Článek
Vrátili jsme se z Chorvatska před týdnem. Bylo to fajn, ostatně jako vždycky. Do této země na rozhraní střední a jižní Evropy jezdíme už dvanáct let. Vždy na stejné místo - naším cílem bývá městečko Rovinj na poloostrově Istrie. Toto úžasné místo na pobřeží Jaderského moře jsme si prostě zamilovali. Místní jsou k nám neuvěřitelně milí, byť tentokrát jsme se dozvěděli, že my jsme sice fajn, ale jiní Češi si klidně mohou zůstat doma.
Nerespektujete nás, tvrdí Chorvat
Nejprve jsme to nebrali nijak vážně. Ovšem jedna vzrušená debata s místními nám trochu otevřela oči. Oni to opravdu vážně myslí. „Vzkažte doma, ať k nám vaši krajané nejezdí, nechceme je tady,“ řekl za měsíc padesátiletý Stjepan. Ve městě provozuje půjčovnu vodních lyží, skútrů a dalších věcí. Dle svých slov má pro své přání několik důvodů.
Tím hlavním podle něj je, že se mnoho Čech neumí chovat. „Lepší tu mít Rusy. Pořád křičí, ale respektují nás. Vy si děláte, co se vám líbí. Vůbec nemáte smysl pro pravidla. Dvakrát se mi stalo, že mi někdo v obchodě udělal škodu. V obou případech Češi přesto, že už jsem si nechal napsat nápis „nedotýkat“ ve vašem jazyce. Já netvrdím, že jste zlí nebo to děláte schválně. Ale jak jsem říkal, nerespektujete nás. My jsme tu doma, ne vy. Já také nejezdím do Prahy škodit a ničit něčí majetek.“ Není to přitom ojedinělý případ.
Doplácíme na určité skupiny turistů
Ani ve městě Rovinj nejde o názor, který by mělo pár jedinců. Rozhodně to není tak, že by zde Čechy nenáviděli, tak to určitě není. Ale když mají říct, zda by se Čechů coby turistů zbavili, téměř jednohlasně jsou pro. Ivan, jehož krámek s drobným občerstvením stojí teprve pár týdnů, má jednoduchý recept. „Zdražíme. Němec koupí, Rus také. Ale Čech ne. A odejde jinam, muset, tady pro něj nebude dobré,“ vysvětluje lámanou angličtinou. Na argument, že spousta Čechů má peníze a nebude jim problém zaplatit, jen krčí rameny. Pak dodá, že takové Čechy tedy chce, ale „tamty“ ne.
Postupem času nám dochází, že Češi jako celkem doplácejí na určité skupinky turistů. Sami místní lidé nám řekli, že by je ještě před pár lety nenapadlo, aby na Čechy jakkoli nadávali. Ta změn přišla v posledních letech. Už před pár lety bylo totiž evidentní, že Chorvaté tzv. „paštičkáře“ nechtějí. Tento trend stále pokračuje a s touto skupinou turistů se „svezou“ všichni ostatní. Samozřejmě až na výjimky, kterými jsou zejména lidé kteří mají v Chorvatsku vazby vybudovaná v předchozích letech. Místní je znají a vědí, co od nich čekat.
Můžeme si je zase získat
Co tedy dál? Přesvědčit Chorvaty, že ne všichni patříme do jednoho pytle. Nebude to snadné, přeci je pocit „příkoří“ už mají v této zemi poměrně dlouho. Na druhou stranu to není nemožné. My jsme se nakonec dozvěděli, že kdyby byli všichni Češi takoví, jako jsme my, nebyl by problém. Což je docela dobrá zpráva, protože si nikdo z naší party nemyslí, že by byl někým extra.
Můžeme si zkusit Chorvaty získat tím, že bude respektovat jejich pravidla a nebudeme se chovat jako burani, kteří se zrovna vypotáceli ze zařízení páté cenové skupiny. A třeba na ně nebudeme halekat česky a myslet si, že nám každý na světě musí rozumět.
