli stranou. Důvod? Nové vlasy. Tomáš otevřeně popsal, že byl na transplantaci vlasů. Nejdřív v Turecku, později ještě v Maďarsku. A jak už to bývá, jakmile člověk jednou začne řešit štěpy, kouty a vlasovou linii, začne o tom mluvit skoro jako znalec.
Vyprávěl, že v Turecku viděl na letišti spoustu mužů po podobných zákrocích a žen po úpravách nosu. Člověk si podle něj rychle začne všímat, kdo má co nového na hlavě a co se komu asi právě hojí. U něj padlo číslo 3500 štěpů. Jenže pak přišel problém. Když se vlasy doplní jen vepředu, může se stát, že zbytek hlavy začne vypadat jako jiná kapitola. A tak přišlo druhé kolo.
Tentokrát Maďarsko. Tomáš se bojí létání, takže představa, že se dá jet autem, ho zaujala. Jenže Maďarsko v jeho představách vypadalo blíž než realita. Nakonec jel až do Segedínu, kousek od srbských hranic. Osm hodin autem tam, zákrok a zase domů. Romantický výlet to asi nebyl, ale vlasy si člověk někdy musí vybojovat.
Nejlepší část celé historky se ale týká jeho manželky Magdalény. Tomáš říká, že mu řekla, že ho nechce mít plešatého, protože se jí plešatí chlapi nelíbí. On zase odmítal takzvaný věneček, tedy klasický pruh vlasů vzadu a nic nahoře. A tak z toho vyšla transplantace jako nejlogičtější varianta.
Jenže když se vrátil vyholený, přišla pointa. Manželka otevřela dveře a podle Tomáše řekla, že je to „v prdeli“, protože mu to sluší i plešaté. V tu chvíli už ale bylo pozdě. Peníze pryč, zákrok hotový, hlava osazená a doma zjištění, že možná pleš nebyla takový problém, jak se původně zdálo.
Tomáš z toho dělá humor, ale zároveň je v tom něco hodně lidského. Vlasy jsou u chlapů téma, o kterém se často vtipkuje, ale málokdo přizná, že ho to opravdu řeší. Někdo to oholí, někdo se s tím smíří, někdo nosí čepici a někdo jede do Maďarska. A někdo udělá všechno najednou.
Celé to navíc dobře sedí k jeho povaze. Umí se shodit, ale ne tak, aby se za tím schoval. Řekne, že má nejmenší hlavu v českém showbyznysu, že Marek Ztracený je na opačné straně, a zároveň úplně vážně popíše, proč mu čepička pomáhala. To není póza rockera, který chce vypadat nedotknutelně. To je chlap, který si z vlastních vlasů udělá historku dřív, než to za něj udělá někdo jiný.
A možná právě proto ta pasáž funguje. Není to příběh o marnivosti. Je to příběh o tom, že i frontman kapely, která hraje velké koncerty a píše písničky pro Lucii Bílou, může doma řešit úplně obyčejnou věc: jestli bude jednou plešatý a co na to řekne jeho žena.
