Článek
Vyřídit si s Němci účty, to bylo po kapitulaci nacistů v roce 1945 hnacím motorem mnoha lidí. Na jednu stranu se to dá pochopit. Na stranu druhou se ale odehrávaly masakry, které si s těmi nacistickými nijak nezadaly. Rozum šel stranou, emoce byly silnější.
Jeden z nejohavnějších přišel v městečku Postoloprty. „Při exhumaci v roce 1947 bylo nalezeno 763 lidských ostatků, ale všechny výpovědi mluví o zavražděných více než dvou tisících lidech, většinou civilistech,“ vysvětloval badatel Jiří Padevět. Vše bylo o to šílenější, že celý masakr iniciovala československá armáda, která do města přijela 26. května 1945. Vojáci měli prověřit civilní obyvatelstvo a potlačit případný odpor, který se ale nekonal.
Nacisté utekli, umírali civilisté
Je třeba říct, že Postoloprty byly během nacistické okupace tvrdě zkoušené. Místní koncentrační tábor, tzv. bažantnice, byl otevřen v roce 1943 a sloužil primárně pro internaci smíšených židovských rodin. Po skončení války byli na stejné místo zahnání Němci nejen z Postoloprt, ale i z blízkého okolí. Smutnou ironií bylo, že šlo vesměs o civilní obyvatelstvo, které během války také trpělo. Nacisté v drtivé většině stihli utéct do bezpečí.
Mnoho lidských ostatků také neslo známky mučení, z čehož je patrné, jak se Češi tenkrát mstili. Bití železnou tyčí apod. bylo v podstatě běžné. Masakry většinou probíhaly v noci, mrtvá těla byla pohřbena na místě. Ušetřen nebyl nikdo, umírali starci, ženy, děti i muži. Do násilí se zapojil prakticky každý, kdo byl „po ruce“. Od členů Svobodova armádního sboru, přes místní četníky, až po revoluční gardy. Jedním z mužů, který popravám velel, byl v té době slavný Vojtěch Černý, hrdina od Sokolova a Dukelského průsmyku.
Vrazi spravedlnosti unikli
Událost nezůstala bez odezvy, po válce došlo na vyšetřování. Potrestán ale nebyl nikdo. „Státní bezpečnost konstatovala, že tvrdé zacházení – rozumějme vraždění – bylo podloženo stanným právem. Což byl nesmysl. Jako další bylo uváděno provokativní chování Němců či neuposlechnutí vojenských rozkazů,“ uvedl Padevět. Komunistický režim pak vše zametl pod koberec. I když místní o všem věděli, mlčeli.
Téma se znovu otevřelo až v devadesátých letech minulého století. Vyšetřovat se začala také poprava pěti chlapců ve věku 12 až 15 let, kteří byli postaveni ke zdi. Čtyři zemřeli okamžitě po dávce ze samopalu, pátý přežil a prosil o milost. Byl umlčen ranou do týla. Vrazi byli nakonec odhaleni. Rozkaz dal již zmíněný Vojtěch Černý, tři z chlapců zastřelil místní policista Bohuslav Marek. „Tehdejší trestní řád neznal trestný čin genocida,“ řekl vyšetřovatel s tím, že kdyby existoval, oba muže by neobvinil z vraždy, ale z genocidy.
Ani jeden z mužů však potrestán nebyl. Vojtěch Černý zemřel v roce 1991 v 74 letech, Bohuslav Marek zemřel v roce 1969 ve věku 71 let. Faktem je, že Černý se ke všemu přiznal, nikdy svého činu nelitoval. „Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, i kdybych prováděl exekuce každý den.“ Odpovídat na vraždu vraždou, však příliš logiku nedává.
Zdroje: irozhlas.cz, aktualne.cz, lidovky.cz, pametnaroda.cz, denikn.cz, idnes.cz, ctidoma.cz
