Článek
Už jako malá holčička snila Petra o velké rodina. Hrávala si na to, že je maminka a má minimálně deset potomků. Z toho sice postupem času ustoupila, přesto si dvě, tři děti přála. Zdálo se, že našla ideálního partnera, Igor byl vyloženě rodinný typ. Alespoň v době, kdy spolu randili. A asi by to tak zůstalo, pokud by nezměnil práci, nenašel si nové přátele a s nimi najednou přišly z pohledu Petry obrovské problémy. Během chvíle už nic nebylo takového, jako dřív.
Budoucí manžel ji vůbec nezajímal
Petra vždycky ráda plánovala. Na střední škole měla časovou osu, která ukazovala, kdy si najde partnera, kdy se za něj provdá, kdy bude mít první dítě apod. Brzy ale zjistila, že život je, mimo jiné, také o spoustě proměnných, které jaksi nejdou zadat do tabulky. „Kamarádky si ťukaly na čelo, hodně lidí si o mě myslelo, že nejsem normální. Nutno říct, že já si to později začala myslet také, když jsem se podívala zpět na to, jak jsem se chovala,“ usmívala se sympatická brunetka. Její život začal psát úplně jiné kapitoly, než které si kdysi namalovala ve své hlavě.
Nutno říct, že toho pravého, pokud to bereme tak, že je to muž, kterého si jednou vezme, potkala velmi brzy. Vlastně ještě ve dvaceti. Ovšem v té době spolu nerandili a pokud by jí někdo řekl, že se někdy stane jeho ženou, považovala by takového člověka za podivína. „Michal byl hrozně namachrovaný. Hrál hokej a myslel si, že je mistr světa. Nebyl. Navíc přišlo zranění, které jeho kariéru ukončilo dřív, než pořádně začala. To jsem se ale dozvěděla jen tak letmo od kamarádky, která nás na jedné akci seznámila. bez mučení říkám, že mi to tehdy bylo úplně jedno.“ V té době měla Petra jiné zájmy.
Setkání po letech
Chodila s pohledným spolužákem ze střední školy a myslela si, že jsou si souzeni. Že se spletla zjistila ve chvíli, kdy ho načapala, jak se na lavičce v parku líbá s jinou holkou. „Proklela jsem ho. Regulérně jsem ho proklela. Dodnes se tomu směju, on už také, protože jsme se nakonec stali dobrými přáteli. Ale bylo to tenkrát fakt vtipné, co ze mě padalo za hlášky.“ Každopádně čas běžel a Petra se rozhodovala, zda po pět letech opět vyrazí na narozeniny kámošky, na kterých se kdysi seznámila s Michalem. Na něj zapomněla, vůbec ji nenapadlo, že by tam mohl být. Nicméně se potkali a on byl úplně jiný než dřív.
Vrátil se zrovna z Anglie, kde studoval. Poté, co skončil s hokejem, změnil životní priority a ukázalo se, že je to moc fajn chlápek. „Bylo mi s ním moc dobře. Začali jsme se vídat, brzy z toho bylo plnohodnotné randění. Když jsme spolu chodili asi půl roku, nastěhoval se ke mě. Vše běželo tak nějak přirozeně,“ vzpomínala Petra. Měli spoustu společných zájmů. Včetně pohledu na rodinu. Michal chtěl být táta ideálně dvou, tři rošťáků. Jak skvěle se k sobě hodili! Svatba tak byla logickým vyústěním.
Na rodinu neměl čas, políčila past
Osud si s nimi ale nepěkně zažertoval. Ani ne dva měsíce po veselce byl Michal povýšen, nastoupil na jinou pobočku banky, které se ujal coby vedoucí. Nemuseli se stěhovat, vše se zdálo být v pohodě. „Myslela jsem, že začneme pracovat na miminku. On se k tomu ale najednou neměl. Byla jsem v šoku.“ Novomanžel se totiž potkal s partičkou lidí, která holdovala poměrně dobrodružnému stylu života. A také dost náročnému. On zjistil, že je mu to velmi blízké. „Plánovali výlety do hor, jakože to velehor. Hodně ho to vzalo, ponořil se do toho. Na nic jiného neměl čas. Na mě, natož na případné dítě.“
Petra doufala, že to po pár měsících přejde. Třeba, až se zaučí, zjistí, o čem to je, tak toho nechá. Nebo bude lepší a nebude mu to žrát tolik času. Stal se ale pravý opak. „Buď pracoval, nebo byl s těmi kamarády. Já byla na druhé koleji. Při zmínce o miminku se čertil, že ano, ale ne teď. Když jsem se ptala, kdy si to jako představuje, tak mi sdělil, že za pár let určitě.“ Petra ale nesložila zbraně. Zařídila se po svém. Její partner žil v domnění, že jeho drahá polovička bere pravidelně antikoncepci. Což tak opravdu bylo. Ovšem jen do chvíle, než Petra vynechala.
Byl to v podstatě jen zoufalý pokus, ani nedoufala, že by otěhotněla. Ovšem stalo se. „Došlo mi, co jsem udělala. Políčila jsem na něj past, o které neměl tušení. Styděla jsem se, bála jsem se. Ale byla jsem hrozně šťastná. Budu mít miminko a on s tím už nic neudělá!“ Nutno říct, že si od manžela vyslechla své. Dodnes nejsou úplně v pohodě. Petra to ale neřeší, její sen se brzy splní.
