Článek
Na začátku nebyl žádný velký filmový plán, ale docela obyčejná situace. Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli během pobytu ve Spojených státech v restauraci a dlouho se nemohli rozhodnout, co si objednají. Číšník už jejich váhání nevydržel a podle pozdější vzpomínky jim jednoduše navrhl: „Což takhle dát si špenát?“ Věta tvůrcům utkvěla v hlavě a nakonec se z ní stal název filmu. Nápad, který vznikl téměř mimochodem, se proměnil v jednu z nejznámějších československých sci-fi komedií.
Samotný film vznikal v době, kdy už měl Vorlíček s Macourkem za sebou několik úspěšných spoluprací. Společně podepsali například snímky Dívka na koštěti, Pane, vy jste vdova! nebo Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jejich rukopis byl založený na kombinaci absurdních situací, rychlého humoru a motivů, které dovolovaly rozehrát fantazii. U špenátu k tomu přidali ještě jednu zásadní ingredienci – přístroj, který dokáže vracet člověku mládí.
Menšík a Sovák jako dvojice fungovali skvěle
Ústřední dvojici vytvořili Vladimír Menšík jako Jarda Zemánek a Jiří Sovák coby Franta Liška. Oba představují zkušené podvodníčky, kteří se po návratu z vězení okamžitě pustí do dalšího kšeftu. Jejich úkolem je získat kopii přístroje vyvinutého ve výzkumném ústavu. Zařízení má původně sloužit k regeneraci starých krav, ale lidská podoba jeho účinků je pochopitelně mnohem lákavější. Problém nastane ve chvíli, kdy se do hry vloží špenát, který účinky přístroje výrazně znásobuje.
Tady se ukazuje jedna z nejsilnějších stránek filmu. Vorlíček s Macourkem nemuseli stavět humor na jediné pointě. Základní nápad jim umožnil řetězit záměny a absurdní situace a zároveň pracovat s proměnami postav. Výsledek má 86 minut a při uvedení do kin na podzim roku 1977 přilákal přibližně 1,5 milionu diváků.
Sovák dostal zkažené jídlo
Jedna z nejbizarnějších historek z natáčení se týká scény, v níž má Jiří Sovák jíst špenát. A tentokrát nešlo pouze o filmovou rekvizitu. Připravené jídlo mělo čekat na natáčení přes noc. Jenže během skladování došlo k problémům s elektřinou a potraviny se zkazily. Druhý den už rozhodně nešlo o pokrm, který by člověk dobrovolně postavil před hosta v restauraci.
Sovák ale scénu odehrál a jídlo skutečně konzumoval. Podobné historky dobře ukazují rozdíl mezi výsledným filmem a podmínkami, za kterých někdy vznikal. Na obrazovce všechno působí jako jednoduchý gag. Herec ovšem v danou chvíli musel skutečně překonat odpor k tomu, co měl před sebou.
Z „malého Menšíka“ byl Michal Kocourek
Zajímavou kapitolou bylo také obsazení chlapce, který měl představovat mladší podobu Zemánka. Vorlíček původně uvažoval o Bolku Skalskim, kterého znal z filmu Bouřlivé víno. Jenže pro proměněného Menšíka potřeboval chlapce s poněkud jinou postavou. Skalski měl přibrat, jenže požadovaná kila včas nenabral a roli proto nakonec získal Michal Kocourek.
Kocourek se později stal výraznou dětskou hereckou osobností a na natáčení filmu vzpomínal i po letech. „Třeba Čas nočního světla jsme zkoušeli přesně v období, kdy jsem točil film Což takhle dát si špenát? Když jsem totiž při natáčení kvůli jedné scéně přeskakoval plot, zakopl jsem a spadl asi ze dvou metrů na ruku, kterou jsem si ošklivě zlomil,“ usmíval se. Přezdívka „malý Menšík“ mu každopádně zůstala. A není divu. Filmová proměna Menšíka v dětského chlapce patří k nejzapamatovatelnějším trikům celého snímku.
Iva Janžurová dostala prostor improvizovat
Výraznou součástí filmu je také Iva Janžurová. Její postava se dostává do situací, v nichž se musí chovat jako malé dítě, a tady herečka využila vlastní zkušenosti. Janžurová tehdy měla malé dcery a při ztvárnění dětského chování se inspirovala právě jimi. Režisér jí navíc nechal poměrně volnou ruku. Ve scénách v hotelu tak mohla část reakcí a pohybů vytvářet přímo před kamerou.
Její improvizace dobře zapadla do celkové poetiky filmu. Zatímco Menšík se Sovákem hrají dospělé chlapy, kteří se najednou ocitnou v dětských tělech, Janžurová naopak pracuje s opačným principem. Humor tak nevzniká jen ze slov, ale také z pohybu, gest a kontrastu mezi tělem dospělého člověka a dětským chováním. „Komedie Pane, vy jste vdova nebo Což takhle dát si špenát byly velmi dobře napsané. Navíc jsem se dostala mezi herecké bardy, kteří ke mně byli laskaví, povolovali mi různé improvizace, takže to byla taková šťastná doba,“ vzpomínala herečka.
Neztratil se ani tehdy třiadvacetiletý Jan Kraus, když ztvárnil nadstrážmistra Veřejné bezpečnosti. Pro dnešního diváka může být zajímavé sledovat, jak mladý Kraus vypadal dávno předtím, než se stal známým především jako moderátor a televizní osobnost. Ve filmu navíc není jediným známým jménem ve vedlejší roli. Objevují se zde například František Filipovský, Stella Zázvorková, Josef Somr, Petr Kostka, Juraj Herz, Petr Nárožný, Helena Růžičková, Jaroslava Obermaierová nebo Josef Větrovec.
Film nebyl levnou zábavou
Přestože výsledný snímek působí lehce a nenuceně, jeho výroba nebyla zrovna skromná. Rozpočet se totiž vyšplhal téměř k pěti milionům československých korun. Jedním z důvodů byly náročné interiérové scény. Typickým příkladem je velká šlehačková bitva. Tu nebylo možné jednoduše natočit v běžném hotelovém prostoru, takže vznikaly speciální filmové kulisy. Podobné výpravy dokázaly rozpočet výrazně navýšit.
Na dnešního diváka přitom film nepůsobí jako dílo, které by se snažilo za každou cenu předvádět technickou náročnost. Trikové postupy jsou podřízené především humoru. To je možná jeden z důvodů, proč zestárly podstatně pomaleji než některé jiné dobové efekty.
Po letech se navíc na filmu dají najít nejrůznější chyby. Pozorní diváci si například všimli nesrovnalostí v časové posloupnosti nebo rozdílů v detailech některých záběrů. U jedné scény například nesedí kalendář s dalšími indiciemi, podle nichž se děj odehrává během školního roku. Tyto nedostatky dnes ale filmu nijak zásadně neškodí. Naopak připomínají, že vznikal v době, kdy se řada scén musela připravovat výrazně praktičtěji než dnes a kdy nebylo možné všechno dodatečně opravit počítačovými efekty.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.i-divadlo.cz/rozhovory/michal-kocourek-v-divadle-nechci-mit-kseftare
