Článek
Když režisér Jindřich Polák v polovině osmdesátých let natáčel Chobotnice z II. patra, jen málokdo tušil, že vzniká jeden z nejoblíbenějších rodinných titulů československé televize. Příběh sourozenců Evy a Honzíka, kteří objeví záhadnou hmotu a vytvoří z ní dvě inteligentní plastelínové chobotnice, se stal klasikou. O několik měsíců později navázalo vánoční pokračování Veselé Vánoce přejí chobotnice, které se pravidelně vrací na televizní obrazovky. Méně známé je, že oba celovečerní filmy vznikly sestřihem původního čtyřdílného seriálu, který byl natáčen také pro západoněmeckou televizi.
Chobotnice promluvily hlasy hereckých legend
Celková stopáž filmu původně přesahovala čtyři hodiny, takže při převodu do filmové podoby musela řada scén zmizet. Přesto si příběh zachoval tempo i atmosféru, díky nimž dodnes funguje stejně dobře na děti i dospělé. Samotné plastelínové postavičky by bez výrazného dabingu pravděpodobně nikdy nezískaly takový šarm. Zelené chobotnici propůjčila hlas Jiřina Bohdalová, zatímco Modrého namluvil František Filipovský.
Jejich charakteristický projev patří k tomu, co si diváci z filmu pamatují dodnes. Zajímavostí je také několik postsynchronů. Zpěvačku Karin před kamerou ztvárnila Markéta Muchová, její hlas ale ve výsledné verzi nahradila Soňa Dvořáková. Stejná herečka namluvila také postavu průvodkyně, kterou hrála Valerie Chmelová. Takových změn nebylo v tehdejší tvorbě málo, diváci si jich ale většinou vůbec nevšimli.
Jiřina Jirásková se snažila, ale prostě to nešlo
Jiřina Jirásková bojovala s kolem
Jedna z nejznámějších historek z natáčení se týká Jiřiny Jiráskové. Přestože nabídku role přijala s nadšením, měla jeden zásadní problém, protože neuměla jezdit na kole. Pokusila se to během natáčení naučit, jenže po několika pádech uznala, že to nebude nejlepší řešení.
Filmaři proto vymysleli jednoduchý trik. Kolo upevnili na přívěsný vozík tažený automobilem a kamera zabrala herečku tak, aby vše působilo naprosto věrohodně. Detailní záběry šlapání pak natočila dublérka. Ve filmu přitom není poznat, že se scéna natáčela tímto způsobem.
Portugalští řidiči nechápali, co se děje
Část natáčení probíhala v Portugalsku, které ve filmu představuje místo rodinné dovolené. Právě tam vznikla další známá historka. Oldřich Kaiser a Josef Bláha se v kostýmech policistů začali mezi jednotlivými záběry bavit tím, že řídili dopravu a zastavovali projíždějící auta. Někteří řidiči jejich pokynům bez váhání uvěřili a štáb je musel přesvědčovat, že jde jen o recesi. Stejně nápaditě vznikla i scéna s ropnou skvrnou na moři. Tvůrci samozřejmě nechtěli znečišťovat přírodu, a tak použili speciální barvivo na bázi Coca-Coly, které vytvořilo potřebný efekt a zároveň bylo zdravotně nezávadné.
Velká část děje se odehrává v bytě rodiny Holanových na Malé Straně. Dům stojí dodnes v ulici U Lužického semináře nedaleko Kampy a fanoušci filmu jej dodnes vyhledávají. Romantické prostředí historické Prahy dodalo filmu neopakovatelnou atmosféru.
Ve vedlejších rolích se navíc objevila řada výrazných osobností českého filmu. Vedle Pavla Zedníčka a Dagmar Havlové si zahráli například Miroslav Macháček, Boris Rösner, Vlastimil Brodský, Vladimír Kratina, Josef Bláha nebo Oldřich Kaiser. Krátké společné vystoupení měli také skuteční manželé Laďka Kozderková a Vlastimil Bedrna, kteří ztvárnili dvojici v lóži Národního divadla.
Fuchsová i Šimáček prakticky zmizeli
Představitelka Evy Holanové Žaneta Fuchsová patřila mezi nejobsazovanější dětské herečky své generace. Diváci ji znali z filmů Lucie, postrach ulice, Létající Čestmír, Bambinot nebo Vlak dětství a naděje. Mnozí očekávali, že bude pokračovat i v dospělém herectví. Její plány ale změnily neúspěšné přijímací zkoušky na konzervatoř. Vystudovala obchodní akademii a na čas z filmového prostředí zmizela. Později se však vrátila, tentokrát za kameru. Pracovala jako asistentka režie a podílela se například na seriálech Rodinná pouta, Ulice nebo Ohnivé kuře.
Milan Šimáček si vybral svoji vlastní cestu
Podobný osud potkal Milana Šimáčka, filmového Honzíka. Už před Chobotnicemi zaujal v seriálu My všichni školou povinní, přesto ani on neuspěl u přijímacích zkoušek na konzervatoř. Vyučil se automechanikem, pracoval v pražském dopravním podniku, později pomáhal s rodinným obchodem a nakonec našel uplatnění v oboru informačních technologií. Mediální pozornosti se dlouhodobě vyhýbá.
Každopádně i po bezmála čtyřech desetiletích zůstávají Chobotnice z II. patra ukázkou rodinné zábavy, která nestojí jen na speciálních efektech, ale především na nápaditém scénáři Oty Hofmana, silném hereckém obsazení a kouzlu obyčejného dětského světa.
Zdroje: autorský článek s využitím
