Článek
Když měl v roce 1971 premiéru film Čtyři vraždy stačí, drahoušku, působil jako zjevení. Oldřich Lipský společně se scenáristou Milošem Macourkem vytvořili parodii na americké gangsterky, která se nebála absurdního humoru, komiksové stylizace ani nadsázky. V době nastupující normalizace šlo o odvážný experiment, který neměl v československé kinematografii obdoby. Díky spojení hraného filmu s kresbami Káji Saudka se snímek stal jedním z nejvýraznějších titulů své doby. Příběh nenápadného učitele George Camela, který se shodou náhod připlete do války dvou gangsterských band soupeřících o šek na milion dolarů, dodnes baví svižným tempem i množstvím vizuálních gagů.
George Camel mohl vypadat úplně jinak
Film vznikl podle románu Mrtvým vstup zakázán jugoslávského spisovatele Nenada Brixyho. Jenže Lipský s Macourkem si z knižní předlohy ponechali hlavně základní zápletku a zbytek proměnili v nespoutanou komediální jízdu. Brixy byl po premiéře zaskočený, protože jeho detektivka dostala úplně jinou podobu. Teprve pozitivní reakce diváků ho přesvědčily, že film funguje výborně i bez věrného kopírování knihy. Zajímavostí také je, že honorář za autorská práva mohl utratit pouze na území tehdejšího Československa.
Dnes si roli nesmělého učitele George Camela bez Lubomíra Lipského představí málokdo. Původně však režisér uvažoval o Radku Brzobohatém. Nakonec dal přednost vlastnímu bratrovi, který postavě dodal směs roztržitosti, laskavosti i komického zmatku. Pozorným divákům neunikne ani drobný vtípek. V jedné scéně se krátce objeví krabička cigaret Camel, která nenápadně odkazuje na příjmení hlavního hrdiny.
Legendární bitva ve vaně
Lipský později s úsměvem vzpomínal také na natáčení scén se Stellou Zázvorkovou. Aby působili uvolněněji, údajně si před kamerou dopřáli láhev Becherovky. Režisér Oldřich Lipský ale po zjištění situace oba herce nechal vystřízlivět a scénu natočil znovu. Velkou radost mu naopak dělal souboj Jiřiny Bohdalové a Ivy Janžurové ve vaně plné pěny, který patří k nejznámějším momentům filmu.
Dámy to ale viděly malinko jinak. „Obě jsme tu scénu chtěly mít co nejdříve za sebou a přály si natočit ji na první dobrou. Proto jsme si s Jiřinkou řekly, že si nic nedarujeme a dáme do toho každá maximum. Když jsme to dotočily, štáb začal spontánně tleskat a za ním tísnící se Lubomír Lipský volal: ‚Opakovat, opakovat!‘“ vzpomínala Janžurová.
Jan Libíček natáčel ve velkých bolestech
Za kamerou ale nepanovala jen dobrá nálada. Představitel komisaře Brookse Jan Libíček už tehdy vážně stonal. Trápily ho nesnesitelné bolesti. „Měl cukrovku, k tomu nemocné ledviny, ale k doktorovi nechtěl za žádnou cenu. On se jich bál jako čert kříže a odmítal jejich pomoc. Polykal jenom prášky proti bolesti, a ty zapíjel pivem. A když už bolest byla nesnesitelná, dával si na tajňačku panáka. Byl na tom už tehdy hodně špatně a my všichni jsme s ním soucítili. Byl to báječný kluk, měl zlaté srdce,“ tvrdil Lubomír Lipský.
Úplně jiný příběh měl Zdeněk Kryzánek. Ve filmu si zahrál gangstera Billa a šlo o jednu z jeho prvních větších příležitostí po návratu z vězení, kam se dostal z politických důvodů. Výraznou tvář filmu vtiskl i kreslíř Kája Saudek. Jeho komiksové sekvence dodaly příběhu styl, jaký tehdejší československé publikum prakticky neznalo. Saudek do filmu zakomponoval motivy ze svých vlastních komiksů a nechyběly ani drobné skryté odkazy pro pozorné diváky.
Jenže přišla normalizace. Umělcův styl byl označován za příliš „západní“ a jeho tvorba se na dlouhá léta ocitla na okraji zájmu. Čtyři vraždy stačí, drahoušku tak zůstaly jednou z posledních velkých filmových příležitostí, které před zákazem své tvorby dostal.
Hu-hu koktejl se stal legendou
K nejslavnějším rekvizitám filmu patří bezesporu nechvalně proslulý nápoj Hu-hu koktejl. Ve filmu je prezentován jako smrtící směs, jejíž recept obsahuje rum, žloutky, kvasnice, mentol i kyselinu mravenčí. Samozřejmě jde o filmovou nadsázku, přesto se tento bizarní drink stal jedním ze symbolů celé komedie.
Pobaví i další drobnosti. Bar Kochba, ve kterém Camel s Gogem po nápoji pátrají, svým názvem odkazuje na stejnojmenné dílo Jaroslava Vrchlického. Podobných literárních i výtvarných narážek je ve filmu překvapivě mnoho, což z něj dělá snímek, který lze objevovat opakovaně.
Zdroje: autorský článek s využitím
