Článek
V hloubi guatemalské džungle, pod vrstvami vápence a hlíny, se archeologům otevřelo okno do jednoho dost neklidného momentu mayských dějin. Na místě dávného města Ucanal, které jeho obyvatelé nazývali K’anwitznal, narazili na pozůstatky, jež nepůsobí jako běžný královský pohřeb. Spíš jako úklid po politickém převratu. Šokují to bylo o to víc, že pokud jde o Maye, do té doby se nic tak rozsáhlého, co bylo podrobeno tak zásadní destrukci, nikdy nenašlo.
Mohlo jít o mocenský převrat?
Spálené lidské kosti, rozlámané nefritové ozdoby, tisíce korálků z mušlí ožehnutých ohněm a to všechno naházené v podloží nové pyramidy, jako by šlo o stavební suť. Pro civilizaci, která si na rituálech, úctě k předkům a přesně daných pohřebních pravidlech zakládala, je tohle dost výmluvná odchylka.
Na první pohled to zní skoro detektivně. Někdo otevřel starší hrobku, vyňal ostatky i cenné předměty, vše rituálně spálil a zbytky použil jako výplň při stavbě nové monumentální stavby. Proč? Jedna z nejpravděpodobnějších odpovědí zní: změna moci. V mayském světě byla legitimita vládce silně napojená na rodovou linii a na předky. Když se potřebujete odstřihnout od předchozí dynastie, nestačí politické prohlášení, musíte přepsat i posvátný příběh. A nejlépe tak, aby byl vidět.
Oltář na mayském nalezišti Caracol v Belize, zobrazující zajatce z Bitalu a Ucanalu
Katastrofy, které znamenaly konec civilizace
Právě do období, kdy k tomuto zásahu zřejmě došlo, se datuje nástup vládce jménem Papmalil. O něm víme jen útržkovitě z nápisů a archeologických souvislostí, ale zdá se, že jeho éra nebyla pro Ucanal dobou úpadku. Naopak, město ještě nějaký čas prosperovalo, stavělo a žilo. To je důležitý detail, protože nám připomíná, že „kolaps Mayů“ nebyl jeden dramatický konec, ale spíš dlouhý, nerovnoměrný proces. Některá města padala, jiná se držela, další se transformovala.
Když se dnes mluví o zániku mayské civilizace, často to zní, jako by se celý svět Mayů ze dne na den rozplynul. Ve skutečnosti šlo o rozpad politických struktur v jižních nížinách mezi 8. a 10. stoletím. Velká města se postupně vylidňovala, monumentální stavby přestávaly vznikat, královské nápisy řídly. Důvodů bylo víc. Dlouhá sucha doložená paleoklimatologií, vyčerpaná krajina po staletích intenzivního zemědělství, války mezi městskými státy, rozpad obchodních sítí i vnitřní sociální napětí. Žádná jediná katastrofa, spíš souhra tlaků, které systém přetížily.
Jako bychom dnes rozebrali korunovační klenoty
Do toho zapadá i příběh z Ucanalu. Pokud tam skutečně došlo k vědomému znesvěcení hrobů předchozích vládců, ukazuje to, že politické konflikty mohly být ostřejší, než si někdy romanticky představujeme. Mayové nebyli jen ti klidní astronomové sledující hvězdy a počítající kalendáře na tisíce let dopředu. Byli to také pragmatici, diplomaté i válečníci. Jejich městské státy spolu soupeřily, uzavíraly aliance, zrazovaly se a občas si dávaly dost brutálně najevo, kdo má navrch.
Mayové jako takoví samozřejmě nezmizeli, žíjí například v částech Gutemaly
Zajímavé je i to, co nálezy říkají o hodnotě symbolů. Nefrit, mušlové korálky nebo obsidián nebyly jen šperky. Nesly status, kosmologický význam i politické sdělení. Zničit takové předměty znamenalo zničit část identity předchozí moci. Jako by někdo dnes demonstrativně rozebral korunovační klenoty nebo nechal zbourat památníky spojené s minulým režimem. Nejde jen o materiál, ale o paměť.
Moderní výzkum navíc ukazuje, že mayský svět byl mnohem hustěji osídlený a propojený, než se dřív myslelo. Letecké laserové skenování v posledních letech odhaluje pod džunglí celé sítě silnic, terasovitých polí, opevnění a menších sídel. Mayská krajina byla kulturní krajinou v plném slova smyslu, tedy přetvořenou lidskou činností. O to citlivější pak celý systém byl na klimatické výkyvy a politickou nestabilitu.
Je nám to snad až příliš povědomé
Na tom všem je možná nejzajímavější, jak snadno v tom člověk vidí něco povědomého. Společnosti na vrcholu, které působí sebevědomě a stabilně, ale zevnitř je rozežírají konflikty, nerovnosti nebo boj o interpretaci minulosti. Přepisování dějin, ničení symbolů, zdůrazňování „nového začátku“. To nejsou vynálezy moderní doby. Jen dnes probíhají spíš v médiích a na sociálních sítích než u paty pyramidy.
Zároveň je fér nepodléhat laciným paralelám. Mayská civilizace nezmizela. Miliony potomků Mayů žijí dodnes v Mexiku a Střední Americe, mluví mayskými jazyky a udržují tradice. Zanikly hlavně určité politické modely a městské struktury, ne lidé ani kultura jako taková. Možná je to realističtější lekce z dějin. Civilizace se málokdy vypnou jako světlo. Spíš se promění do něčeho jiného.
Příběh z Ucanalu tak není jen o spálených kostech a rozbitých špercích. Je o tom, jak příliš je minulost nástrojem moci. Jak důležité je, kdo vypráví příběh předků. A taky o tom, že ani vyspělá společnost s bohatými znalostmi a tradicemi není imunní vůči vnitřním krizím. Dnešní „moderní“ době je to až bolestně povědomé.
Zdroje:
autorský článek s využitím antiquity.ac.uk, cambridge.org, smithsonianmag.com, livescience.com, science.org, phys.org
